Už ne

     "Miluji tě." promluvila do tísnivého ticha náhle, ale on jako by si jí nevšímal... Byl tak pohroužený do sebe ´Že by ani nepostřehl kdybych odešla. Odešla pryč a už se nevrátila.´ pomyslela si.

     "Miluji tě..." zkusila to znovu... ´Dát mu druhou šanci. Pořád teď něco říká o druhých šancích... O tom, že šance přijde, o novém životě. O naději. O té nejvíc.´ Zakroutila hlavou. Bez naděje nebo s ní... Že už nepřijde to věděla. Věděla to od té chvíle co ji přivedl domů, co ji zavřel do temného sklepa plného hladových myší. Od té chvíle co ji naučil nebát se pavouků, nebát se temných koutů, dní bez slunce a ticha v noci. Toho se bála nejvíc. Že se pohne na rozvrzané posteli a oni ji uslyší. Ale teď.. teď už ne.

    On stále jen hledal tu svou šanci schovanou v prázdné spíži, v obchodě s jídlem na příděl, mezi přáteli, kterým se už věřit nedalo. Už ne. Možná ji našel, možná se mu blýskala před očima jako tajemný poklad zakopaný pod hromadou dlažebních kostek na ulici před jeho domem. Možná... Ale pro ni taková slova neexistovala. Už ne.

    Povzdechla si. Bláhové sny se rozplynuly a poklad se stal kočičím zlatem. Teď už jen zbývalo ho sebrat a alespoň naposledy s ním pořádně zatopit pod kotlem.

    "Promiň, co jsi říkala?" na chvíli se jeho pohled vrátil do přítomnosti. Sebrala malé střípky radosti z posledních dní a slepila z nich něco, co by se za normálních okolností možná dalo nazvat úsměvem. Ale tady a v této době to byl záblesk slunce mezi mraky.

    Hrozivá rána prorazila domovní dveře... Po schodech nahoru i dolu dupou nohy v těžkých kožených botech...

    "Schnell, schnell!"

    "Dolu, dolu!! Ne nahoru!"

    "Diekujeme Sie, Herr Nowak..."

    "Nemáte zač.. je to má ehm... občanská povinnost."

    "SCHNELL! Nehmen sie alles!"

     On i ona se dívali nahoru. Znovu se usmála a stálo ji to zbytky její hrdosti. Pak už se jí po tvářích začaly kutálet slzy. Věděla co přijde.

    "Miluji tě..."

    On zachytil ten malý okamžik štěstí v divoké řece zoufalství. Už neviděl naději. Už nemyslel na útěk.

    Věděl že ho nezlomí.

    Už ne.