Rytíř a panna

   Rytíř sesedl ze své divokého koně, jehož připoutal opratí k poléhavé břízce, zvedl hledí a pravil : „Pro tebe jsem snad květina, která teprve rozkvete,“ poklekl a utrhl jarní pampelišku, „květiny jsou k ozdobě sličných pannen a ty nejsi jiná.“ Odvázal svého hnědého přítele a klusem dohnal dvojici poutníků se dvěma osly. Zastavili. Přijel k nim blíže a ukázal na předmět přikrytý černým suknem. Na jeho příkaz byl přehoz odkryt a zpoza se na světlo prodral malý obrázek vyplněný portrétem patnáctiletého dítěte, patnáctileté slečny, patnáctileté, která byla nabídnuta otcem výměnou za dva sluhy a patnáct volů. Slečinka pohledná, na obrázku se usmívá na toho, kdo jejímu otci sliboval dobytek za pannenskou krásu, na toho, kdo nabídl nejvíce. Snad by se nechtěla provdat za čtyřicetiletého rytíře, jehož tělo pokrývá nespočet jizeb z dalekých výprav, jež se občas zanítí a vytéká z nich hnis jako vzpomínka na neřestnosti spáchané v době jeho mládí. Nepřátelé bez hlav, nepřátelé škemrající o milost, nepřátelé zabíjející jeho kumpány a konečně barevné vzpomínky z přepadených vesnic na tamní dívky, jež se stávali obětmi neuspokojených obrněných ubožáků s erbem na štítu. On se změnil od té doby, co uviděl její portrét. Opovrhuje jimi. Poklekl před obrázek a zastrčil vonící pampelišku za rám.

   Když dorazili pod kýžený hrad, nalezli i menší hostinec, nabyl sice honosný ale ani ne drahý a menší místnůstkou se slámou rytíř nepohrdl, sluhové budou spát venku, stejně už je zítra předá novému pánu. Poté, co se odstrojil a brnění poskládal do rohu na slámu, se odebral do pivnice, aby se osvěžil a nabyl sil na zítřek, kdy ji potká, kdy se mu panna ze snů zjeví před očima a s neodolatelným půvabem a tváří červenou jako španělská růže se sklopenýma očima přijme políbení ruky od spanilého rytíře, od klečícího hrdiny svého srdce a majitele svůdného pohledu.

   Po třetím džbánu medoviny - od té doby, co uviděl její portrét samozřejmě nepije – se dveře otevřely a podlaha se zatočila a vyměnila si místo se stropem. Pak vstoupila nějaká čistě odděná služka a za ní v nových šatech oblečená slečna, podlaha se stala podlahou a strop byl nahoře. Tvar šatů prozrazoval, že nejen jejich látka byla ušlechtilá. Rytíř poklekl a přitom převrhl džbán s medovinou, ona přistoupila blíže a podala mu ruku, on chtěl ruku uchopit, ale přitom se nějak nahnul dopředu a kdyby se nechytil před ním stojící slečny, spadl by, takhle jí objímal nohy a hlavou ji tlačil záhyb šatů k tělu. Ona neodběhla, jenom se červenala, snad jak si to rytíř představoval, ale jak si to ona nepředstavovala. Byl starý a drzý, ani jí nepolíbil ruku, ani opilost ho neomlouvá a už jí šmátral po zadku. S hrůzou sledovala, jak se hostinec vyprazdňuje a i její věrná služebná se někam vytratila. Za chvíli zbyla v místnosti jen ona sama s opilým rytířem, který jí ocenil na patnáct volů a dva sluhy, jehož ruce neznaly tabu a braly si to, co jim chtělo patřit. Při světle svíčce se chvěla, když jí sáhl na holou nohu, když ji serval šaty a když si užíval jako za mladých časů v dobytých vesnicích, kde děvčata bez urozeného původu přestala býti děvčaty.

   Ráno hrdě vjel do hradu na svém koni a doprovázen dvěma sluhy, co bylo včera se ztrácelo v ranní mlze. Už tam na nádvoří stál starý aristokrat a dívka, co mu byla nějak povědomá. Patnáct volů už bylo předáno, nyní chyběli jen dva sluhové a mladá šlechtična, co by se červenala v tváři. Tahle dívka se červenala podle jeho přání, s očima upřenýma do země se mu zdála rozrušená. Její postava slibovala lásku na první pohled, jen její šaty byly roztržené. Rytířova tvář se zamračila, jeho rysy se sevřely a odpověď na jeho otázku, zda je ještě panna, na sebe dlouho nechávala čekat.

„Patnáct volů a dva sluhové za tuto nečestnou couru jsou jako perly pro svině,“ a rytíř tasil. Zatímco včera rozervával šat panny on sám, dnes je to ostrá čepel nože, co ji svléká, zatímco včera ji on smrtelně ranil rytíř svým nenasytným chtíčem, dnes je to jeho meč, co jí zasáhl srdce.

„Kdo je vinen?“

Rytíř popojížděl po nádvoří se zdviženým mečem a zuřivými pohledy.

„Já jsem ti za patnáct volů a dva sluhy dal svou dceru, ty jsi se za patnáct volů a dva sluhy jednou v opilosti pomiloval a divíš se, že už není panna.“

Tím byl obchod ukončen, otec poklekl vedle své dcery a rytíř odejel sám na svém koni, litujíc, že ztratil patnáct volů a dva sluhy.