Trénink

Normální den, jako každý jiný jen jsem viděl tančit kohouta.

Pod stropem se vzbouzí,
tok neutuchajících myšlenek.
Tvůj úsměv a pravdivé oči,
pohledů vnímavých pomněnek.
Kometa stala se družicí,
a já prý lžu,
nejedna náhoda znamenající,
velkou množinu.
Po nábřeží linou se hlasy,
ty zapištíš,
vltavské nábřeží stéká si,
a jen se blyští.
Odrazy mostu a lamp,
stíny naše po kostkách,
mít kytaru, být tramp,
spustím písně o láskách,
rozskočil se do ohně táboráku,
zasyčel bych bolestí,
a nohama skočil do vltavských van.
Kajícně bych prosil měsíc,
ať sesečká,
on nevychází mi vztříc,
jedna zatáčka
a stíhá ho slunce,
rychle den zas odpíská.
Kohout tančí, hraje zrní.
Je černý a zdravý,
krmen vydatnou stravou,
zadělává na omelety.
Vzpurnou myšlenku mi cpou
slepice kvokajíce,
že kajícně prosil jsem čas,
jen mi Tě nechat,
kohout prý vše už odzpíval.
Tak musejí zas kvokat.
Na obrazovce zrnění,
bílé a černé,
vypnul se program,
vysílání strnulo.
V hlavě mám zvonění,
dlouhé a kratké,
vše nahrávám,
aby se znovu spustilo.
Jen dodávám,
jak je to fajn.
To vše…………
sen se opakuje.

---