Sidovi...

Side...

ty písku co mi ubíháš z hrsti

Side...

možnost za možností utíká

Side...

proč?

Side...

zasloužíš si to? Kdybys tu byl Ty a ne Tvůj dvojník

Side...

má píšťalko dětská

Side...

na mojí lásku se umírá a je jedno na jaké straně...

...

Písek mi protekl mezi prsty a zůstal jen pocit prázdnoty. mohla jsem ho milovat tak jako soumrak miluje svou noc. mohla jsem Tě milovat jako nikoho předtím. jako Julie milovala svého Romea. Teď Tě nenávidím jako svítání co mě okrádá o snění. Možná je to jen dobře. Víš, co jsme mohli zažít? A ty bys to byl, kdo by mi splnil sen o sedmikrásce. Vím, to. Říkal jsi to... Byl by krásný den a já jen bych k Tobě přišla, slunce by se Ti probíralo vlasy, jen Tě pohladila po tváři a vím, že by ses usmál. Já taky. Šlo by to z duše. V dlani by nebyl šípek, jenž by zraňoval, ale skrýval by se v ní malý kvítek sedmikrásky. Dala bych Ti ho za ucho. Nosil bys ho. Vím to... Bylo by to povýšení do stavu. Do stavu dvou lidí co místo ty a já říkají My. Zní to krásně. Vím to. Prostě to vím. A proto Tě nenávidím. A zároveň... mám Tě ráda. A moc. Znovu bych toho šla. I to málo co se stalo bych zopakovala. Asi jsi mě uhranul. Měl jsi mě radši zabít. Nemluvit na mě. Ignorovat můj pohled. Dělat že se neznáme. Žádný staří známí. Sám mi dáváš poznat, že to co jsem ti napsala byl kec. ŽIVOT JE KŘÍŽ. Zvlášť s Tebou v zádech...

P.S. A přišla Lucka a řekla že Sid je blbec a hlava vychlastaná a já se konečně rozesmála šíleným smíchem špatně okouzleného člověka...