zima 1997/1998

12. 12. 1997 na fortně Jak prořídlý stín jsem se ploužil ulicemi Mezi kapkami deště probleskovaly Zesláblé paprsky Podzimního slunce, Které stejně jako já Čekaly A jejich lenosti si sotva kdo všiml A ty snad také cítíš to Chvění & Napětí vzduchu při Čekání na Příchod 14. 12. 1997 0.00 u Natašky Oříškový plšík s Oříškovýma očima & smutným úsměvem - Když prosincové noci jsou tak krátké… Že v náruči něhy jíme marmeládu z růžových kvítků A z jizev tvého srdce mohou vyrůst květiny Dotýkat se listy nebe & skýtat stín chudým. pro Natašku Akovancevou 9. 1. 1998 na koleji Vltava Šedý déšť omývá smutnou špínu a říká: ”Pojďte ke mě všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ & Já jen s telefonem v ruce vytírám podlahu Nebo v křiku světa (hospody) - tolik toužím Ó nebe, Ó hvězdy lásko… 17. 1. 1998 Smutné kapky zimního deště Omývají šedý prach plačících ulic V neurčitých pocitech - lidi spěchající za prázdnotou Přehlušeni zpěvem o vzdálené perle Není tak drahocenná, aby stála za to A vidíš její prchavý odlesk ve světle plamínku Spalujícím život, ale Ne Život… Kdo ví? Možná… Vyprázdněné džbány & dopité lahve Zablácené ulice & bezlisté stromy Fronta na budoucnost & štěstí nepřichází Ale vodu lze ve víno proměnit 19. 1. 1998 Den, škaredý jak noc, Zachmuřený & smutný jak oči ženy zavaleného horníka A já potkal tolik hezkých tváří, které mi nepřinesly úsměv A tak se můžu ptát -: Co je v Tvých Očích? Komu odhalíš závoj svých vlasů? Něžná… Odjelas’ pro naději - přivez ji zpět Mezi holými poli, kde chybí sněžné bílé pokrývky A ptáci, kteří nesejí ani nežnou mají hlad & Anděl se tě zeptal Kdo jsi?

---