U soudu - Kap.3

Tydlín dovedl Dumína až do sklepa k velké krabici, na jejímž víku bylo napsáno SOUD. Zaklepal na krabici a okamžitě se v malém okénku objevila hlava rozčepýřeného skřítka.

„Co si přejete?“ zeptal se onen skřítek Tydlína a Dumína.

„Vedu provinilce,“ vyhrkl Tydlín, „porušil Řád. Ukázal se lidem.“

„Pojďte dál.“

Skřítkové vstoupili dovnitř a ocitli se v soudní síni. V čele místnosti stálo vysoké dřevěné křeslo, potažené měkkou látkou, a na něm klimbal starý, prošedivělý skřítek – nejvyšší soudce. Vedle něj po pravici seděli na nízké lavici tři další skřítkové – porotci. Na levé straně seděl skřítek s orlím nosem a pronikavýma očima, který si nechal říkat nejvyšší poradce Její Ctihodnosti. Dumín se vyděšeně podíval na Tydlína. „Neboj se a nech mě mluvit, všechno zařídím,“ řekl mu Tydlín.

„Ehm, ehm,“ zakašlal Tydlín a starý soudce zamžoural kalným okem.

„Kdo jste a co chcete?“ pravil velmi pomalu soudce.

„Jsem Tydlín z kávové dózy z kuchyně a přivedl jsem provinilce Dumína, který porušil Řád skřítků tím, že se dobrovolně ukázal lidem, Vaše Ctihodnosti.“

Soudce pokynul levou rukou a skřítek poradce hbitě vyskočil.

„Cítíš se vinen?“ řekl poradce a zabodl svoje oči do Dumína.

Dumín byl v rozpacích. Nikdy předtím nechápal, proč by se skřítkové nesměli ukazovat lidem. Často se ptal Tydlína, ale ten mu vždy odpověděl, že tak to je napsáno v Řádu.

„Cítíš se vinen?“ zopakoval poradce otázku.

Tydlín dloubl Dumína loktem do boku a zasyčel: „Řekni ano.“

„Ano,“ vyjekl Dumín.

Poradcovy oči se zasmály. Otočil se k soudci: „Cítí se vinen, Vaše Ctihodnosti.“

„Poroto, shledáváte Dumína vinným?“ zeptal se soudce.

„Ano,“ řekli porotci jednohlasně.

Soudce povstal. „Skřítku Dumíne, jsi shledán vinným za porušení Řádu skřítků a jsi tímto odsouzen k ...“ Soudce se zarazil a tázavě pohlédl na svého poradce. Ten se na Dumína škodolibě zašklebil a naklonil se k soudcovu uchu.

„...odsouzen k sedmi dnům  Skřítkovského žaláře. Trest vyprší v den oslav Slunovratu. Odveďte ho!“ řekl soudce. Dlouhý proslov ho velmi vyčerpal, takže padl do křesla a rázem usnul. Dumína se chopili dva skřítkové a odvedli ho pryč ze síně. Tydlín ještě chvíli zůstal.

„Za tvou věrnost Řádu a splnění povinnosti ohlásit každé jeho porušení ti, Tydlíne, přiděluji nové a lepší bydliště. Můžeš se odstěhovat do prázdné zavařovací lahve ve spižírně.“ rozhodl poradce a poklepal Tydlína po zádech.