Víc než...

Nic nového pod sluncem, tuhle věc jsem napsal před lety prom své vlastní potěšení a pro mojí (dnes už bývalou ženu) aby pochopila, že k životu netřeba jenom láska....

Johny právě přistál se svým soukromým letadlem na přistávácí dráhu a zaroloval těsně až k mojí usárně. Dveře letounu se neslyšně otevřeli a po schůdkách, které vyjeli současně z otevřením, spěchal nahoru elegantní muž, odděný v černý smoking. Cestou zručně otevřel černý deštník a právě v tom okamžiku se ve dveřích objevila postava Johnyho. Deštník nad hlavou, jal se důstojně sestupovat zhůry na pevnou zem. V jeho těsném závěsu sestupovali také dva muži, ne nepodobni gorilám. Nezasvěcenému mohlo připadat, že mají každý jedno prso, ale odborník okamžitě poznal, že se pod sakem skrývají ohromné pistole, jistojistě nenabity jen pouťovými broky. "Nazdar Bago !" zahalekal na pozdrav, ještě než se jeho nohy dotkli betonové dráhy. Aniž bych stačil cokoliv říci, zaparkoval s elegancí sobě vlastní, asi deset metrů od nás, zlatě metalizovaný Rolls-Roys a ze zadních dvířek, otevřených livrejovaným řidičem, vystoupil Kendy. Na očích neprůhledné zrcadlovky , v jedné ruce kufřík z krokodýlí kůže, v ruce druhé poslední vydání časopisu Economical. Z velkodušním pokynutím dal najevo řidiči, že má několik minut času věnovat se svým vlastním problémům. "Hallo boys" řekl světácky a bez úsměvu. Vůbec nic jsem nechápal. Kde jsou ti kluci vonící jehličím, lesem, meltou, potem, kouřem, tabákem, vodou, větrem, sluncem, deštěm, ohněm, dnem i nocí, písní a krásnou ranní kocovinou? "Kde je Džek?" zmohl jsem se místo pozdravu. "Ani se neptej" odpověděl Kendy"chtěl v L.A. zahrát nějakou levou a tak teď sleduje svět přes mříže tamního lapáku." Nevěřil jsem vlastním uším a ani vlastně očím, když jsem tak viděl kluky (kluky??) před sebou. Džek - ten ničím nespoutaný kluk, pro něhož byla pravda životním zákonem a - hrát lvou??? "To víš" řekl Kendy " za pravdu se lidi bijou ale pro peníze i umírají". Panebože, vždyť Džek by za svou pravdou stál i na šibenici. V hlavě mi vířilo tisíce věcí, vzpomínek a příběhů. Džek, kluk, kterému nikdy nevadilo, že je bez peněz, protože měl ten dar se vždycky protlouci životem na vlastní pěst a vlastními silami. A bezpráví neměl rád. A nesvobodu. Ničím nespoután, když ještě žijem, je všechno O.K. "Kluci"- vytrhla mě ze snění přítomnost mých dvou přátel - " a co vy" snažil jsem se o úsměv, kterému kdysi říkali šakalí. To prý proto, že na svůj úsměv bych prý lépe lovil šakaly než lepé děvy. " No, já mám teď problémy se svou společností, nelítá v tom sice moc peněz, ale musím letět do Honkongu , kde se snad celá záležitost vysvětlí " odvětil Džony a ležérně si zapálil další Winstonku. Johny - kluk,který by si za poslední Startku nechal vrtat koleno, protože by ji nemohl zaplatit. "Na co peníze" říkal vždycky " ty akorát kazej člověka a do lesa je stejně nepotřebuju". " A za co budeš kouřit?"ptali jsme se vždy, když jeho zásoba cigaret povážlivě klesala k nulovému stavu. Johny pohotově odpovídal - to už nechte na mě -a z tajemným úsměvem začal vytahovat z tajných zákoutí svého oděvu dovedně ukryté a všelijak pokroucené a polámané Startky, které si pak z požitkem zapaloval. A teď, teď obloukem zahodil polovičku nedokouřené Winstonky a začal se omlouvat: "No a právě kvůli problémům ve firmě se nemohu zúčastnit výletu do přírody, který jsi Bago svolal. A abych se přiznal, ani se mi moc nechce, začíná bejt zima a válet se někde na studený zemi...dej pokoj, vždyť už nejsme nejmladší " snažil se zažertovat, ale ve mně bylo v tu chvíli tak pusto a prázdno, že jsem ani nezareagoval. Džony, který tvrdil bez ustání, že jedinou a přirozenou postelí je jehličí pod smrkem, si najednou nemůže vzpomenout, že výletu do přírody se mezi námi vždycky říkalo vandr... Nebo si nechtěl vzpomenout??? Je vůbec možné, aby se lidi za necelé tři roky tak změnili, aby zahodili za hlavu všechno, co pro nás kdysi bylo tím jediným, vším a vždy prvním na světě??? Hlava mi to prostě nebrala a ani nechtěla. A co ty Kendy, otočil jsem se z otázkou v očích na toho posledního, v něhož jsem věřil a věděl, že jestli někdy zemře láska k přírodě, k životu a vůbec ke všemu krásnému, musí zemřít i Kendy, neboť jsem si nedovedl představit, že on by to dokázal přežít. Pochopil. " No, abych ti pravdu řejk" podíval se na mě svým neprůhledným, studeným pohledem bez úsměvu " ani já nemohu jet. Jsem domluven tady s Johnym, že mi vysadí v Honkongu a já budu pokračovat po vlastní ose dál, až do Pekingu, jde musím podepsat několik kontraktů mezi tamními firmami a firmou mojí.Právě proto jsem ti psal, že si dáme sraz tady na letišti, protože času je málo". Teď mi teprve začalo všechno docházet. A já si bláhově myslel,že to je jen jeden z dalších krásných fórků Kendyho, jichž měl v zásobě vždy tolik, že jinému by stačili na několik životů. Tedy ne recese, ale obchodní zájmy... Kdyby na mě někdo vylil kbelík vařicí vody, neopařil by mi více. Chápu, že peníze jsou v životě velice důležité, ale ne snad proboha nejdůležitější!!! "Takže sorry" omluvili se ještě jednou současně " snad někdy jindy". Džek ve vězení za levou a Kendy s Johnym v letadle, letícím někam daleko, daleko od našich snů, plánů, přání a touhy být jinými a lepšími. A v uších už jen řev motorů letadla, řev... Probudil mě řev a otevřel jsem oči. Johny se právě štrachal ve spacáku a řval a nadával, že pár posledních Startek které měl, zapomněl na noc vyndat s kapsy maskáče a teď z nich má jenom nepoužitelnou tabákovou směs. " Tak nebudeš kouřit" řekl klidně a z úsměvem Džek a probíral se dál strunami kytary u dohasínajícího ohně. " No jo, jenže já už mám tak akorát na vlak a všechny cigaretový skrýše sou prázdný" nedal se Johny. Kendy se potuleně usmíval a dal bych za to krk, že vymýšlí zase nějakou ranní kulišárnu.) Moje tvář se spokojeně roztáhla do šakalího úsměvu a do nastálého ticha jsem řekl: " Kluci, vy si ani neumíte představit, jak vás mám rád!!!" Podívali se po sobě a já poprvé v životě mohl na vlastní kůži poznat, co to je , když se řekne nadloubat volovi. " Co to meleš???" probral se první Džek a zaťukal si na čelo. Tajemně jsem se na něho zašakalil: " Ale nic, jen jsem se dobře vyspal"

---