Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBáseň na Mostě Legií
Autor
stupor
Mosazné zvuky na Mostě Legií.
Večer. Zelené stěny. Ten večer
- je chladný, po mostě jdeme já a ty.
Vidíš : je po nudném odpoledni
a večer tak pěkně v hlavě zní.
V dálce na druhé straně řeky,
přátelé na nás mávají.
My dva je však nevidíme.
Všechno je dlouhé, táhlé...kroky
na dlažbu malátně sedají.
Dívám se na tebe : pelerína, šála,
sponka spínající vlasy a boty na mráz
a náledí a v duchu už se směju :
vždyť ty jsi stále oblečena!
Ale hned zmlknu zase. Vím,
až sejdem se ještě jednou oba
opilí o půlnoci ve vratkém pokoji,
až pohlaví mrazem syknou,
to padnem v huňaté peřiny.
Vápenná tma nahý obraz těla
z černého kouta vykrojí.
Usměju se znova : vždyť ty
nejsi oblečena! stále...
Po chvíli bosé nohy vstoupí
na zelené kachličky...voda crčí...
ale...ten dech, výkřiky... úpění...ticho...
sání...a ticho zase. Nic z toho nám
ty sprchy internátní, sprchy kolejní
nesmyjí z kůže. Nikdy, nikdy.
Jaký to čas? Jaká doba?
Mosazné zvuky na Mostě Legií.
Tam v dálce mrzne Újezd, tam na noc
chodí mlha až za hranice žluté zimní tmy.
Hodiny na nábřeží počítají pozpátku...
Rok dvatisíce? Dvatisícejedna?
V obráceném běhu času
na chronologii pramálo záleží.
Vždyť stačí že jdeme,
že stále jdeme po Mostě Legií.