Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS Bohem milence
11. 10. 2004
1
0
1542
Autor
seal
Jak rád bych ještě jednou cítil
hebkost tvých vlasů na rukou;
pak provždycky bych vzdal se času
se světlem krásy žhnoucím tmou.
Už není spoleh na vzpomínky
na modré nebe na lukách
Vytrhli tebe, a můj život
odnesla střela, pokryl prach.
Náhodou! Mě se to líbí. Nevím, kde se opakuješ obrazem louky (jiná Tvá díla?), ale je to docela upřímný, přijde mi to docela do Březiny - stavbou verše a tak. Tip!
Asi bych měla vzít všechny ty opuštěné verše a sepsat je dohromady:) Nebo na chvíli přestat psát úplně. Vidím to taky, moc mi to nejde. Díky:) Za to, že jsi to alespoň přežil:)
Ale notak - neshazuj to ( se ) níž než je to potřeba a - psaní bys neměla brát jako povinnost - pokud se v tom teď třeba necítíš, dej si pauzu - určitě je to potřeba - čas od času..
Jsem rád, že se za upřímnou kritiku nezlobíš jako mnozí :-)
Jo, pauzu bych potřebovala...tak tříměsíční dovolenou:) Ale jsem zrovna pod nátlakem, tak trochu vybuchuji...:)
Nezlobím se, nikdy. Jestli chci někdy zaznamenat pokrok, tak se mu nesmím bát podívat do tváře. Ne?:)
Vadí mi, že se opakuješ obrazem louky ale moc se mi líbí první verš druhé strofy - ale - zase je tady takovej.. opuštěnej.
škoda