Setkání

Henry přichází do místnosti. Jen lehký modrý dým uvádí scénu onoho okamžiku a Luc svou větou usmrtí navozené ticho předchozího.

Luc: Pošmourno zdá se vládne. Kdyby déšť dnes mládětem byl v hnízdě ptačím, matkou vskutku nechtěl bych být krmící.

Henry: Pravda. Vládne mírné mrholno, avšak nejsme tu z důvodu meteorologických dedukcí.Tvá návštěva má jiného důvodu, tak tedy usedni a slovům k tématu vrátka klece mlčení otevři.

Luc: Tak budiž tedy. (sedne si do křesla, upije whisky a zapálí doutník). Jak jistě víš Henry máme smlouvy s dodavateli ostrova Dramarského, připomínám nemalého významu, však co důležitější je, jeden z jejich provádí akce rozsáhlého významu ve jménu svém, nikoli partnerství.

Henry: Co za problém vyvstává? Vždyť vždy našla se duše která, bylo-li prachu nutno odstraniti, neváhala užít síly, mizivostí nezadanou.

Luc: Duše by se našla, že opak z úst mých nevyšlo. Jenže ani duše nejčernější neodmítne mamon z ruky temnější, než ona sama je.

Henry: Zajímavé. Pokusíme se tedy ještě jednou rozčeřit vody zastavení jeho plánů. A já mám onoho člověka, pro něhož narušení hladiny problémem nebude.

Luc: Neúplatný?

Henry: Jak pověděl jsi, neúplatným není nikdo a nejméně ten, jež spoléhá v naši důvěru. Tys zdá se neuspěl, tedy zkusím to se svými lidmi já.

Luc: Nuž tedy ať takto stane se. A jak nálada druhu domáckého?

Henry: Zdá se přívětivou. Až moc, někdy řekl bych už hraničí s všedností.

Luc: Kvůli všednosti přec kroky tvé sem směřovaly a snad to byla také ona, která pomohla ti toto sídlo zbudovat se svou budoucí představou.

Henry: Ano, jenže architektonická ruka pomocná vkusu na hlasovací lístek ano nepřipsala. A já zaplatit musel i tak. (podívá se ven z okna) Mračna venku roztrhala se jako má naděje příteli.

Luc: Nerozumím.

Henry: Naděje na lepší domov, který vedle kamene byl by mi oporou.

Luc: Co že tak náhlá úzkost?

Výraz v Henryho očích se náhle změnil, chytil se okenic a začal se třást.

Luc: A je to tady přítelíčku! Z bolesti povstal jsi, tak tě do ní jen vrátím.

Najednou se dveře rozrazili a dovnitř vtrhlo několik mužů.

Muž1: Chyťte ho proboha a odveďte!

A tak se zavírá příběh našeho pokoje, Muž1 si upravuje svůj bělavý plášť a dveře ústavu pro choromyslné na ulici Oacley 26 se zavírají také.