Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tlapky

23. 09. 2004
6
0
2852
Autor
Aaria

            Uzavřená v jeskyni těla a přece tak venku ve měsíčních paprscích. Zvláštní nesdělitelný pocit. Oči mám unavené od slz a nos červený od rýmy. V hlavě – v mozku – guláš, ale v citech vědomí, že mě doprovází velký, černý pes. To on mě chránil v noci na gauči. Mě, nikoliv Tebe jak jsem ti v tu chvíli tvrdila. Tvůj strach byl oprávněný a můj pocit bezpečí ještě oprávněnější.

            Psi neubližují, ale ochraňují, milují, JSOU a vrací se. A on se vrátil. Krásný, velký a s přáním. Chtěl, abych ze sebe strhla teplou peřinu zmýlení a klamu. Když se tak stalo, cítila jsem jeho černý, lesklý, teplý kožich. Zavrtěl ocasem a zůstal.

Teď sedí vedle mne a já mu říkám: „Nelituj, že jsi tu noc nepokousal.“ Kouká na mě smutně s hlavou v mém klíně. Prosí: „Neuzavírej se a usměj se.“ A já se směju, protože jedním z kouzel úsměvu je usmát se, i když do smíchu není. Jeho oči se rozzářily.

Pochopila jsem. To on, můj černý společník, , byl v onu noc se mnou. Ne Ty – člověk. Chránil mě před Tebou – člověkem. A zůstal – na rozdíl od Tebe – člověka.

            Protože psi v lásce nikdy nelžou.

            Drbu ho za uchem a vím, že ať se stane cokoliv, mám vedle sebe upřímného přítele, který když bude chtít odejít, podívá se mi do očí a řekne: „Sbohem (vrátím se).“

 

            Tohle lidé (v mém případě) často nedokáží. Bohužel. Mívám neodbytný pocit, že bych si zasloužila něco jiného (ale co?). A proto věřím zvířatům a svému společníkovi.

 

            Děkuji, že jsi byl se mnou v noci v mých nohách (na stěně). Děkuji za procházku Itálií a strhnutí peřiny.

            Popotahuju, protože mám rýmu a pláču, protože už neumím lidi poslat do háje, protože se neumím naštvat. Teče mi potok slz, protože cítím lítost nad lidskou neupřímností.

            Směju se, protože mám přátele (a nejen zvířecí), kteří setřou slzy a JSOU.  Někdy mlčí (Lenka – děkuji), jindy mluví (Péťa).

A mě dochází, že to s tou lidskou neupřímností možná nebude tak zlý.

 

(21.9.2004)


*

Aaria
07. 10. 2004
Dát tip
:-))) Díky. Stalo se, co se stát mělo. A je to v pořádku a možná z Ty-člověk bude opět Ty-přítel. Možná, možná ne. A tak to jde pořád dokola. Moc děkuji, že jste tu byli:-) Arai

Drusada
06. 10. 2004
Dát tip
Z ty-člověk může být i Ty-přítel

Větruše
04. 10. 2004
Dát tip
Věřím,že ti nechtěl ublížit.Kdybychom viděli lidem do hlavy (a do srdce),nebylo by bolestí a nedorozumění.Ale nevidíme.Tak máme psy,protože milují bez podmínek,bez nároků....Pro tebe jistě už jiné slunce svítí a už se usmíváš.A tak to má být

Sunmoon
30. 09. 2004
Dát tip
co k tomu říct? Ty pády jsou nehezký, ale možná někdy nevyhnutelný. Jsem ráda, že i když jsi na něco sama, přesto sama nejsi - určitě víš, jak to myslím. S jediným nesouhlasím...někdy se člověku nechce usmívat, někdy ani krása úsměvu nepomůže, ale vědět, že tu ten úsměv stále je a být si vědoma, že jsem stále této krásy schopna (i když třeba ne přímo v tu chvíli) je to, co mě leckdy posune zase dál a blíže k ní...

Aaria
29. 09. 2004
Dát tip
Vím to, ale vysvětluj to člověku, který krvácí z čistých průstřelů... Když se kouknu zpět, nebyla jsem sama, i když jsem si to vroucně přála. Nebyla jsem sama a za to děkuju (i tobě).

