Srdce výstavní skříň

Srdce bláhové paraplíčko,

břehu o snu jezera,

nerezové nádobíčko,

kde umíchá se nevěra.

Nevděčně věčný monogram.

v podpisu víry tolik lží i ran.

Srdce jak samet na kabátě,

hořkosladký virus proč.

Někdy pod botami v blátě,

a jindy hvězdný kolotoč.

Mé srdce smutné, moje ano,

když radost dveřmi utíká,

má bláhovost,

mé: nikdy dámo,

můj pláč,co smíchy protéká.

Kůží se duše vysvléká

a potmě bloudí strachem z cest,

úzkostným bytím člověka.

.