VÝSADEK-21

Kraj se rychle nořil do tmy a na obloze se objevily první hvězdy. Ztichlým a tmavým lesem se pohybovalo opatrně několik postav. Jako první šel major Marcel Degail a obezřetně se při chůzi díval všemi směry, přičemž také bedlivě naslouchal.
Měsíc na obloze byl skoro v úplňku a jeho světlo se začínalo rozprostírat noční krajinou, ve které se počaly objevovat matné stíny. Mírumilovně vyhlížející atmosféru noci náhle začal rušit vzdálený hluk, přicházející z noční oblohy.
„To asi Angláni letí na Německo,“ řekl potichu Jean Anyz.
„Jen ať to tam Fricům rozbombardujou na cimpr campr,“ pronesl Alain Martell.
Temný hluk vysoko nad jejich hlavami zesílil. Ještě několik minut byl slyšet intenzivní zvuk leteckých motorů. Brzo však odezněl v dálce.
Muži pokračovali v chůzi lesem, který však zanedlouho končil u nevelké mýtiny, na níž se tyčila dvojice osamělých stromů. Kolem nich se rozprostíralo velké množství houštin. Major Degail si stoupl za kmen stromu, načež přiložil dlaň k ústům. Pak napodobil skřek nočního ptáka. O chvíli později se odněkud z houštin ozval podobný zvuk. Major jej zopakoval a za chvíli se mu dostalo stejné odpovědi. Netrvalo to dlouho a v houštinách zalitých měsíčním světlem se objevila postava. Byl to seržant Jacgues Beraud.
„Tak jaká je situace u té kapličky a zříceniny?“ zeptal se ho major.
„Pane majore, nikde jsem ve vokolí žádné Němčoury neviděl. Ale viděl jsem k místu setkáni přicházet šest vodbojářů. Dva zůstali u kapličky a ti zbývající šli do tý zříceniny. Vypadá to, že je vzduch čistěj,“ odpověděl mu seržant.
„Jste vopravdu skvělej průzkumník. Pro ty z odboje bylo štěstí, že nejste Němec nebo kolaborant. Za dvacet minut musíme být u tý kapličky. Jak to tak vypadá, Němčouři stále nemají vo naší akci tušení. Přesto nesmíme polevit v ostražitosti,“ řekl major Degail a skupina vykročila podél lesa.
Bílá kaplička díky měsíčnímu světlu na rozcestí lesních cest vynikala. Muži se v lesním porostu rozptýlili a major po pohledu na ciferník hodinek napodobil houkání slovy. To po chvíli zopakoval. Poté se upřeně zadíval do prostoru kapličky. Za okamžik postřehl opakované krátké blikání. Pak vykročil směrem k rozcestí. Zároveň uviděl vedle kapličky se objevit postavu, načež i ostatní muži šli směrem k ní. Když už došli až skoro k rozcestí, tak se náhle ozval hluk motorů. Major Degail hned pohlédl v ten směr odkud se přicházel zvuk jedoucích vozidel. Vzápětí zahlédl mezi stromy siluety nákladních vozidel.
„Skryjte se!“ vydralo se mu z úst. Přitom se přikrčil a jedním skokem zpět se vrhl za velké křoví a za ním pohotově zalehl přitisknutý k zemi. Hbitě se vrhli na zem i ostatní muži. Martell se dvěmi přískoky přemístil za velký spadlý kmen stromu, který ležel v blízkosti lesní cesty. O chvíli později cítil, jak se zem chvěje při projíždění náklaďáků. A přitom uviděl před sebou ležet za stejným stromem i Gabriela Mouchotta. Pierrot Lafunt zase co nejrychleji přeběhl cestu a vrhl se do zarostlého příkopu u cesty, v němž se už ukrýval jeden z odbojářů.
Anyz se při objevení nákladních automobilů nacházel na volnějším prostranství přímo u cesty, kde bylo jen několik stromů. Za včas zahlédl o něco dále krmelec. A tak rychle k němu doběhl, načež se hbitě vsoukal do sena. Z něho pak sledoval po cestě jedoucí náklaďáky. Seržant Beraud vlezl pohotově mezi kmeny dvojitého stromu, přičemž levou rukou stáhl před sebe velkou větvi s listím.
Nákladní vozidla projela a hluk jejich motorů se ztratil v dálce. Poté muži začali vylézat ze svých úkrytů. Jako první se na cestě před kapličkou objevil major Degail. Přitom zpoza kapličky vyšel jeden z odbojářů. V měsíčním světle vněm poznal toho muže, co je navštívil v hájovně.
„Tak jsme přišli včas a Němci projeli neplánovaně taky,“ pronesl major.
KONEC DVACÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI