Písmák tichá
stromy skoro opadaly .
kontury větví
- japonské dřevořezby
na stěnách
už dost
tolikrát chycená
do ok
očí smutných, nemocných
tolikrát pouštěná
chvátat
a rukama
můžu po hladině
rušit kruhy
vrženého kamene
bez názvu III
posloucháš slova
díváš se
přemýšlíš
a použiješ dedukce
po dešti
zvedla jsem oči
- už nepršelo
všechna voda byla pode mnou
a zrcadlila
intuice
pohyby majáku se ustálily
z pobřeží
do hlubin vod
- tam býváztroskotání
požár
zvonice zvolila stabilitukdyž srdce kývalo setam a sema oběma směrytvrdě narazilo- to všechno nahořenad schodya ruka mohla určovat jenrychlost úderů .
návrat domů
Návrat domů
Už trochu udýchaná vystupuju
poslední schody.
Napravo, pod půdou,
pohyby v tichu
sedím mimo
proud
na pevném břehu spojeném
a čtu si
***
ach. :)
miluju básně bez záhad
jen tak prostřižené
jakoby průhledem
A byla cesta
A byla cesta
A byla cesta.
Stezka příkrá
uprostřed skal.
svědectví dvoudomých obrazů
svědectví dvoudomých
obrazů
. kde nit navázat.
pýcha výher
Obří hrad III
Obří hrad III
Tam docela nahoře jsem si sedla
pod borovici.
Dívala jsem se do kopců.
bez názvu
vždy někudy se známe
- přes rozum to šustí notovými kadluby
a přes cit bolíme se jako
rozšpendlené záplaty
Čas stmelování
Čas stmelování
Zbylo jich už jen málo.
Způvodních členů kmene.
Dva měsíce se
vnímání slov
z cizích slov
si pustíme domů
jen tolik
kolik máme a unesem
Převleky
PŘEVLEKY
Kohoutím kokrháním
práská do koní
ten bídák rozum
Obří hrad jinudy
Obří hrad jinudy II
I.
Vyhořelé stavení.
Smečka zdivočelých psů
noc u řeky
Ta rozeběhnutá noc
se zarazila
o zábradlí u řeky
Utřela si nos
řeka má svůj pevný směr
řeka u našich nohoumá svůj pevný směrsedíme na stejném břehuna jedné straně zdiparníky připlouvají, odplouvajíjednotlivé melodie se mísía vlny nesou tam a zpětodlesky světelvýbuchy nemusí ústit do pouští(rozbíjí narychlo stavěnéa touží po hloubkách)- něco usazeného nás opouštía něco na světle zespodupomalu klíčípár schodů dolůodmykám(co víme o klíči. - jen to, že pouští nás dál)předsíň je místo k vyzutíholé paty letokruhy kreslíkolem středů našich životů- klíč hluboko schovanýprobouzí ruce a vybíráloď, která nemíjíkterá z letokruhů vyrůstáa my ji vylupujem z oblostíkmeneněco u pramene řekynutí nás proti prouduplout zpět- něco těžkého zvednout z pramenebolí toaleřeka má svůj pevný směr
odrazy
když se vyhýbáme bolesti
neprozkoumáme prostory
napravo a nalevo
- mimo své dané místo
Pády do mezer
PÁDY DO MEZER
V mezerách mezi láskou
přichází Smrt
Bojím se jí
čím je vítr pro list a list pro vítr?
ČÍM JE VÍTR PRO LIST
A LIST PRO VÍTR.
Celý večer jsi mi hrál
staré písničky
Jeden příběh
Jeden příběh zmojí strany (kaulik)
Za kopcem dohořívá vesnice.
(Ten kopec mě dělí
od přímého nebezpečí
Cesta na obří hrad
Cesta na Obří hrad
Celý kmen musel vystoupat strmý kopec.
Po pravé straně tekl potok.
Ten představoval rozhovor země, vody a vzduchu.
Bílkova vila
Vlevo obzor rudý
svítáním
Tramvaje jezdí oběma směry
Park před Bílkovou vilou
hledání
no dobře
řekli mi: hledej nebe
a mysleli něco co je mi vlastní
co je má země
Pokus o portrét
POKUS O PORTRÉT
vrchní vrstva:
Mezi skalami sedí
muž
nikdy jsi mě neopustil
Zůstáváš se mnou
i v největší bídě
když poslední autobus odjel
a já stojím uprostřed cesty
Vincentovy víry
"má bílé místo
mezi tím jaká je
a jak se chová"
- tak jsem si vzpomněla na vývěvu a básně
odsouzení
vážíme chyby- za ohyby cizích ceststejně nedohlédnemzvednem každý kámen a tmou se prosmýkámeaž k pramenům. přemýšlíme o siláchmezi horami stejnéhoa opačného napětí. zeptáme se: jak je ti. .
odliv
z návětrné strany kde to voní mořem plachetní lodícestoudálkamisklouzla do strany bezvětřídoupátko našla hned ve svahusíla proudila jí zpátkydo boků(otevřenou spirálu už neztrácí)aby za nějaký čas běžet mohla dálobtkala se kapradím svých hloubeka stínem větví přímících seke sluncivřesem klidných místblízko potokůa někdo v druhé straněsvahu stáldýchal ztišeně skrz zemi kopcehledal pramínky, cesty, správný tvarjizvil se a hloubila bylo musmutek větrem pouštěta naději dýchat a klid
Šumavský večer
Budu si tkátnež přijde tmaa pakkonečky prstův záclonáchoddělím lesyod kuchyněHoubová polívka líněprobubláváSynové spídcery v městském kinědívají se na láskuOtec se vracíz kopcůlet minulýchPraská dřevoco jsem ráno naštípalaVoda ze studánkymá chuť zeměHornatá krajinave mněusíná
rybář
stál tam. na rozhraní pláže a moře a nebe(spojoval to všechno svou výškou)odvrácený ke všem zádys udicíčekalpodívala jsem se zpěta dopředu:čekají na něj až úlovek pochopídíky těm třemrovinámdoma
a pohled z druhé strany
a v některé ženě je
máma
co nezůstává
oblečená
proměny VII
v rovině zad
útěky jsou odpovědi
a skřivani nad polem
v obráceném směru
pohyby IV
Běžela těmi chodbami. Glassova hudba uvnitř pyramid. Břicho velryb. Nejhlasitější pozemský křik.
pokračování o kamenech
I.
Rozbíhá seVší silouJako vodopád spadává zas z ostrých skalNezůstal kámen na kameniNezůstalProrostlý valkořeny smotanýmipostavil do cestyabydo dvou stranvidí pádemdolů mrtvýmuž bloudí a neníkdo by ho konečně užzakopalRval z ní šatya vzal jí jménavzal jí pravidelný decha nechal přerývané cosiviset ve vzduchuV druhé stranězdivočelí psihlídají si svého pánakterý kdysi lítala teď se bojí dokonce i spátRaději ani nedoufat. Padá dolůnezůstal kámenNezůstal
II.
Cesta vede dál tím blátem.
tři roky II
je okno, je stůla někdo blízkost ve slovechplnía někdo se rukama, nohamabrodí tím druhým- rukama unáším, těžkám,zvedám a pouštím . a nohy mi od srdce běžía časovost těla se vymykávěčnosti myšleneka chce si BÝT- jakoby druhý díl ve mněteprve teďtady stálu okna, u stolu . a druhému podával rukua srovnával krokduše se brodí ve slovecha věčnost je ticháa srdce je oddychem i lávouale to TEĎ hmatáme skrze těla- tohle mido mé snovostitehdy osud ostře vťal- aby kořeny našlysvé hloubkysvé TADY a TEĎ
Ukrytá cesta
Ukrytá cesta.
