hvězda

Hvězda

Na sametovém nebi se třpytí,

září svou jasnou do dáli blyští.

Osvětluje každou uličku ve městě.

Září na lidi a hle: zprávu jim zvěstě.

Zvěstí, že vidí svět celý a krásný,

je slyšet její hlas halasný.

Volá do všech duhových mlhovin,

do všech nebeských výšek i rovin.

Zpívá o Tom, kdo udělal tento svět,

o Tom, kdo dal mu krásu, života květ.

Kdo mrakům dal pohyb i modř nebi,

též květinám vůni.Za to jej velebí.

Ta chvála čistá, jasnější než jitro vzácné,

sladší než med, velebnější než písně krásné

vznáší se a stoupá k nebi výše.

Celé stvoření ji z dálky slyše. 

A hvězda dál se třpytí,

na píseň svou tak svítí.