Andulka
29. 09. 2004
Dát tip
Chtela bych ti rict....ze az budes starsi a rozumnejsi...:-) vsechno bude snazsi...:-)....ale nebude...:-) ..a hlavne v zalezitostech srdce....Kdyby mi nad hlavou nesvitilo slunicko a nebylo mi hezky.....plakala bych s tebou.....Taky placu, obcas.....jak mi je me samotny lito...:-) A tak te mam chut chytnout za ruku....a mlcet....na dukaz toho, jak ti rozumim...:-) CO myslel Rainman tim, ze nikdy nezustanes sama??? Poprve, jsem na to prisla....kdyz jsem mela doma malinkaty miminko....Kouklala jsem se na reprodukci Zrzavyho...kde sedi smutne zenska u svicnu......a me trklo...ze jeden je na svete sam....ze kazdy sam si nese svuj kriz....a lidi kolem zustavaji nebo jdou....ale stejne vsechno lezi na nasich bedrech.....A bylo mi z toho desne smutno......A kdyz mi reknes....ze mam preci malyho -> mam....ale za 3 roky muze byt na druhym konci sveta a muzu ho videt jednou za rok...:-)..... Teda...tys me s tim zase privedla tam....kam nerada chodim...:-) Ono s tema ruzovejma brylema je vsechno hned veseljsi....:-)

Aaria
29. 09. 2004
Dát tip
Jak mi řekl kamarád. Všichni máme svoji Pandořinu skříňku, která se jednou za čas otevře a díky bohu za to! I když v danou chvíli je to na hlavu. Tím jsem jen chtěla říct, že je někdy dobře zajít tam, kam nerada chodíš... projdu se s tebou. To, že až budu větší, chytřejší a krásnější, nebude to lehký, vím dávno. Kouknu kolem sebe a vidím. Ale když já tak nerada mám ty růžový brýle. Ono i bez nich je na světě plno krásy...jen lidé ji občas, pod tíhou svýho kříže, nevidí. Nebo pod tíhou jiných křížů? Zvláštní, jak lidé řeší problémy jiných, aby nemuseli řešit ty svoje. A to už jsme zase někde jinde:-))) Díky.

Andulka
29. 09. 2004
Dát tip
- ono je mila zlata mnohem jednodussi resit problemy druhych nez ty svoje vlastni...:-).....a taky je mnohem jednodusi videt chyby druhych....nez ty svoje vlastni...:-). Jsem rada, ze stojis na ty spravny strane..:-)

rainman
28. 09. 2004
Dát tip
Milá Arai...nikdy nezůstaneš sama :-)))...

Aaria
24. 09. 2004
Dát tip
Ta Itálie není metafora, je to.... Prostě provázel mě Itálií, strhnul ze mě peřinu.... už spoustu věcí chápu. Vím, že sluníčko svítí i pro mě, o tom jsem nikdy nepochybovala. Taky vím, že lidi se mají přesně tak jak se mít chtějí. A já jsem se poslední tři dny nechtěla smát....ale pak jsem viděla lidi kolem sebe a usmála jsem se na ně, protože na světě je hodně smutku a nenávisti a já se nechci na lidi mračit... Zvláštní cesta... Moc děkuji, Vesuvanko, žes tu byla.

vesuvanka
24. 09. 2004
Dát tip
Díky za avi. To mě těší, že Itálie nebyla jen metafora... a jinak máš pravdu. Když se člověk usmívá (a někdy je to moc těžké), rozdává paprsky radosti kolem sebe. Je to také cesta. Na světě je totiž opravdu hodně smutku a slz... I já děkuji a přeji Ti hodně slunečných dnů...

Mila_cik
24. 09. 2004
Dát tip
Jen se usmívej děláš tím i něco pro sebe...:-) Prodlužuješ si život..:-) Dílko je nádherný a rozhodně stálo za přečtení...VELIKÝ TIP pro Tebe i Dílko A děkuji...avi

Aaria
24. 09. 2004
Dát tip
Moc děkuju, žes tu byla.... Při mé spotřebě smíchu budu žít navždy:-)

Mila_cik
24. 09. 2004
Dát tip
Aaria: Není zač..:-) No tak to je dobře proč umírat na vsětě je přeci krásně..:-)

Šikibu
24. 09. 2004
Dát tip
**

dracon
23. 09. 2004
Dát tip
všude je kus krásy i v tom co je krásné tím smutným způsobem.. ...setři si slzy a usměj se uplakanýma očima každého dne se něco počíná něco překrásného počíná.. Tak nějak jsem se to učili, nebo ne? :)

vesuvanka
23. 09. 2004
Dát tip
Zklamání bolí.... zůstal Ti věrný pes, ale máš pravdu, věrné přátele najdeš i mezi lidmi..... Neuzavírej se a usměj se.... sluníčko svítí i pro Tebe... Krásně napsané dílko a není to blbůstka (a ještě mě zaujala procházka Itálií, zde zřejmě jako metafora, ale skvělá...)...... TIP.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru