FUMAROLA

tzv. lynčovacího výboru, pro své ohnivě rudé vlasy přezdívaný Firefox. Jeden muž se musel nečekaně vrátit domů. V padajícím soumraku s předzvěstí bouře dorazili všichni tři do Nedic - malé vesnice, kterou znali a jejíž atmosférou se již dlouho v myšlenkách obírali. Na začátku obce je uctivě a se strachem vítal houkáním teritoriální blázen Krákora, kterýžto byl opakovaně na území obce viktimizován - byl bit muži v kuklách sukovicemi do holenních kostí (až praskly). Krákorova poloskrčená chůze byla ,,poctou" pohybu, ale vcelku dobromyslný výraz v neoholené tváři naznačoval, že je se svým údělem spokojen. Většina obyvatel Nedic byla tlupou asociálních pivních skautů těžkého kalibru, specializujících se na rvačky a demolice soukromého i veřejného majetku. Dlouhými kroky se kolem cizinců přehnal starosta a pozdravil je. Starosta připomínal pasáka v letech - navoskovaný knír, motýlek a lesklá kazajka.

Dorazili ke stavení s modrými vraty a zabušili na ně. Otevřel jim mongoloidní Mičův syn Vojta. Měl tričko z diftýnu zdobené vpředu motivem bílého koně, které nikdy neodkládal. Kaštanové kadeře držela pevně u hlavy růžová protipotní čelenka. Na dvorku kolem velkého betonového lingamu pobíhalo hejno vychrtlých kuřat. Samotného Miču nalezli jeho kumpáni ve stavení. Jeho smysly otupěly soustavnou konzumací piva, takže je zprvu nepoznal.

Malá postavička křivoprsé ženy se bez ostychu zbavovala tuhého odpadu nad hnojištěm, situovaným na vdáleném konci dvora. Ostatní ji se zájmem pozorovali. Kolem poledne se stavil starosta - na hlavě plstěný klobouk, švihácky posazený na stranu. Přišel spolu s místním opilcem Grůšou (klábosili s návštěvníky a pili pivo - Mičovo pivo). Křivoprsá žena mezitím odjela s místním buranem na ošuntělém motocyklu - vydala se za svými vlastními sny a už se nevrátila. Po hodině se ozval Miča: ,,Tiše!, tiše!, neslyšeli jste ?, někdo přeci klepal! Vojto jdi otevřít !" Za vraty stavení stála vysoká, hubená selka. Selka přinesla koš, ve kterém se nalézal pekáč s koláčky a bábovka. Sotva co ji Vojtěch vpustil na dvůr, opřela se o lingam, nadzvedla sukni a odhalovala svůj hubený zadek. Na jedné půlce měla vytetované velká písmena IHS. Po chvilce všem přítomným došlo, že je to dovedně nalíčený muž, oblečený jako žena, ve folklórním oděvu. Šichtař, znalec lidských charakterů byl nyní zmaten. Starosta selku identifikoval jako deviantního faráře z blízkých Telešic. Několik párů silných rukou chytilo faráře a dotáhli ho ke špalku, kde se štípá dříví. Mongol Vojta začal vzrušením hýkat. ,,Tam ne," řekl Miča a ukázal na dubový stůl.

Sehraný tým násilníků věděl co má dělat (zejména Firefox sám zorganizoval několik vydařených lynčů). Firefox se smíchem vytáhl z kapsy chlupaté klubko

motouzu a pravil: ,,Vždy připraven!, anebo tak to aspoň říkaj skauti, ne?" Všechny končetiny zvrhlého katolíka uvázali pevně k masivním ocelovým kruhům, jenž byly v rozích dubového stolu. Přivázali ho tak, aby hlava přesahovala hranu stolu. ,,Co to děláte vy pacholci!, křičel kněz, když ho přivazovali." ,,Tvoje mravní vycvičenost je pramalá ty ničemný hajzle!," odpověděl mu starosta. ,,Vy grázlové," neodpustil si úchyl mentorování a obdržel za něj od Vojty facku. Firefox ještě pedantsky prohlédl uzly a spokojeně pokýval hlavou nad jejich provedením. ,,Nevím jak vy, ale já hlady šilhám," řekl Miča a dal se do koláčků, co přinesl farář. ,,Myslíš, že jsi číman, když jsi se převlékl za selku, co, co ty jeden debile," mluvil víceméně souvisle starosta a zabodával svůj prst do úchylovy hlavy. Starosta neustále nosil v kapse krém na hemeroidy, který mu nyní vypadl na zem. Ohnul se sebral jej. Na jejich činnost shlíželo rozervanými mraky slunce. ,,Pokrytectví a pobožnost je zástěrka znásilňování dětí na církevních táborech," přidal se Firefox. ,,Najdou se mezi námi černé ovce, ale to je jen výjimka," zaúpěl kněz.

Firefox a Vojta chytli dlouhý, rezavý a na jednom konci zašpičatělý roxor, přiložili jej faráři k řitnímu otvoru a zarazili ho vší silou asi půl metru do těla. Vyteklo trochu krve, postižený se vzepjal jako struna, vyvalil oči a přes šátek vyšel přidušený výkřik. Po pár minutách byli všichni členové inkvizičního výboru překvapeni, že deviant ještě žije. Mnozí vytřeštili oči-protože ještě žádnou exekuci neviděli.

Starosta musel změnit rozsudek na ,,stětí za pomocí ostré sekyry." ,,Sekery jsou nástrojem pracující sekáním," řekl tupý Vojta učeně, čímž ostatní poněkud udivil. Los padl na Šichtaře, který se začal vzpouzet, a proto mu Miča hlasem s předstíraným rozhořčením osvětlil situaci: ,,Když jsi byl nemocný, v nouzi, nenechal jsem tě v loji." ,,Tak kurva sekej , jasný !?," dodal důrazně. Síla argumentů zabrala, a proto Šichtař vyndal sekyru ze špalku a přistoupil k napůl popravenému ,,uctívači Peruna," jak stihl kněze nazvat Firefox. ,,Buď si jist, že udělám co bude v mých silách," řekl se sekerou v ruce Mičovi, ale jeho krhavé oči prozrazovaly váhání. ,,Starosta uklidňoval Šichtaře slovy: ,, Znáš kněze, kterej není darebák?," a sám si i odpověděl: ,,Neznáš!!, a tenhle je navíc úchyl" a ukázal na odsouzence se zvednutou sukní.

,,Setni ho Šichtaři," zařval náhle Grůša, který až doteď s lahví piva v ruce jen mlčel a dával pozor co se bude dít. ,,Dělej člověče!, nebo tu ztvrdneme do zítřka," přidal se unylým, znaveným hlasem Miča a předvedl jedno ze svých mistrnných nenucených zívnutí. Šichtař si plivl do dlaně-napřáhl se- břit sekyry jde vzůru- pak se ozvalo tupé chrupnutí obratle z něhož se zvedal žaludek. Hlava dopadla do předem připravené ošatky. ,,Ohó!," zvolal starosta a pobaveně kroutil hlavou. Šichtař necítil žádnou radost, ale ani žádnou lítost.

Z těla chlístala krev a Grůša si zamračeně odplivl. Ze stěny na něj s klidem shlíželo usměvavé, plastové Bibendum (maskot fy. Michellin) a Grůša měl v tu chvíli pocit že kýčovitý, obézní panáček schvaluje jejich čin. Vojta zatím přiskočil a chytal krev do mísy a míchal ji, aby se nesrazila, přesně tak, jak se to dělá na zabíjačce. Přítomní si, aniž by věděli proč, pomazali tváře krví (zbytek krve vychrstli na betonový lingam, který tvořil přirozený střed dvora). Ruku v ruce tančili podivný tanec připomínající čverylku kolem lingamu a Šichtař přitom stále mával zakrvácenou sekerou. ,,V teple přátelství a jednoty jsem nalezl sílu popravit Firefoxe," oznámil najednou Šichtař a všichni se tomuto vtipu od srdce zasmáli. Zanedlouho je křepčení přestalo bavit a shromáždili se u stolu. Gruša odřezal mrtvolu a otočil ji břichem vzhůru.

