Počátek začátku

Mezi topoly se mihl stín.A ještě jeden..Taky šlo slyšet hlasy.“Nedohoníš mě.“-křičelo děvčátko s copánky.“Ale dohoním.“-křičel za ní chlapec,roztáhl ruce,jako že letí,a utíkal za ní..Z tohoto hocha a této dívky  šlo vycítit na míle daleko,že se někdo nový probudil.Že někdo nový prozkoumává tento svět.Prolézá všechny možné i nemožné úkryty,všechny kouty této země..ano,této země.Nyní je to už Země s velkým Z.Ale ještě donedávna tomu tak nebylo,i když mezitím v mysli chlapce ,toho veselého hošíka, proběhlo dvacet let.Dvacet let,za kterých se udál tento svět.Vše probíhalo díky něho..Ale tento chlapec,když mu budete se slzami v očích děkovat za ten boží dar,podívá se na vás,plaše se usměje a odběhne…Jak by  také mohl chápat,z čeho vy jste tak dojatí....vždyť on vůbec neví,o co jde.Vždyť on těch dvacet let teprve prožívá...ve vzpomínkách…vždyť on jen nevědomky propůjčil své tělo cizí duši..a tímto jediným činem se z něj stal ten,kdo stvořil tento svět…,ale za jakou cenu,…pro něj je to cena velká….cena,která pro něj znamená,dvacet let života pozpátku.Každý den,každou noc a každou chvilku se mu budou vynořovat vzpomínky z jeho již prožitého života...Dvacet let plných vzpomínek toho,co dokázal a co ho připoutalo k této Zemi neviditelnými řetězy.A s tímto břemenem tu bude staletí,tisíciletí,,……až do konce...Ale tohle ví jen on.To on ví,že bude těchto dvacet let prožívat znovu a znovu,..jen proto,že stvořil něco,co někdo jiný nechtěl,aby udělal.Bude tu pro všechny..Pro všechny generace světa pozemského.Každý mu bude děkovat,ale on se jen bude plaše usmívat.Potichu si bude zpívat svou říkanku o děravém klobouku.Každý den,každou chvilku bude potichoučku říkat tuhle svoji modlitbičku,.A večer???Ptáte se co bude dělat večer??Každý večer se schoulí na posteli a bude plakat.Neví,proč tohle dělá,ale něco v něm mu říká,že jeho život je jedno velké vězení.A otázka,na kterou nezná odpověď,se mu neustále vrací a bude vracet,každý den,každou noc a každou chvilku.Proč zrovna on.?Proč zrovna on musel na sebe vzít tohle těžké břímě na úkor ostatních?Vždyť on nechtěl…..

Všechno se to odehrálo,jak už bylo řečeno,před dvacátým rokem,tedy na samém počátku..Ale mohlo by se říci,že to všechno začalo ještě o něco dřív…..

…Byla to doba Temna.Temnota na tě číhala na každém kroku.Cítil jsi ji všude,prolézala škvírami,jako ty neohavnější stvoření,,,žádný živý tvor před ní nemohl utéci.Každého dohnala,každého pohltila..I když ještě neexistovali lidé,…rostliny,zárodky budoucích zvířat,organismy,mikroby..…všichni měli společného nepřítele…a všichni pociťovali paniku,kdykoliv temnota začala ničit...Ona zabraňovala životu.Ona ničila.To Ona za všechno mohla..A do tohoto světa měl přijít ten chlapec,chlapec spasitel?Ten,kdo vlastně není ani člověk,ale pouhá hříčka z nebe???

Jak ten mohl udělat něco,co by obrátilo tento svět vzhůru nohama,a dokázalo tak to,co nikdo jiný nedokázal???To měl dokázat on??…..Bylo o tom rozhodnuto.Někdo,kdo pochopil,že tento svět spěje do špatného konce,chtěl vše zastavit.Chtěl dokázat nemožné….

