Boj

Smrt mi slusi...vim to, ladi s moji cernou dusi...

Budoucnost na tenkem vlasku, dala jsem svuj zivot v sazku, kterou vyhrat nemuzu i kdyz vsechno premuzu.

Namocim stetec v cerne tusi...aniz to ve spanku tusis...zacinam ti sverovat, vypravet a malovat....

A na kolenou prosim....prijd si pro mne nekonecna ulevo, nemam z tebe strach...i bez tebe jednou budu jenom sedy prach.

Je to moc brzy...nechci uz se smat? Jit jinou cestou, umrit snad? Ne, chci se s tebou jen vyrovnat me drahe ja...a kdyz pochopim...co pak?

Nekonecne dlouhy cas bez krve...a prece jsi se ozvala pokusitelko, neumis cekat...A ja se neumim branit...tve sile. Sic nerada, musim jen tise smekat a plnit tve prani.

A vysmat se sama sobe....me mile cerne nitro, mne nenamluvis, ze chces skoncit v hrobe. Protoze ty touzis zit...stihnout mnohe napravit.

Chci vzyvat zivot a nemit z nej strach...at klidne projde pres muj prah....

Neznama sila hladi mi ramena...vnimam ty doteky...zoufalstvim zmamena...Jsi to ty zivote? Cosi me sevrelo...chtela jsem vic...smat se a radovat, nenechals nic.

Vzal jsi mi nadeji, vzal jsi i viru...do nitra vypalil straslivou diru....

Ne, nebyl jsi mym zivotem...a chci te ze sebe vypudit, pred celym svetem te straslive zostudit.

Ale to neudelam nejsem zla...i kdyz ty jsi prebornik v tehle discipline...ja ti to nevratim, zbytky sve povahy nadobro neztratim, neznicis me docela...chces snad, abych zemrela...je-li to tvym pranim....Pak budu bojovat to posledniho dechu...tvou tuzbu nesplnim, svou mozna naplnim...

Jednou nad tebou vyhraji...a v tom okamziku budes ty tim mrtvym...uz te nepustim do svych myslenek...Zatím se vsak vracis...rad se ve mne ztracis...Darujes mi pocity, doteky a slova...uz to nesmim zazit znova. Zmiz ty odporna minulosti, nenavidim te...topim se v cire zlosti...lapam po dechu...po chvilicce oddechu.

Nevracej se...prosim marne....jsi tak blizko, ze muzu spocitat zuby ve tve tlame...v kazdem drima kapka jedu... a když zakousnes se...ubranit se nedovedu.