Sluha

Hle pohleď otrokáři,

můj pane,

copak Tvému kvítku schází,

co vše se Ti od něj nedostane.

Skládáš mu pravé květy k nohám,

a nejspíš vím, než-li hádám,

že chováš cit k té růži,

jenž mě trny zraňuje a propaluje kůži.

Kůži mé duše, tím že rád ji máš,

doufám však, že z mé číše mého vína ochutnáš.

Ano ze mě jsi udělal nevědomě svého sluhu.

Chtěla bych se dostat z toho bludného kruhu.

Z té jednostranné špatné hry,

jenž mě obklopuje jako ledové kry,

které mě sráží do vody, jenž mě vždy jehlami probodá,

jsi mého přání hvězda, jenž z nebe nepadá.

K smyslu mého života, Tvůj úsměv mi stačí,

ale jsi tím, kdo se na mě bez pohledu tisíce mil vzdálen mračí.

Nechci - přesto však tu klečím v prachu,

Tvé rozkazy budu vykonávat beze strachu.

Přesto vše se klaním a chci se kát,

můj králi vzkládám ti dík, žes naučil mne milovat.