Sociopatova dcera

Neptej se, dceruško moje,

kde hledat v životě štěstí;

radši ti budu vyprávět,

jak bolí rána pěstí.

Neptej se mámy na soucit;

maminka tohle nezná;

povím ti večer pohádku,

jak vzniká rána řezná.

Neptej se stále na lásku;

jak to je, poznáš brzy,

až ti po prvním znásilnění,

potečou proudem slzy.

Neptej se mámy na tátu;

řeknu ti, jak moc bolí,

když je ti srdce trháno

a rána sypána solí.

Jednou, můj broučku, pochopíš,

a potom budeš mít klid,

že štěstí je jenom iluze

a život je pěkný shit.