Prosím...

Zavřená v podhradí vysněných dotyků

ledová křídla vás, kteří jste mě využili

a opustili. Děkuji a nenávidím.

Křídla jež bodají v tisících zlozvyků

To vy – lásky a přátelé,

jež chtěli pomoci... a nebo pomáhat -

Teď jenom něco chcete mi brát.

Zamčená na zámek ve vlastním objetí

v komnatách ze samoty tepaných

a jen pár slov.. jen náznak...

Místnosti stavěné z vnitřního napětí

a duše na druhé koleji

tak lehce, tak oddaně vykolejí.

Kdo to jen znásilnil srdce její?

Křičící o pomoc, zoufalá skomírá

slovům svých obětí nerozumí

ruce vstříc obloze sepnuté..

Z mrtvých rtů poslepu cosi odezírá

modlitbu ve strachu rčenou

tvář ženy studeným potem se rosí

neslyšíš žalostné poslední...

                                               ...prosím...