Písmák Šípková marmeláda
Dám si šípek
jako čípek
očistím ho od trnů
najdu hříbek
Hledám
Snažím se nalést
to správné z měst
co překypují
touhou rozverných gest
Ve škarpě
Past a jed na myš,
a její vlez,
zatlouct jak skrýš,
z které nejde rovně.
Světlo, já ne to pýr
Svítí mi světla,
svítí mi domem,
tma je jen v okně,
tam za rohem.
Rolničky bez Vánoc
Ve tmavých zákeřích,
a z jejich stínů,
uvnitř jen láteří,
šašci beze spleenů.
Fotka
Tvé prameny stékají mi po tváři,
jsi hvězdou hřejivě zářící
a obloha poseta Tebou
a Tebou.
Kohoutí déšť
Snaž se tématu zříci,
kohout dvakrát nekokrhá,
už vůbec v Kunraticích,
tam kde pole v město splývá.
V ranním slepení
Jsi sama a on je sám,
jsme sami a vyhledáván,
je pocit o štěstí
a nenaplňených touhách
Olej
Vykuk zmatený hledá mě v davu,
v housce mrtvá kráva spařená na oleji,
hranolky pálí se v něm,
dám si dvojité.
Impro
Kyselé rybičky,
zbyl jen pytlík.
Igelitový.
Kyselý ančovičky,
Dva u šatníku
U šatníku zhrbeni po stáří věku
stará skříň a lampa u šatníku
jak herci ulice dva ztepilý
kojoti bojíce se kruté zimy
Cvičitelská
Venku padla tma jak jablko,
jen nakousnout, bylo by hříchem,
tys stromem mým a tak daleko,
týden přeplout, víkend vybraným cílem.
Kooho hoo
U táborového ohně zvedali číše
a do dna je pili trampi z trempské říše.
Sladkých dřev zvuk, dral se řev z úst,
podnapilí táboráci spravovali chuť
Podvečer každý sám
Svým proradným pocitům,
často se spral,
o myšlenek pár
původ pokládal
Erekce na radost
Nedokáži stát v průvodu ovčího stáda,
sám hlavu jak lampión,
má svíce stíní mi má záda,
po noži křičí amplión.
Věřte.
Zář trubice nade mnou se jen těžko vyrovná svitu slunce, který teď v zimě jen stěží zahlédnu za zamlženým oknem. Vyhlížím sice jak kočka v trávě, ale ne a ne rozeznat nějakou postavu, až tak mám zamlženo na skleněné tabuli okna. Včera se mi zdálo, že zítřek bude zas chmurný, tak jak to bývá v „období dešťů“ na podzim.
Ráno, s úsměvem na tváři, jsem bojoval jako litý rek.
O psa o psu
Ztratil se pes a neštěkal,
měsíc dnes do úplňku dorůstal
a on nevil a ne vu fal.
Po vsi a nádvoří neběhal
Podpis popisu
A slova derou se ústy,
silná jak paže kopáče se sbíječkou,
jak američan svobodných práv,
ten mrakodrapostav,
Přepis výpisu
Dál bubny komára prostorem duní,
za oknem tma se pilně se mračí
a domem šumí.
Tam za rohem cosi prasklo.
Přepočet
Včera do světel mi vstoupila liška,
krásná, sivá, ale špatně hleděla,
ne mým směrem.
Krásná, sivá vyplašená,
Výpis
Po zdech bubnuje komár,
sosací jehlicí bubnuje do zdi,
a křídli tleská vzduchem,
pavouk běhá po polštáři a klopýtá
Uzávěrka
Nastřádal jsem informací spousty,
některou užitečnou, druhou zbytečnou.
Bereš do úst velkými sousty
a to chceš tiše okolím proklouznout.
Zámysl
Sedím si vně místnosti,
a dumám.
Na stěnách obrazy tikají,
jak staré hodiny.
Válí bota v bahně
Cesta je v koncích
na konci jejím kluk zastavil
zmáčená bota v bahně
válí se jak prase
Krádež
Jal jsem se po vzoru,
učenců dávných,
chopit slunce do rukou,
ujmout ho v dlaních.
Pan Kelímek
První noc na nasáklé louce a snad i poslední.
Ráno se vneslo na dvorek malého hospodářského stavení a kocour škrábe na futra vchodových dveří, prosíce o mlíčko. „Jedeš, mrcho. ,“ skopne ho hospodář s razancí hospodáři hodnou.
Utop mě
Utop mě,
v mojí utopii, že slunce nedotknu se,
utop mě, že hledám poezii ve tmě,
slova mizí mi v ústech.
Duše galusek
Pomalu kreslí mráz na tabulce skla,
konečky prstů, jejich tiskátkama,
vytisknu tvary co mi hlavou prokličkují,
zhasnou,
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Lidé se stali součástí planety a nikdy se planeta nestane součástí lidstva. Halíme se do šatů a schováváme tělo, ač tělo skýtá duši, která často je viděna gesty. Před tím se klaní, protože k němu chovají úctu, protože je prý vážený. Když bychom naše nadřízené, ať už jsou jacíkoliv, obměnovali kanadskými žertíky při každém setkání a připomínali jejich neduhy a něco navíc ještě přidávali k těm neduhům.
Vypravěči hor
Z balíčku plných lží na stole
přes poslíčky a pošty,
došlého od činitele
šíří se rychle
Trénink
Pod stropem se vzbouzí,
tok neutuchajících myšlenek.
Tvůj úsměv a pravdivé oči,
pohledů vnímavých pomněnek.
Kolumpus
Mávám ti příteli,
vzdávám ti hold
do moře, do vln
na řece v peřejích
Běsní kocour, já chci spát.
Lidský tvor mylně se domnívaje o své nadřazenosti již spal.
Místo slepic odbila obrazovka televize,
hustá noc a kocour vidíce i v noci
na druhého zavřískal.
Okny zeď
S pocity vláčnými
upřený do stěny koukám se do oken naproti
ještě svítí
rovina černého odpadu
Básnických poetů
Slova básnických poétů
číší mi papírem
snad já se nepletu,
že všechny je zapomeneme.
Skalina
Svírá se v úpadku hory,
sám si tam vlezl, jeskyňolog.
Zpět nemůže, to cpou se další,
už ani krok,
Včír
Po večeru rozviješ se v ráno,
já květem okouzlen jsem,
vzbouzen do výšek a krásnot,
světlem veden, mám jasno.
Je skoro půlnoc……….
Horoucně čekám a teskně lomím
rukama nad sebou samým,
samotný,
sebou proklínaný,
Kuřata dopředu
A slípky hážou vejci o zeď,
a ony necinkají.
Kohoutovi na vztek,
že ho už nesnášejí.
Endžl
Z lehíka našlapuj na konce křídel.
padlý anděl vysílením se nezvedá,
nezvedne hlavu a usíná,
vysílen pravdou co zřel.
Tak já nevim, ale tuhle jsi snad nečetla
Na stránkách papíru zmítá se modrá
těch čar a úseček, jen žasnu
papír z bílé, bílá i z výrobky světla
oslňují-li mě, zhasnu