Paní L a pan P

Pro L ( protože jsi).

Pan P seděl v pracovně a koukal se z okna. Pršelo. Kapky bubnovaly na parapety. Déšť tekl okapy. Uklidňovalo ho to. Uklidňovalo ho to jako její klid. Její dlaně. Její obličej s ďolíčky. Uklidňovalo ho to jako její úsměv. Úsměv paní L. Potřeboval ho.
Byl rozrušený. Zase mluvil s B. Znovu o L. Poprvé, když ji poznal. A teď. Zachraň to, mi řek. Chceš ji ztratit, vole, nebo co? Netlač ji tam, kam nechce. Je skvělá, chápu. Ale tak si ji užívej takovou, jaká je a nedělej z ní někoho jinýho, blbečku!
Sakra ten, mě namích. Sakra ten mě ale namích.Mluví, jako kdyby spolkl všechnu moudrost světa.
Potřeboval se uklidnit. Nejdřív tenhle B, kamarád do nepohody, pfff!, a pak tahle báseň. Kdo to jen napsal. Ježiš, jak von se jmenuje, nemůžu mu přijít na jméno. P.. P.. P.. Plevel. Patrik Plevel. No, to je ale sakra blbý jméno. Jak kdyby ho zkazila operátorka při objednávání taxíku. Ta báseň byla strašně špatná, ale připomněla mu L.

Když jsem tě viděl poprvý
Chtěl jsem tě obejmout
a dívat se milion let na tvůj obličej
Podruhý……………………………………..Sex pod hvězdama
Kdy jsem tě strašně chtěl
A hvězdy nebyly dál než TY ---
---- moh jsem si na ně šáhnout
Sex-chtěl jsem tě milostně-chci tě chci tě pořád
Pořád chci aby ses udělala těsně přede mnou
a chci ti to vidět v obličeji
Sex-chtěl jsem tě perverzně-chci tě chci tě
pořád pořád
Sex-chtěl jsem tě něžně a něha-chci tě pořád-Něhu
Sex a něhu – rozdílný pojmy
Tys je spojila
Něha – TY
Něha - rty
Něha – chtěl jsem tě vdechnout všema buňkama a rozmačkat
Něha – rozmačkat
Něha – a vlastně pořád cítím tvůj obtisk
Něha – jsem milión let stará hornina a ty jsi ve mně obtisk trilobita
A proč jsme se vlastně nepotkali před miliónem let, až do teď bych..
…až do teď bych tě miloval

A všechno co o tobě vím, mě OBOHACUJE
Jseš mojí inspirací
Obohacuje a láme
Srdce
Srdce na dvě půlky
A jseš můj sen, kterej klepe realitě na dveře
Ale realita váhá
Realita radí zapomenout

A proč bych si měl kurva pamatovat,
že mám zapomenout
I can’t help failing to remember to forget you
and I don’t wanna die anymore
Protože do prdele kurva nechceš znova umřít žalem

Ale jděte někam! Nehrabejte mi na moje city,
šáh jsem si na dno
A našel tam poklad a takhle se už TŘEBA NIKDY cítit nebudu
Ale tohle mi zůstane – kolik lidí může říct,
že tohle má?

A tenhle poklad, TY ve mně
To mě zachrání
Já teď budu silnější
A místo, kde to známe jenom my
Bude mým vykoupením

Třeba v malým červeným autíčku
Somewhere only we know
Při jízdě noční Prahou
Somewhere only we know
Z kazety budou hrát Keane
A budeš moje, protože budeš chtít

Fajn, tenhle básnickej amatér teď bude silnější. Ale co já? Co já, pan P? Jsem vlastně silnější? Jsem? Jsem silnější. Jsem silnej. Silnej, protože ji mám. Není moje, ale tak trochu mi patří. Mám ji v sobě a tak to už zůstane. Navždy. Forever. A když přijde čas, kdy budu nešťastnej, něco mě podrží. Její klid mě podrží. Její dlaně. Její obličej s ďolíčky. Její úsměv. Úsměv. To bude ta cesta ven. Bude to světlo ve tmě. Světlo. Lux. Lucia. Luciana. Lucille. Lucie.

---