Malý muž

MALÝ MUŽ

Celý jeho domov měl pouhé čtyři krát čtyři metry. Zde, v tomto malém bytě žil, jedl, střídmě se bavil a spal. Byl to malý člověk a všechny předměty, jež ho v jeho malém světě obklopovaly, přizpůsobil svému vzrůstu i velikosti svého domova. Měl kapesní televizor, který ho neokrádal o místo, postel kratší než on sám, skříňky, které nepojmuly ani to nejzákladnější vybavení, místo koupelny jen malé umyvadlo a boty o půl čísla menší. Nevím, zda byl spokojen se svým životem, neboť jsem ho potkával jen zřídka, ale nevypadal ustaraně  a nikdy si mi na nic nestěžoval. Žil v tom malém bytě celé roky sám. Vím, že pracoval v jakési malé továrničce se stovkou takových lidí jako on a jeho nízký plat tomu náležitě odpovídal. Přesto, jak jsem se dozvěděl od jiných v našem velkém domě, ten malý muž dlouhá léta ze své skromné mzdy část ukládal v bance. Bylo to dozajista nepochopitelné a nadmíru zajímavé – na co jen mohl ten nenápadný, tichý, bezvýznamný chlapík šetřit? Dlouho jsem váhal a když jsem se přece jen rozhodl se jej na to poptat, bylo mi mými známými řečeno, že je již týden mrtev a jediné co po něm prý zbylo, je sáhodlouhá závěť. Komu jen mohl své dlouholeté úspory odkázat, když přece nikoho neměl? Odpověď jsem se dozvěděl zcela z nenadání asi měsíc po jeho smrti a musím říci, že nebyla zas až tak zarážející, jak jsem čekal.

Ten malý muž obklopený malými věcmi, si během svého bezvýznamného života našetřil ironií osudu jen na jedinou opravdu velikou věc – na vlastní monstrózní pozlacenou rakev!