Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSplín
27. 08. 2004
1
0
1191
Autor
Archangel_Manuel
Umřel jsem najednou, nevím jak
mé tělo na živu zůstalo,
ale vše ostatní zmizelo tak nějak,
celej jsem na větvi - co se to stalo?
Koukol v lánu obilí,
mrtvá šestinedělka
zdravý, který zešílí
negramotná učitelka
To jsem já mezi vámi
život ve mně vyhasl
smějte a bavte se sami,
nákazu mezi vás
nerad bych vnesl.
nevim nevim. nebude to az tak hlboka kritika pretoze ani ja, tak
ako ty neviem pisat kritiky.
stotoznujem sa s martykom v tom ze to pripomina rap.
prva sloha sa mi zda, ze si nejak odporuje. tak bud si zomrel
alebo zijes.
v druhej je podla mna pouzity gramiticky rym pretoze... pretoze
sa to tam hodilo, ne.
a tretia je uz nad moje sily. pozitivne je vsak to, ze nechces
zavliect medzi ludi nakazu.
je to vsak len moj subjektívny nazor. pis dalej
Na začátku jsem se nějak ztratila při hledání rýmů, prostředek je moc podařený a na konci bych zaměnila jedno slovo, pro lepší rytmiku,
"nákazu mezi vás nerad bych ZANESL" <- to by se hodilo líp. Ale jinak to není špatné.
Milan_D_Nejedlý
27. 08. 2004
Ten začátek je hodně dobrý. V přednebí/předpeklí mezi životem a smrtí visí duše na větvi jako mokrý hadr, dost vyvedená z konceptu. Ale připomíná to i rap: drzý, přímočarý, zhudebnitelný, přitom originální a dobrá metafora. Autor se veze po vrstvách významu jako zadkem po ledu - to myslím pozitivně, první sloka má dobrý spád. Záludný ironik posmrtných stavů by v ní našel i klišé převrácené naruby (což je taky jenom dobře): klišé o vyjevené duši, zírající zhůry na své mrtvé tělo a mumraj pozůstalých, který kolem něho spustili. Naproti tomu třetí sloka mi připadá zbytečně trpitelská, pokud to ale není výsměch živého/mrtvého těla na svém vlastním hrobě: tělo sedí na rakvi a rapuje o šestinedělkách. Dost odvázaná představa...