Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pro Lendulku

18. 09. 2004
2
0
1027
Autor
Levak

Nějaký čas jí teď můžu vídat jen hrozně málo

Na začátku

Ctěli jsme si na sebe zvykat,

Nežli se budeme, jak to jen říct...

nežli si spolu začneme tykat.

Budem se, Lásko těšit za měsíc?

Ano budem. A jako malí.

Ten samý týden jsme si potykali.

 

Ještě dříve na začátku,

jsme spolu zasadili sazenici.

A tu noc začala vyrážet.

Vyhnala šlahoun zelený celý.

Zvykat jsme si ještě na sebe chtěli,

nedalo se to však vydržet.

 

 

Ráno

 

Praha otvírá oči –

paraván...roletu...žaluziji...

právě jsem dojedl polévku šči,

pak že si ten život neužiji.

 

Praha si oči mne –

parafínem...sidolem...pálenkou,

polibky letí ode mne,

přes celou zemi za Lenkou.

 

 

O kamínku

 

Na okraj papíru ještě zmínku

o procházkách a o kamínku

 

O tom co zůstane kam ho kdo schová

 

Pro který můžeš se potom vracet

jednou nám dosvědčí že bylo nám dvacet

 

Křemínek zbarvený do růžova

 

 

 

 

 

 

 

 


Miroslawek
21. 09. 2004
Dát tip
něco podobného mě přivedlo k psaní, teď tě jen čeká ještě hodně dlouhá cesta k poezii... jsem zvědav, jak daleko dojdeš

Mila_cik
19. 09. 2004
Dát tip
Krásné vyznání...poměrně ekané verše, ale i tak se mi líbí..TIP

adrift
18. 09. 2004
Dát tip
mě se líbí. přije mi hodně citová. p.s. oprav si úplně první větu asi tam mělo být Chtěli tip na rozjezd ;c)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru