V Čajovně Džaku

Čajovna Džaku V temné čajovně Džaku Podoben sobě, v svém černém mraku, Prodávám doplňky k osudu cest. Na bílém pávu zabalen v děravém hávu, Zavalen sprostostí osudů a přání, Čekám že nepřijdou staří mí známí, Bože kéž nepřijdou, Bože kéž nevidí, neb své oči mají svázané cingrlátky. Poslouchám čemu se ve světě věří. Čas můj se v kapičkách Průsvitných, samotných, měří V čajovně Džaku jak v sítech máku, Prosévám osud a pápěří prachu. Obchodník s osudem, jako mi spolu nebudem, Jako že čistota schází nám v nesnázích Prosévám písky z rodné své vísky, Z rodiště myšlenek a přání co v rozletu nám brání? Říkám jak všechno se nesvede jak propast to vše dělí, jak říci co neumím? jak zůstat bdělý? Hleď! Rozprodávají tu vybavení neboť cos nám končí jen osud se vzdáleně vysmívá nad necitlivostí těchto hodin osamění Jak určit co osudem se smění? V prachu svých cest V zoufalství gest Nechám se jím snést a potom vést. V čajovně Džaku na temném mraku. Usnul jsem v čistotě Navždy už brachu.

---