Chystám se přepisovat sem stará díla
. asi nic konstruktivního. (přesto nejbližším) . divila jsem se, že nejsem nervózní, cítila jsem se celá blažená.
Na zahrádce s čajem a básničkama
Sedím na zahrádce s čajem a básničkama
Sedím.
Všechny silný písně, všechny silný vztahy
byl předtím, budou potom
Zkouška (Myslim)
myslim, myslim, myslim, myslim
myslim na Tebe strašně moc
děláš právě zkoušku
a já taky
30.9.2010
Ráno praní špinavýho prádla
z víkendu i ze dřív
cílem je vypázdnit koš,
nebo se o to aspoň stále snažit
Spolykat všechno- mam hlad... (28.10.2008)
spolykat všechno
a nikdy nevrátit
nebýt už sama
spolykat všechno
Lehké hořekování na téma "už nikdy" (23.10.2008)
brečet si potichu
Říkačka zachycená drápkem (22.10.2008)
jednoduše
tady a teď
žádná minulost
žádná budoucnost
Sedim na koncertě na lavičce, píšu a kreslim si voskovkama (13.9.2008)
Tančí
Před pódiem
Sami
Opovrhovaní
Čtu Bukowskiho, tak se rozmysli (27.9.2008)
tak hele, bude v tom něco osobního vždycky v tom musí bejt něco osobního pokaždý
jestli si myslíš, že se jí zbavíš někym jinym furt Ti bude ležet v hlavě v srdci a každej dotyk Ti ji připomene,
tak se rozmysli, jestli do toho chceš jít
tak se rozmysli, jestli do mě chceš jít
Šustivý nic (23.8.2008)
nepřemejšlet každej zvlášť bejt sám každej zvlášť a sám každej zvlášť usínat v prázdný posteli obrázky v hlavě oči vlasy úsměvy vystřihla bych si Tě a sbalila s sebou do peněženky, nebo Tebe aspoň. , přestože máš menší hodnotu nechce se odjíždět- nechce se bejt bez ničeho jen tak
kovový nezahřejou papírový rychle shoří
a dětma nezatopíš. malý propadaj roštem a ty gumový vodskáčou
čas už neni na nic dávno odešel a nevrátí se zbejvá jen pracovat s tim co zůstalo vždycky něco zůstává. .
Za prameny všemi- falešným i pravým.. (30.8.2008)
kostel Panny Marie Matky dobré rady v Pohoří na Šumavě
Bolí mě srdcezas svírá se krkv rozpadlym kostelemá bolest ožívái v cihlách na zemisuti a trámechmodré nebe nad hlavouMatko Dobré radypřimlouvej se za nás
Stříbrné hutě
i dole u potokamůžu jen ztěžka dýchatuž to neníprudké páděníradostný běh přes kamenyjak blízko z pramenekdyž potůček vyletělvoda už tadyjen líně se valía mně se chcevtisknout do lůnaTady mě nic neobjímájen rozbředlostšířeZažít to ještěeuforii mechu na kameniprudceskákatv ohromení
Sběr hospodsko- kostelně- luční
30. 8. 2008Páje v hospoděJe mi dobře tuač mladší,o životě vědívíc jak jápráce a fet,to mi scházíhej. toulat se(s) krásnýma očima(s) volností uvnitřNechci domůvole, hádaj se.
U starého Mistra (24.8.2008)
Jorel: „Navždy jsme spolu
Děj se vůle osudu
Jelikož sníme“
Včajovně
Každý kostel voní jinak (2.8.2008, Šumava)
2. 8. 2008
"Svatý Tomáš"
Takový kostel mám vsobě
stojim za mřížema
Tož vyjucháme ven a urobíme strip- párty! a Berte si jablíčka! (9. a 11. 8. 2008)
Tož vyjucháme ven a urobíme strip- párty.
Jeden harry
druhej harry
s radostí
V Telči padá omítka- odhalují se krásné domy (8.8.2008)
stojim na ulici
seškrabuju omítku z baráku
stejně by opadala
miluju vůni kamene
Telčské Písničky na náměstí a Cukrárna palačinek s čokoládou naslano (9.8.2008)
Písničky na náměstí
tanečníci na náměstí
mraky na nebi
se honí
Kosička luční (O psu nemluvě)
Únavný den
ve stínu stanu
spí čtyři postavy
jedna z nich pes
Kosička lesní
3. 8. 2008
Sedim v lese na padlym kmenu
v ruce čerstvě vytržený
trs trávy užívám si
30.9.2008
den nalézání svých možnostíden uvědomování siden po setkání provázeném radostí den, kdy vím, že se za mě někdo modlí den učení se samostatnosti, lásce jako každý jiný den, kdy mě napadlo,že bychom se už mohli setkat znovu po tý spoustě básní den jablíček sbírání den, kdy jsem zase zjistila,že řešení problémů jsou jednoduchá-tak jednoduchá,v okamžiku,kdy se právě dějí den bílého trička po prababičceměla jsem ho na sobě den před tím, když jsem dostávalaa cítilamyšlení na ty láskyplné osoby při pohledu do objektivuvidět jeúsměv v očích den komunikace den, kdy mě kamarád zas pozval do čajovnyden láskyjako každý den jen vidět.
