Splachovač

Zařízli naděje

jak zaujatý rozhodčí

Nikdo už se nepřezouvá

Takhle přece lépe sténá

ten tenký led víry

Krátké jizvy radostí

rozhodím po poli

volajíc hladové vrány

Po chodbách letících

beze směru, bez konce

pobíhaj sirotci jasného soudu

hlasem vykřičeným

malují po stěnách

přání a sny

nepředstavitelných

Promlčený potrat iluzí

Zatancuji mezi žebry

svých vysoků a daleků

ztracenů

V bezvědomí času

odpočítávám

poslední kapky mysli

naklánějící se

přes stránky svého smyslu

Zatnou půlky

odpovědí

Bez pravdy to nebolí

Poslední plato řešení

- sklad byl vyrabován -

a oni zapomněli

přibalit nápovědu

- jako pokaždé...

Své vlastní bludiště

s děravými keři

prolézají červi pochyb

Do krabiček s uzávěrem

napěchuji svoje zbytky

přesolené

Pustím je potom

po rovnoběžkách zapomínání

a budu doufat ve správnost

předpokladů

co právě zezelenaly

To, na co myslím

ve slovníku nenajdou

Bez řetízků

roztočí se světy

Snadno by se mohly utrhnout

Ani trajektorie citů

není rovná

Do dutých řas

poschovávané

zaplacené

krví odjinud

Nepostrádat den

A noc..?

Květy - Ty se ani nenamáhaly...

Hledám důvody

proč je neobnovili

proč zapomněli na kabel

A pády bez sítí

přijdou do módy

      POLETÍ

Pomoc

          Abraka Dabraka

Nezáleží na velikosti bot

Neslýchaná světla

pečlivou tmu rozříznou

Nerozumí mu

Nechápou

Zazpívat do okapů

s hromosvody v zadku

Čekej a aport

Na kusy snažení

dosáhnout tyčí

S vítězným záchvěvem

prorazit kůlničky apatií

Tohle vakuum bylo cizí

Ve spletencích bolestných

Ruce, co ukazují

každá na sebe

Skrz odstíny hustoty

v níž se brodím

Zasychá a tuhne

Nikdo, nikdy, nikoho

S nikým a pro nikoho

Za nikým

Bez nikoho

          PROČ

Splývající věčnosti

pokřikují hesla nenávratna

karikující sebe sama

Zasvítí a pohasnou

Pomíjivé

A přes zábradlí okamžiků

přepadnou

Nedospělé

S povinností k nim

Oni a nikomu

Pro nic

Nedospělé

Neučí se pro to

když skvrny na duši

bublají

Var?

        PROČ

k ničemu

Se větve kloní

nezeptají se

    víš?

Poslat je do háje

Odhodit

Zkoušet si přebrodit

to své moře

Bez hodnot obrazů

vysvětlit zatmění

Odpustit

a následovat

                DO HÁJE

Ze vzácně bezcenných

střepů

žebříky do nebe

o mraky opřu

svá očekávání

Chytej

         Neucítí

Ještě zamávají

Se sosáčky materialismu

tlačí

Překvapení z kredencí

vyskáčou a zaplaví

bez vlasů

a nálady

Bez důvodů

         JEN TAK

                    PROČ NE

Nezeptají se

     víš?

Praskne

a už se nevrátí

posbírat si své zklamání

Nechá šrámy odpočinout

Než rozhoupou je rohy ulic

neuváženě pravidelné

Poskočí si

A propadne se...

      A opravdu se nevrátí

Pak zatlačí a potlačí

S nůžkama na poupě

Zahladí uměle

náznaky protržení

a s dokonalostí kruhu 

to popřou

Ze schodiště poklesků

spadla jsem

A dole jsou nezvratné důkazy

odlišnosti

                DO HÁJE

A my už máme zataženo

Unaveno

Byla jsem epizodou

Nadpisem mizerné stránky

 - vytrhli ji

ve svojí pravdě

                   PROČ NE

Těší mě, bolesti

a vy už se znáte

- zapomenuté slzy

ve svém mechanickém koloritu

S opakujícím se refrénem

kupodivu

S rotujícím hrotem v hrudi

mám vyhlídky do chřtánů arogance

zastudí a bodne

Nezeptají se

     víš?

Po jiných osách

zvětrávající

Ohánějící se přirozeností

a samozřejmostí

Raději nepřijít

než pozdě odcházet

Navracet se

k tomu uvnitř

Jako když srna zkouší

přeskočit dálnici

          POLETÍ

                 a nebo taky ne

                            PROČ NE

Dopadne do přeplněné prázdnoty

kde se úchylným nářečím

vyznávají nenávisti

Kdo není s nimi

je proti nim

Poslat je všechny

                 DO HÁJE

A zasednout ke zdi

svého přesvědčení

Neťukej

To za tebe udělají jiní

třeba déšť

Padnu beze strachu z dopadu

vím, že se to nějak vrátí

a padnu znovu a znovu

Dělej si co chceš

ale usmívej se přitom

                          do háje...

Dýchá

Rozšiřuje se a smrskává

Stereotypně

Do krychlí nedostatečna

Zkroutí nitě

zalomených černot

V bezkřídlých němotách

čekají na další spoj

Propásli kometu

v lodžii snobů

Zatloukaj kolíky

neschopností

a paralyzují

stanice mezi vědomím

Po synapsích vypustí

nedočkavé bodání

               POLETÍ

                          ale nebude o tom vědět

Jako když sbírám

padlé květy na chodnících

             k ničemu

Jediné

má rychlost strachu

a trvanlivost pochyb

Se sarkastickým úsměvem

doháním bublinky nadšení

a pod mým dotekem

hynou

Konec

      to ale není

Vypálím si své TADY

Jednou mě zlomí

ostatně

           PROČ NE

Já si své trosky posbírám

A duši rozmáznu

po bělostné fasádě formy

když do rytmu

padají andělé

Nezeptají se

       víš?

Bez komentáře

a bez povšimnutí

V povrchnosti

stěží něco zakoření

Nedýchá

Na tu svou spirálu

to nepotřebuje

První kapky dopadnou

a roztříští

chuchvalce omylů

Nekompromisně - co jim je do toho

Ponese se chichot

tím potrubím

co k nim vede

            k ničemu

Teď...

Musím a měla bych

Ale jednou mě zlomí

A bude klid...