Úvaha nad hladinu moře

     Je posměšné, jak se lidstvo staví k možnosti kontaktu s jinou civilizací v vesmíru. Vysílání sond se vzkazy obsahující pozdravy ve všech světových jazycích, obrázky ze Země, obrázky nás, lidí a naše anatomie, obrázky sestřihů vlasů, nože Henklebach atd. Taky trumpeta a sada bicích Johna Bonhama. Opravdu tomu nerozumím. Hm, vlastně ani pořádně nechápu, proč tohle vůbec píšu…ale co zbývá mi? Sedím v chatě, nudím se. Je tu tak akorát rozvrzaná postel. A televize… ale na tu se koukat nebudu, nemá kráva trucovat. Že prej neukazuje špatně čas. Ale není pravda, je to špatně, však sem ho sám nastavoval. Ještě tu je CD přehrávač a céda s metalem. Ňáky knížky, mnou přečtený, sešit a ňáká ta tužka. Tak aspoň poslouchám Gammu Ray a tohleto píšu. Co zbývá?! No, když už sem se ujistil, že teho k většímu zabavení není zrovna mnoho, bych pokračoval.

   Chci tím prostě říct, že co kdyby tu teda ňákej ten mimoš přistál, byl by přátelskej, lidi by se mu to tady snažili zpříjemnit. Ale jak?! Dyť by mu třeba ani to záchodový prkno nevyhovovalo. Třeba vůbec nemaj svislou postavu jak ostatní pěšáci, ale vodorovnou. Nebo vypadají jak zahradní slunečník střední velikosti. Možností se spousta. No, myslím, že nejlepší pro tuto chvíli bude, nechat toho. Nebo to tu může zůstat jako otevřená otázka. Jó, tohle by se mělo dostat do rukou NASA…