Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlavík a růže
Autor
ch_34
Jsem zahradník.
Já vím, jaké to je, kopat do země.
Já vím, jaké iluse jsou bezcenné.
Síň obřadní------
Rýčem a motykou hlouběji do srdce
snažit se vyškubnout nou, nou, nou, nou, cit, nou.
Nožem a myšlenkou studenou od ohně
musím teď vyříznout střepinu rezavou.
Já jsem vrah,
nosím v sobě smutek a smetí ze světa.
Bílý noční pták
mi mrtvý mne koutek a krouží, nelétá.
V žilách je žal,
nosím jej s sebou.
a v očích mám pal
a vílu bledou.
Nelétá, je z těžkého peří,
zpívala o lásce, o dokonalé zemi.
Létala vysoko se srdcem; byla slavík,
je teďka zamčená v krvavé růži.
Jsem zahradník,
já vím, jaké to je, zpívat falešně.
To já ji ustřihl, tu růži
v síni obřadní.