Dvě balady

Balada o odepřené smrti

Další staronové zprávy v televizi

děsivé obrázky chudoby a boje

vše směřuje ke světové hospodářské krizi

kanou slzy, avšak tentokrát ne tvoje.

Svíce dohořívá s posledním zbytkem loje

a já ti šeptám do naslouchajících uší

Lásko má, neboj se, smrt je moje

tobě smrt zatím nepřísluší.

Naše starosti znenadání mizí

za okny půlnočního spoje

s námi jen cit, nespoutaný, ryzí

a černé stesky smutečního kroje

Kdo zahléd´ chladné slzy pod závojem

a kdo si myslí, že snad něco tuší?

Má milá, nech smutky svoje,

tobě smrt zatím nepřísluší.

Kdo seje vítr, dešťové kapky sklízí

mrazivý vzduch se valí do pokoje

na křídlech teplé jižní brízy -

- mráz s teplem čarodějným kouzlem spojen.

V útrobách létacího stroje

cizí krev ve spáncích nám buší

strašný hlas křičí, echem zdvojen:

"Tobě smrt zatím nepřísluší!"

Poselství:

Neposloucháš mě; mám ten dojem,

že stále víc jsme k sobě hluší

a přece vím ze spolehlivého zdroje:

tobě smrt zatím nepřísluší.

Balada o Smrtihlavovi

Dal jsem ti ruku kolem ramen

řekla jsi: "zahřej mě", že ti je zima

do noci tiše jsem zašeptal amen

po dlouhé době nám bylo prima.

Když náhle změnilo se klima

a v dálce temně hučel splav

Divokej Bill hrál Mezi nima

z dáli přilétá Smrtihlav

Byl jsem z té změny divně znaven

a navíc trápila mě rýma.

A zvuky vody pod tím splavem

a zvuky pádu antického Říma

mi řekly, že mezi lidmi dřímá

i spousta geniálních hlav

Jenom ta tvoje si toho všímá:

z dáli přilétá Smrtihlav

Rozespalý a lehce neupraven

pozoroval jsem v parku mima

ztrápený touhou po teple rozpálených kamen

oheň však nehoří, jen dýmá.

Souhlasně znějí antonyma

jenž volá tupý lidský dav

láska zkomírá před očima

z dáli přilétá Smrtihlav

Poselství:

V poslední chvíli svoji masku snímáš

naposled říkám ten malicherný blaf

verš, který tě už nedojímá

z dáli přilétá Smrtihlav