PENÍZE

Já jsem finančně nezávislý. Já žiju z chudoby. Navíc mám tak malého šulinka, že si myslím, že snad ani žít nepotřebuju. Mně už stačí, když z toho všeho jen budu pitomě veselý. Zrovna nedávno jsem přišel do obchodu a stáhl si mezi regály trenýrky. Stojím tam vyvaleně před cukrem moučkou a dívám se na nudle. Jedna stařenka po mém boku omdlí. Tříští se nezvládatelně o košík se svým nákupem a vypadá u toho tak naivně, že se raději opět obléknu. A jdu si koupit lahváče. Piju dvanáctku gambáče.

Zaplatím u pokladny svým skelným pohledem. A pak už jen za sebou slyším nadávky. Ta tlustá ženská na mě řve jako kdyby snad neměla nic jiného na práci. Dám si facku. A jdu se posadit před obchod na lavičku. Právě se rozpršelo, ale to už je takový můj úděl. Přeci mi taková hloupost nezkazí náladu!

Vypitého lahváče zužitkuju. Zrovna z obchodu vyšla nějaká maminka se svým spratkem. Uzemním ho tříštícím se sklem a snažím se poslintat tvář matky. Je tak smyslná, že se rozpláču a propadnu trudnomyslnosti. Proto rozhodně vyrážím směrem ke kostelu.

Cestou potkávám Karina. Klečí na své mongoloidní přítelkyni vyvalené zády na chodníku. Rdousí ji a je strašně přepadlý. Říkám mu:

,,Ahoj Jarku, jak se máš?“

Podíval se na mě pohledem odepsaného sebevraha a pak zaskučel:

,,Když já ale nechci, aby se trápila!“

Mám pochopení pro degeny všeho druhu, a tak jsem do ní alespoň kopl. Když už nic jiného. Vytáhl jsem z kapsy Startku, a tak nějak jsem na všechno zapomněl. I na kostel. Namísto toho jsem šel opět k Pavlíkům. Byla tam moje oblíbená Kulička. Vždycky se před ní vysmrkám do ubrusu a ona se může podělat smíchy. Jen co tam příjdu, už slyším:

,,A jéje. Měrka. Tak to abych si zase vzala toaleťák.“

Usmívám se na ni jako rozený debílek. Nemám nic jiného na práci, než se nestoudně ožírat jako nějaký vyložený mamlas. Posadím se osaměle ke stolu a začínám se nezřízeně ožírat. Hospoda je plná sportovců. Pije se tu hodně borovička a rum. Televize je také puštěná. Ne že bych se nudil, ale jsem otrávený. A proto aspoň na toho největšího čuráka volám:

,,Hej, zmetku!“

A čekám, že se strhne alespoň nějaká menší rvačka. Ale ani se nenaděju a už ležím s rozmlácenou držkou a obnaženým zadkem na mokrém asfaltu. Ti ubožáci mi do kaďáku zarazili nohu od stolu a mysleli si, že mě to snad vzruší. Pravda, trochu mě to bolelo, ale naučil jsem se v životě takovéhle věci ignorovat. A protože jsem byl tak trochu unavený, zavřel jsem oči a usnul.

Mám takový nejasný dojem, že se mi zdálo o traktoru. V tom traktoru seděl Starý sto pětašedesáti kilový Pincek a popíjel vlažnou minerálku. Což by nebylo ale nic zvláštního. Něco mi však na tom nesedělo. Starý Pincek byl nahý a vypadal jako žena. Ztopořilo se mi péro. Pokaždé, když vidím nahou ženu, tak se mi postaví a zahne doprava. To už je takový osud. Ale pak mě probudily takové tři nadržené čtrnáctky. Vytáhly mi ze zadku nohu a strčily mi tam všechny tři prst. Pročež se rozhihňaly jako nějaké malé kurvy a začaly řvát jako uslintané svině na celé kolo:

,,Jé, ten dement má ale veliký kaďák!“

Nechápu proč jsem všem lidem v Polance tak pro smích. Ale protože jsem zvídavý studijní typ, rozdrtil jsem pěstí jejich ještě dětské tváře a spěšnými kroky se odebral podívat na sebe do zrcadla. A zanedlouho jsem tam u nás v koupelce už stál a díval se na sebe. Až na to, že vypadám jako plešatící žena, není na mě zhola nic divného. Jsem prostě tak hezký, že aniž bych si to uvědomil, začal jsem jen tak mimoděk masturbovat.

,,Co to děláš, Péťo?“ zeptala se mě moje matka zjevívši se náhle ve dveřích. Otočil jsem se a postříkal ji celý obličej.

,,To nic není, matko,“ snažil jsem se ji uklidnit a dlaní setřel trochu toho svého hustého semene. Ale vůbec to nepomohlo. Vypadala stále stejně staře jako dřív. Je to prostě nuda.

4. října 2004

Chlív out