Cesta nocí

1 -

V místě, kde s cinknutím se dukát staré ražby

dotk´ kostky dlažební, tam vymaněna z pout

Isis se zrodila z kamenné pražské dlažby

a bílá jako led začala městem plout

A rostla každý krok, hodila za hlavu

Měsíc i s hvězdami v Celetné ulici

co bledá Artemis přeťala Vltavu

Ió, Lédé, Démétér - jak to teď neříci?

A rostla každý krok, nad městem tyčila se

Kybélé spanilá, hřbety střech po kyčel

Venuše Miloská, Roxana v plné kráse

Neklidný noční spáč se krásou rozkřičel

V Mostecké ulici jí byly po kolena

hřebeny nočních střech, s dráždivou odvahou

jak byla vzrůstem svým částečně odhalena

už mohla nakonec s nejmenší námahou

Roztrhnout zbylý šat od krku do půl nohou

omámit noční vzduch jak farář kadidlem

ať chodci půlnoční při chůzi klidně mohou

od paty do nártu projít jí chodidlem.

Neklidný noční spáč už ví, že je to sen

ve kterém může vše, co odpírá mu den

v ulicích vysvléká dívenky na potkání

Jediným odrazem vznese se nad střechy

a řídí strmý let pouhými výdechy

Šťasten, že daleko je ještě do svítání

A zatím v Animě atomy cestou zřídly

Než vyšla na Petřín do tělového světla

jako by stačilo už jenom mávnout křídly

a hned by přes Strahov až mezi hvězdy vzlétla.

2 -

A pomalu jde dál a noc ji obdivuje

jak tělem zářícím hvězdnatým nebem pluje

nad spletí ulic, střech a pokojíků malých

příbytků zoufalců, co dávno jedou na líh

nad "ložnicemi" dcer, jichž stará kombiné

večerní návštěvník ochotně promine

než se mu jejich pes zakousne mezi nohy,

nad trsy kuchyní s vymetenými rohy

s prastarým nábytkem a okny do světlíků

na šňůře uličky jak niti od preclíků.

Neklidný noční spáč je náhle oficírem

s šavlí a palaší a krásným černým knírem

s měšťákem v buřince teď hraje karty o ní

tam o tu dívenku, co v smíchu líce kloní,

sedící způsobně v šatičkách nevěstiných,

nemaje pod krepem už žádných šatů jiných.

A je jí patnáct let a šibalsky se směje

který že z tamtěch dvou ji dneska rozehřeje

v loučení s panenstvím, což předmětem je sázky,

jako by nebylo na světě nikdy lásky.

A měšťák v buřince už odhazuje karty

neklidný noční spáč ji lačně líbá na rty

a spolu s mundúrem odkládá i krep bílý

a to už jeho dlaň na jejím těle šílí

3 -

A Dafné kráčí dál přes města mihotavá

Přes Plzeň, Stříbro, Aš a její hvězdná hlava

svítí jak lucerna na noční obloze

i Měsíc vypadá vedle ní uboze

když jako svíce jde za zády se svítáním

neklidný noční spáč utíká také za ní

přes Frankfurt, Mnichov, Metz a Strasbourgh starobylý

a náhle jako by se městské čtvrti slily

v jediný mohutný superoceán střech,

plácků a uliček, co nikde nemá břeh

a který vlní se po pahorcích a stráních

jak magma rozlévá se po širokých pláních

a voní lákavě časem a rozkošemi

v nabídce lokálů v celé té širé zemi

rozsetých jako mák v tom městě bujných tvarů

uličky vináren, sklepů a nočních barů

skrytých jak doupata pochybné pověsti

ve kterých možno je propít i neštěstí,

nad nimiž Calypsó prchá před jitřní září

jako by všichni tam už byli dávno staří

a nechá pod sebou Remeš i katedrálu

to místo modliteb i korunovací králů

a spěchá stále dál půlnoci za patami,

kde v lese u Bondy zůstali náhle sami

neklidný noční spáč s tou, která mění jména

a jejíž druhé já je ona hvězdná žena,

co touhle básní šla a přitom si s ním hrála

co dívka z ulice a panečnice malá

a také ubohá milenka z kuchyně

zatímco na západ dál míří bohyně

a mizí v reálnu, jako když končí sen

krokem od Notré-Dame do quatre de Latin

v zahradách Tuillereus zří číhající stíny

jako by s sebou noc odnášela i viny

až k École Militaire dorazí s rozbřeskem

a náhle pohne se město jak zábleskem

když první ranní zář jak rozsvícená krev

pokryje hladinu Seiny zpod Pont de Neuf

a město vypadá čerstvě a umytě

ráno se nazlátle rozlévá po bytě

a také noční spáč je zprudka probuzen

je konec noci - začal nový den.