Grůša se jako jediný obětoval, vytáhl zakrvácený roxor z těla a odtáhl deviantovu mrtvolu do chlíva, kde ho hodil i s hlavou praseti. Mrtvola zanechala za sebou dlouhou krvavou šmouhu, která vedla až ke chlívu. Miča odhadoval, že velké prase do dvou dnů mrtvolu sežere. Vojta ovládal techniku koláže - lepil výstřižky z hambatých časopisů zevnitř na dveře chlíva, kde také spával. ,,Já to tady balim," řekl dutým hlasem znechucený Grůša, zašpiněný od krve a otočil se ke dveřím. Firefox ho chytl za flígr se slovy: ,,Tak to teda ne panáčku!!"

,,Je mi blbě, sněd sem starej tvaroh," vymlouval se hloupě Grůša, ale nakonec si otevřel jednoho lahvoně otvírákem co mu visel na krku a apyticky usedl na pokácený kmen staré hrušně. Byl nízkej tlak nebo co a ve vsi smrděly žumpy. Smrad z hoven byl neuvěřitelnej a nesl se vzduchem jako při nedělním pečení. Mezitím Vojta nabil vzduchovku Slavii a číhal naproti děrám v zemi. Z jedné z děr vyběhnul rejsek a Vojtěch vypálil. Rejsek jen tak tak unikl před výstřelem ve své noře u paty lingamu. Střela diabolo jej minula o vlásek a zaryla se neškodně do hlíny. Vzduchovka opsala oblouk a dopadla někam ke kůlně (kam ji mongol vztekle mrštil). Starosta stojící vedle dementa řekl: ,,Vojto smrdí ti z huby jak z hromadnýho hrobu," a zasmál se starosta, který se za ta léta naučil smát jen jednou polovinou své tváře. Vojta, aniž by si to uvědomoval, jaksi intuitivně vytušil, že jde o urážku. Dementova tvář potemněla a zbrunátněla opožděným vztekem. Pěna hysterie v jeho chorém mozku přetekla. Rozmáchl se a trefil hranou ruky starostu na spodní čelist. Ten zavrávoral, ale rozběhl se pln bojovného vzteku ke hnojišti, vytáhnul odtamtud rýč a přihnal se jako bouře zpět k Vojtovi. Útok začal slovy: ,,Myslíš si, žes vypil Redbull pičo !?, nebo že si ředitel zeměkoule či co !!?" ,,Šeš Šulináč !," zaznělo vzpurně starostovi v odpověď. Vzduchem se mihlo ostří rýče a dopadlo na kamenný sloup, přičemž těsně minulo Vojtův krk a vykříslo několik modravých jisker. ,,Já tě zahubím, ty čuráku, měl sem to udělat už dávno !!," řval starosta, ale Vojta na nic nečekal a nahmátl kus zrezivělé lešenářské trubky a opětoval útok.

,,Tak pojď ty vyplešatělá kundo ! s růžovou šprndou na hlavě !, pojď !, pojď !" vyzýval starosta Vojtu a navoskované kníry se mu výhružně kroutily. Po třikráte dopadla rezavá ocelová trubka v zuřivém útoku, který neměl obdoby, na rýč, který ji bezpečně odklonil z dráhy. První rána směřovala na hlavu, druhá na kraj žeber a ta třetí, nejzákeřnější na levou nohu. Starosta dýchal zprudka a přerývaně, žíly na spáncích naběhnuté, ale v očích měl bojovné plaménky a čišela z něj ochota a odhodlání to tomu dementovi ,,nandat." Následoval další prudký výpad, starosta tuto prudkou ránu obratně vykryl násadou rýče a dal Vojtěchovi opravdu pěkné, tvrdé čelo. Ten se zapotácel, upustil trubku a chytil se oběma rukama za svůj rozbitý nos, toho starosta využil a prudkou ranou mu zabořil pěst do břicha a nasazoval právě na efektní otočku s výskokem, kterou by Vojtu kopl do hlavy, když......

Mičovi bylo totiž hned jasné ,,na kterou nohu osel kulhá," a proto poslal Vojtu do stavení pro pivo. Vojtěch polknul krvavý chrchel a zalezl do baráku, po chvilce se vrátil s pivem, nos stále nakřivo a přikusoval škvarkovou placku. ,,Cpeš se jako židovská husa, Vojto !," neodpustil si jedovatou poznámku Šichtař. ,,Nehéé," odpověděl Vojta s plnou hubou, který již zapoměl na potyčku se starostou a věnoval se nyní své černě připálené, mastné placce. Všichni se rozřehtali až nebyli k utišení, Vojta taky.