pod křídlem opilého slepce
POD KŘÍDLEM OPILÉHO SLEPCE
Život bez očí
Srdce poskočí
Rozum uteče
věci v mojí hlavě
VĚCI VMOJÍ HLAVĚ
I ve snech za mnou chodí,
myšlenky znichž se radost nenarodí.
I tam jsou se mnou
planoucí umírání
PLANOUCÍ UMÍRÁNÍ
Opojná vůně zaplavila mé srdce
A pak se nevinně vzňala
Malý plamínek milostnosti
Naše budoucí...
Naše budoucí…
Někdo se ve snu potácí
Někdo si tiše krvácí
Však nevnímá
Básník
BÁSNÍK
Byl jednou jeden sen
Vtom snu jsem přišla za básníkem
A podala mu tužku
Lidé a holčička
LIDÉ A HOLČIČKA
Jsou lidé A je jich mocJdou a jdouI když padne nocStůj co stůjI když padne noc
Jednou jsem potkala holčičkuSmála se až MĚ za břicho popadalaJisto jistě bych upadlaNebýt stoličkyTedy babičky která mě zachránilaPři záchraně však sama upadla A tak jsme s babičkou padali a zachraňovaly seA holčička se smála až ostatní za břicho popadalaA ti padali a zachraňovali seDokud se holčička nepřestala smátAž přestala všichni se zase smát začaliAž jí za břicho popadaliA protože jich bylo mocA všichni chtěliSTŮJ CO STŮJJí za břicho popadatPřestali se smát a za břichoNa které stejně nedosáhli jí popadatA začali se sápatPak až holčička utekla nebo se schovala nebo ji rozsápaliRozsápali všechno na co přišli Až rozsápali i sebeA proč. Protože byli jací byliSTŮJ CO STŮJ
Pomíjivost
POMÍJIVOST
Na náměstí stávalo lešení,
Říkali mu: „popraviště“
A dnes.
ÚSVIT
ÚSVIT
Hluboké jsou oči zkamene, když kráčíš…
Hluboké jsou tůně zelené, když smáčíš
Svou hlavu jejich tvář
NENAPSANÉ DOPISY
NENAPSANÉ DOPISY
Kolik touhy vnenapsaných dopisech…
Kolik obav ze shořených dopisů…
Kolik běd a kolik ztrát je ve spisech…
ŠEDÁ KŘÍDLA
ŠEDÁ KŘÍDLA
Mraky plují nad obzorem
Černý jezdec cválá polem
Běží, běží stále dál
Opilecké ráno
Opilecké ráno
hrnek kávy, možná napraví
chvilkovou deformaci
stává se to až příliš často.
Warrior-rescuer
WARRIOR-RESCUER
Křehká dívka volá o pomoc,
snad nikdo nepřijde ji na pomoc.
Skřet svírá hrdlo její;
Je krása opravdu krásou???
Možná právě ta krása skrývá hořké zklamání, které však zemřít pro ni , nikomu nebrání. A to je chyba celého toho známého světa, umírá. nebo říká ty hloupá slova od Hamleta. "být či nebýt.
Srdce
SRDCE
Vzdychá tiše , neslyšně
moje srdce , skutečně.
Neštěstí ho potkalo,
Kapka z nebe
KAPKA ZNEBE
Sedím, koukám na nebe,
Dívám se jak kapky deště padají,
Ty co žádnou starost nikdy nemají.
Krása
KRÁSA
Milujeme ji i nenávidíme,
večeříme ji i snídáme,
oblékáme ji i svlékáme,