A za ní sluj.
Strach v závoji slov
tě podpírá
obydlí
obydlí bylo odčesáno
. to kdysi .
uhněteno
z hlíny, vody
můj Odysseus II
daleká cesta je daní
věrnosti domovu
učí se hudbě
- rytmu
povodí
a když všemi nedočkavýmihorskými přítokypřes všechny ostrůvky v proudupřes kameny léta omývanézákruty, vodopádya mělčiny u břehůdosáhneš toho svého mořekam patříšchutná slaně
rýhy
napětí schovanépod krunýř křikučerstvě prošlých ztrát- vrať dávnou harmoniibez hlubokých zářezůdo dřeva obličeje. ale ne . odstupujeaby viděla a učila se poslouchat(v úvozové cestěvynořuje se jen jeho hlava)napětí zvyšuje se a zas to bolí(možná se s něčím loučilaa nešlo jí todovázata odevzdat)a odněkud čerstvý vítrv opadaných korunách
o důstojnosti
nemůžu zbavit důstojnostivazby prošlé, něžné a prorostléaž na dna mých cesttisíckrát odpouštěta znovu věřita znovu jít dála tvýma očima učit se dívatpřes tvá úzká poledětstvím dokamene vymezená- tvrdý svět potřebností- hraním do tolika různých stranženskostí přikrývattvé temné posuny a selhánínemůžu zbavit důstojnostico bylo pro mě směrema nekonečným Fénixemumím zpětněosekat orchestrdo dvou nahých těl. nemůžu zbavit důstojnosti něcoco pro mě bylo obzorempohledy zevnitř - zblízkaa pohledy zvenku se ostře křížía vrůstají pevně v kříž- opět a naposled
nechci
a chtělo by se zakřičet:
vrať mě zpět.
vrať mi zoubky
mého maličkého syna
dvě hory
přejdu tiza stmíváníod moře k přesličcedivokýmu zvířetia tápání zbraní. a ke stavbě rotundyz lámanýhokamene mýho tělavždycky jsem uletělanepamětíhraniční oblastinejistotzde se nebydlíjen válčía obchodujea hluboké slujepodplné truhel zavřenýchrubíny planoujen rukou zvanouotřít od popelavždycky jsem to chtělachtěla. chtěla. .
zrcadla III
Tam v osiřelých dvorechza domytolik pohybůnezřetelně přítulnýchspí. Je vlka krevJe ohradaJe hladA cizí má sek vlastnímujak jasná hladinaJe ovceVzpomínáA krev se z hroznů stáčíaby zrát. Tam v osiřelých dvorechzapad smíchStáta ohlížet se k domuod humen. Máš blízkopřílivemi odlivemco mezi domycosi přenáší
možná
tam kde vlčí stopypevně hloubív nocích propasti mých nedůvěrtam zároveň cosi stoupá- jestřábí let- zvenku vidět a neviděta popraskané tvary skrývajísvět chuti- jak ho přenášet. ze zvířených krajůzvířecích jde pevnosti strach je indiánský běhje oheňstřežený i opouštěnýa sestry nasazují brýlerůžovéi temně barvené- jak noc se dnem se míjítvaruje se svět
cesta zpět a tam
asi se trochu projdeme
- ukazuju ti park po povodních
a pevné tvary zábradlí
dřevěného můstku
krajiny Kinského paláce
je jezerouprostřed lesaa červeň střech o místnost dálleká odstínempadajícího sluncev dáli obzoruu stolu máš kulaté oči(olivy s papričkoupálí na jazyku)- nečekanost můrytěsně vedle uchapolykámtu noco místnost dáltěžkosti vín Merlotakdesi zapadlého vinohradukradu potajívýšky cypřišůtemného malířeuprostřed touhy a srozuměnía víno se přeléváve slovaa čas se bojípřeklopit tři rokyzavřít očia jít dál .