Písmák Právo volby
„Mami. “
„Kdo je to. “
„Tvoje dítě, chtělo bych si promluvit. “
„Takže jsem fakt těhotná.
Příběhy ze dvorku: Zkrocení zlého krocana
Po zhlédnutí jednoho šotu na Primě jsem se neubránil prohlášení, že mezi naší drůbeží je více osobností než mezi finalistkami Miss ČR. Následně jsem byl opětovně upozorněn, abych své postřehy sepsal, vyvěsil na internet a nekecal do televize. To jsem však již mlčel a užíval si zaříznuté plavky výše zmíněných finalistek cákajících na sebe tvrdou minerální vodu.
Později jsem však nelenil a rozhodl se Vám poreferovat o jedné vskutku výjimečné osobnosti, kterou jsem měl to potěšení poznat.
Poviedka Istrocon 2011
Myslíte na budúcnosť.
Mali by ste.
Ja viem, budúcnosť sa pohybuje tesne mimo váš dosah, a tak musíte žiť v prítomnosti, ale raz. Raz si poviete, že sa vám nepáči vaša minulosť.
Advik - literárna súťaž v OriginalFiction a FanFiction 2011
„Advik – literárna súťaž v OriginalFiction aFanFiction 2011“
Súťažiť môžete vtýchto súťažných kategóriách:
1. OriginalFiction: maximálny počet súťažných prác 2; maximálny počet normostrán (dokopy) 40;
2. FanFiction: maximálny počet súťažných prác 2; maximálny počet normostrán (dokopy) 40;
Matthew Farrer: Křížová palba
Křížová palba se na rozdíl od ostatních neodehrává ve válečné zóně či na hranicích, ale v relativně klidné oblasti říše a hlavním hrdinou není žádný voják, ale Shira Calpurnia, nově jmenovaná arbitra senioris, což je něco jako vysoký policejní důstojník. Než se však stačí své funkce oficiálně ujmout, musí čelit precizně připravenému pokusu o atentát, který zmaří jen s největším vypětím sil. To vše pouze sedm dní před zdejším nejvýznamnějším náboženským svátkem. Již tak složité vyšetřování se tedy stává navíc citlivou politickou záležitostí a krom nalezení viníků konspirace je třeba zabránit potenciálnímu ohrožení obřadu.
Klíšting
Klíště v uchu, klíště v obočí a vlastní stránky na internetu. To by se za mého starého psa nestalo.
Nerouškovy volné verše
NEROUŠKOVY VOLNÉ VERŠE
Patetický výkřik do tmy
Vlastně bez jakékoli formy
Občas opřený o pár faktů
Víra
Nejhorší i nejlepší věcí na víře je fakt, že je odpovědí sama na sebe. A to platí pro jakoukoli víru, nejenom tu v Boha.
Dvacet let po revoluci
Slzy znovu mlčky kanounejlépe potají. Noví zas kněží planou,že lepší stát neznají.
A před tribunou slovalámou se kosti znovatěch, co se nedají. Těch, co se nedají.
Mé odvody, část II.: A přišel důstojník
Byl to poměrně sympaticky vyhlížející chlap ve středních letech, který nás bodře oslovil:„Nazdar chlapci. Vítejte na odvodech. “Ten člověk byl přímo destilované nadšení, ale stejně jsme ho všichni tiše poslouchali. Po hodině sledování Teletubbies byste poslouchali i Dádu Patrasovou.
Mé odvody, část I.: Teletubbies
Jako většina nevšedních věcí, i tahle začala zcela obyčejně. Prostě jsem ráno místo do školy šel na náměstí, kde jsem se měl setkat se svými dvěma spolužáky a kamarády, Xallivariem a Abakem. Ta zvláštní jména jsou víceméně neznámé přezdívky ze střední školy, pod nimiž mám povolení historky z našich veselých dobrodružství šířit. Odtud jsme měli vyrazit na Okresní vojenskou správu nebo co to bylo.