To on stvořil .Prima…a ten,měl před sebou těžký úkol.Prim měl představovat čistotu,odpuštění..…..Nikdo nedokáže pochopit,co musel stvořitel Prima  riskovat,….a to,co mu vůbec dal.Dal mu své srdce,to jediné,co bylo na tomhle světě ještě čisté,a neposkvrněné zlobou,…to mu dal…a proto tolik doufal v zachránění světa.Vždy´t on měl v rukou celý budoucí vývoj..Dlouhá rozmýšlení na tímto činem,,,,až se nakonec odhodlal…Vyňal své srdce a obětoval se…Jako první bytost..nejvyšší bytost,co kdy existovala,a bude existovat…………………...Buď budiž zkáza,buď budiž život.Nechť je to v rukou Prima…

Byla zde ovšem ještě jedna věc,co mohla vše zkazit..Stvořitel Prima…totiž umíral…..a s tím,jak umíral,umíralo i jeho srdce.A proto doufal,že Prim bude rychlý a dokončí to,co začal on.

….

„A mám tě..“…ozvalo se zpoza stromu a dál už bylo jen slyšet dětské žvatlání ,které mělo vyjadřovat nesouhlas……Ano,,,bylo to tak.Holčička s copánky byla dohoněna a chlapec se jen vesele uškliboval.Chvilku spolu ještě bojovali,pak se ale chytli za ruce a rozesmáli se…smáli se tak,že každý,kdo by je slyšel,by se musel přidat… Tento něžný smích by dokázal v každém vzbudit zase tu chtivou hravost,kterou už dávno zapomněli…

…..

Roky běželi a Prim stále hledal.Hledal to,co měl zachránit..hledat začátek něčeho,co vlastně už dávno začalo….hledal…potácel se,…ale nenacházel…

Věděl,že se s ním něco děje,,,že to starcovo srdce nejspíše umírá…a tak moc si přál,aby mohl starcovým přáním vyhovět..jak ale mohl,když nevěděl jak???…Taková to otázka ho trýznila…copak nedokážu zachránit svět,,přestože jsem vyvolený???Jak ale mohu být vyvolený,když kromě mě a mého stvořitele tu nikdo není?

Kdo mě tedy vyvolil?Můj pán?….

Na takovéto otázky Prim neznal odpovědi….a možná,že to tak bylo i lepší…..jak čas plynul,nejevil Prim na sobě žádné známky stárnutí,byl stále svěží,mladý…ale něco jeho mysl přece jenom tížilo…on to cítil…blížila se smrt.A tehdy mu to všechno došlo…jak mohl být tak slepý..jak mohl nevidět,co bylo viděno???Prim byl náhle šťasten..už věděl,proti čemu má bojovat…vždyť je to smutek….on má bojovat proti smutku svou čistou a veselou povahou….ale protože celé ty roky se stále jen zabýval otázkami,na které neznal odpovědi…nemohl být ani veselý…….

Jak se mu ulevilo,když věděl,co má udělat…to bude určitě můj stvořitel šťasten,až tuhle bitvu vyhrajeme….od té jediné chvilky ani na minutu nezaváhal,,ba ani na vteřinu …od té chvíle byl šťasten,,,nemusel ani hrát své štěstí,nejspíš by  to také nemělo žádnou cenu,…ale on byl šťasten…byl a to mu nikdo nemohl vzít…jeho srdce se mohlo rozskočit radostí,,,….on věřil a žil z pomyšlení,že tenhle svět zachrání…..

Šly vteřiny,minuty,hodiny,dny,týdny,měsíce,roky…a jednoho chmurného dne,,..bylo to ráno….se vzbudil …a jen,co se trošku rozkoukal,,,viděl na obzoru  první východ slunce..viděl,jak se po kousíčku vytahuje nad ty jindy šedivé hory…dnes ale na začínající se zelenat stromy….viděl ranní červánky,jak něžně obepínají slunce,,,jak se chtějí,co nejvíce ohřát o paprsky,které slunce ještě plaše vysílalo na všechny strany…..pak ale Prim cítil stupňující se  žár…cítil,jak síla slunce stoupá nad hory,jak hrdě ukazuje světu,co nikdo jiný ještě neměl tu možnost spatřit….jakoby se slunce snažilo každému dokázat,že je tady…a že tu také zůstane… Prim dokázal něco,nad čím se lidský rozum pozastavoval a jenom kroutil hlavou……

……