Kostel (Newcastle)

V kostele se modlím a děkuji,

za to, že tu mohu být a ze štěstí se raduji.

Konečně se mohu toho zázračného vzduchu nadechnout

a tu rajskou hudbu posté si poslechnout.

V tom kostele jenž čpí novotou,

obdařím otce svou nahotou.

Modlím se a doufám že mě přijme,

ať už v chrámě či jinde.

Smočím prsty, tělo a obličej v té vodě svaté,

kterou je naplněn,

pohladím památky a sochy zlaté,

můj sen je splněn.

Vůně kadidla mě provoní,

tady mě mé stíny nedohoní.

Zůstanou na konci za písečnými zdmi,

neprojdou jimi žádnými lstmi.

Varhany hrají píseň,

jen kouzelný tón G slyším,

opustí i navštíví mě tíseň,

vzpomínky a má přání tu vskřísím.

V kostele tom, jenž je hradním tichem známý,

v kostele tom,

kde obsah všech zpěvníků je pomíchaný

a přesto každý zazpívá správný tón.