Hodina Němčiny
Autor se zcela nepokrytě doznává k tomu, že vše obsažené v tomto textu je pravda a víceméně nic než pravda… okořeněná notnou dávkou nadsázky, s čímž mi vydatně pomáhal Bůh. Autor se také zcela distancuje od všech případných následků, které by tento text mohl v nerozumných hlavách způsobit stejně jako se Bůh nehlásí k tomu, co děláte na zemi.
Poučení: za všechno zlé si mohou lidé sami. A nyní již k textu, který má k této předmluvě minimální vztah (ale celkem vzato trocha křesťanské filozofie nemůže škodit).
Ty
Tak jako mléko vprávě uvařené kávě,tak jako alkohol tam někde vzadu vhlavě,tak jako zakázané ovoce,tak chutnáš.
Tak jako touha květu vprázdné poušti, tak jako první láska skrytá vhouští, tak jako nepopsaná emoce, tak voníš.
Více než domov, když ho spálí plamen, více než práce, když je čas říct „amen“, více než lék na všechny nemoce, víc než to chybíš.
Jestliže lék může být zároveň inemoc.
Zpověď policisty
Chtěl jsem sloužit vlasti, chránit lidi, bojovat proti zločinu a takový ty blbinky, co se honěj mladejm kluků hlavou, když se z nich chtějí stát policajti. Tak jsem se snažil, dodržoval jsem služební postupy, poslouchal rozkazy nadřízených, ctil zákon, prostě takový ty věci, který člověk dělá, když chce žít mezi lidma v normální slušný společnosti a není anarchista nebo technař. Teď na mně manželka nepromluví, sousedi mě nepozdraví a do hospody už taky nemůžu, protože jsem prej násilnický hovado, který mlátí děti. Tak vám teda povím, jak jsem se do týhle lapálie dostal.
O relativitě literárního talentu a traktorech
Říká se, že všechno je relativní. Tvrdí to obvykle lidé, kteří si kvůli své děravé paměti nikdy nedokáží vybavit přesná čísla. Věřte mi, něco o tom vím. Patřím totiž mezi ně.
Otázky a odpovědi
šotek: Prdí hadi.
Tato otázka bývá pokládána opravdu velice často, aniž by byla spolehlivě zodpovězena, což nám již tak trochu napovídá, že v tom bude určitý problém. Můj názor je, že tkví v interní souvztažnosti netransparentně předdefinovaných axiomů, což může při jejich kontextově nekompatibilní interpretaci vést k jistým čistě empiricky předpokladatelným leč vulgaritou zavánějícím konotacím. To by však byl výklad poněkud voluntaristický.
Chtěl bych
Chtěl bych být zrcadlem Tvé krásy, kterou každý nevidí. Chtěl bych pohladit Tvé rty vjediném záchvěvu tak, abys o tom nevěděla. Chtěl bych vstoupit do Tvé duše a uchopit její křehkost. Chtěl bych vstoupit do Tvých očí a chytit vnich plachost.
Komunikace
Komunikace. Jedno zmagických slov moderní doby. Je zaklínáno snad až příliš často a svou kouzelnou mocí proniká do mnoha úrovní lidského života.
„Mluv (tedy komunikuj) se mnou.
Žal
Když struny popraskají suchem,když šíp je probodený duchem,když se velbloud marně snaží dostat jehly uchem ven to navštívil mne žal. Až psi budou lichotit kočkám,až oheň neublíží vločkám,až rozumu se v davu a štěstí pro lásku dočkámjentehdy půjde zas dál.
Supermoderní poezie
Hledáš v tom smysl. Zkysl. Hledáš v tom účel. Ušel.
Klid před bouří
„Strom žije dál, strom žije dál…. “
úryvek z písně Hany a Petra Ulrychových Javory
Obvyklé počasí pro toto místo. Bylo zima, mráz zalézal za nehty a vůbec všude možně, přičemž nejvíce dorážel na tváře jako pohlazení jistého neosobního chladu, jenž jakoby ani nebyl z tohoto světa – pohlazení milované ženy nemilovaného muže. Nebesa důstojně zešedivěla, avšak větší část svého jasu si ponechala, vědoma si své povinnosti ke skutečnosti.
Stesk!
Hledám Tě,hledám a nenacházím.
Zlomit se nedám, přesto jsem pln černých sazí.
Uprostřed temných stěn,vnichž ozvěnou zní Tvůj smích,
sedím a je to až groteskní…řekl bych.
Ranní pohoda
Ráno. Jaké vlastně může být ráno. Všechna jsou v podstatě stejná, jen některá z nich jsou taková…prostě pohodová. Ve stavu permanentní zamilovanosti, v němž se naprosto beznadějně utápím již asi od svých tří let, jsem rozličným dívčinám často říkával slůvka:,, Jsi má poslední myšlenka, se kterou usínám, i první, s níž se probouzím.
Jaro
Jaro vždy budí ve mně trochu žal. Jaro je struna, na níž rád jsem hrálnebo spíš ona hrála na mne. Rozhodnout, kdo má navrch, není vůbec snadné. Zas mého srdce zmocní se ta míza toužení,však stará mysl brzdí toto mámení.
Únor
Únor je jako tajuplná žena,
v únoru je mámysl pohlcena,
tou zvláštní melancholií.
Co smysly uspává a rozum zabijí.
Deprese
Tvůj život - rejstřík nekonečných nul,
na obraz svůj teď hledíš.
Každý nad Tebou dávno zlomil hůl,
jen Ty to ještě nevíš.
Sen hvězdnaté noci
Až zbude jenom popel,
přijde znovu hvězdnatá noc.
Uhlíky vychládají,
zvu fénixe na pomoc.
Krása
Krása je jak kvetoucí zahrada,jež skrývá jedovaté hady. Cena - za níž již není náhrada,krása je vždycky někde tady. Krása je něžný obraz věčnosti,v temnotě průměrnosti svíce. Krása má v sobě mnoho z bolesti,krása je ještě mnohem více.
Hrob
Sviť slunce, na hrob mojí duše.
Řekl jsem netečně až suše.
Když pokládal jsem květiny.
Kdy naposled já měl jsem vidiny.
Hej, nohy
Hej, nohy, nohy, ach, nohy.
Vy máte pro krásu vlohy.
Hej, kolena, kolena, kolena.
Byla jste pro sukně stvořena,
Září
Přichází zase měsíc září
a na mou duši padá stáří.
To, které vkostech necítím,
a přesto velmi přesně vím,
Tanec čísel se dá tančit i bez orchestru
Nedávno, když jsem se přistihl, že usínám nad matematikou, jsem se pokusil zamyslet nad čísly obecně. Co pro nás vlastně znamenají. Jakou hrají v našem životě roli. „Obrovskou,“ zněla má odpověď, když jsem za pár chvil probudil na pivem polité definici paraboly.
Přes to nejede vlak
Zas se zavřeš ve své tvrzi
tam, kde kontrolu neztratíš.
A já vím, že Tě to mrzí,
zvýšky věží trpíš závratí.
Jsi
Jsi panoptikum světla,
co stíny halí.
Jsi hvězda, která slétla,
Tvá blízkost pálí.
Plášť
Zmyšlenek černých utkal jsem Ti vplášť.
Ó, jaký kontrast, když ho oblékáš,
Tvoří ta barva a Tvé plavé vlasy.
Súsměvem tajemným ho nosila jsi
Sněží
Zas venku sněží,čas mezi prsty protékáa život běžíspolu s ním touha odvěká. Chytit si vločku,co lehce tančí ve větru. Jen na chviličkuvyrvat kus té krásy světu. Být prostě šťastný,užít si část té lehkosti,jež není vlastnížádné lidské bytosti.
Chrám
Má lásko, deštěm ztmavnul chrám,
zatéká nám do něj voda
a dveře jsou dokořán.
Nad oltářem visel obraz,