Houby
Cizopasné houbyrostou přílišrychle bobtnají mi kostmi nemůžu hýbatbez příčiny hlavabolí.
Zbývá jen (makový pole)
Makový polefialovýláskaco už se nevrátíjen zbytky drogybrečet trávěve vzpomínkách svýchna poli.
Nejen chlebem živ jest člověk
Krmíme sekapky vroucích pohledů nad řepnou polévkou rudneme nasyceni.
Jak ti krtci
Míjíme seBeze slovaV prostorách metraZůstáváme sami.
Kácím se
skácím se skácím se skácím se skácím se mám strach ztrácím rovnováhu kde je někdo. zvedá se mi žaludek aspoň nějaká skála voňavá pevná chladivá skála vonící mechem aspoň si sednout někde opřít hlavu vypustit starý vzduch se brání bojí se průvanu vůni vůni kamene obejmout obejmout a opřít se v klidu.
O cítění (1. z 3 + 1 o smrti, životě, světlu a temnotě)
Někdy mam strach zmizet mam strach nebejt důležitá mam strach bejt bejt jen tak a bojim se, že to nedokážu nedokážu doopravdy žít a někdy mě z toho tlačí v krku a utíkám a schovávám se anebo vyběhnu naopak před lidi a cítím se divně mám pocit, že mě nechápou že nikdo neni jako já a snažim se s někym dorozumět ale jen naprázdno otvírám pusu a marně nastražuju uši žádný zvuk ke mně nedolíhá vidím jen mlhavý stín tak přijď a dotkni se mně ať cítím Tvý teplo ať cítím život vůně vlasy ať chvíli žiju bolest ve mně nepřetrvá neboj se a když tak jen ta co už tam je možná výkřik potřebuju něco NĚCO žít pálit do roztrhání a vyhřeznutí něčeho ven už navždycky už navždycky konečně naposled a dokonale musim se spálit asi tak pomoz mi. přijď nevím, jestli jsem už brečela dost, ale smíchu mi snad ještě něco zbývá a třeba se mi jednou podaří utíct úplně k sobě.
O strachu (2. z 3 + 1 o smrti, životě, světlu a temnotě)
promiň mi prosim můj strach Tě drží a nepouští Musim dát volnost uvolnit se.
O světle a temnotě (3. z 3 + 1 o smrti, životě, světlu a temnotě)
Je noc, svítěj hvězdičky, ale kameny nepadaj ze srdcí šklebí se měsíc jak zvířecí hlava čeho má podobu. . . to jsme my .
O jeskyních (+ 1 z 3 + 1 o smrti, životě, světlu a temnotě)
nebát se být v jeskyni ve své jeskyni porozhlédnout se a zjistit, jak je rozlehlá nekonečně otvírající se do zelených plání zalitýchslunečním svitem a tajuplných lesů skrývajích v sobě největší rozkoše noci nejsou chladné to jen my mrzneme u ústí svých jeskyní a zdráháme se vstoupit dovnitř bojíme se zemřít v bolestech a znovu se narodit slzami omýt svou duši zmazanou od bahna černých propastí zlehka se dotknout poslepu konečky prstů vrhnout se k sobě a objímat se nekonečně prostoupeni přítomností a naším vnitřním světlem nalézt domov být jen být .
Jenom takovej (kýčovitej?) kec o několika ztracených tvářích na pár obrázcích plus malej o nepořádku
Mam roztrhaný srdceProšli jste okolo někdo se dotkl vícněkdo míň a nikdo nezůstalMožná ve mně jako drobečky vzpomínky úsměv dotyk láska konejšení krásnýho chlapa Vždyť je krásný. několikrát několik ale zůstanu zůstanu tady a se mnou jejich fotky samy.
Báfnifka tomu, který se zjevuje- tady a teď!
seš moje láska jen tak seš moje láska-jedno,jaký je zrovna rok, měsíc, chlap když je něco fakt důležitýho,když mě něco fakt zasáhne jako blesk z čistýho nebe,vídávám v té záři tvoje oči oříškové a vůbec tvou tvář,jak se na mě směje anebo to napětí těsně před výbuchem-před rozprsknutím se tisíce bílých hvězdiček "Máš sedm vteřin. " ("Tak pospěš si. Řekni, zda chceš to teď. ")barevná duha na obrázku barevná duha na malbě v nás a cesta mlhou zakrytá Tvá ruka v mé.
Nerozhodnost bývá u ryb
Nemělo by jít jenom o sex, kurva. žádnej básnickej obraz ze mně nikdo nedostaneSyrový maso poezie- tak se tomu říká. Pořád samý kytičky, stromečky, okna, knoflíky, létající talíře, peří,. - nesrozumitelnostiJedu tramvají a blbě se píšepsát na zastávceto je obraz životaod nikud jinamkdyby se ten dědek šoupnul kousektak si i sednuuž mě to nebavíněco říkatjdu pryčnemělo by jít jenom o sexkurvasex jako formu sblíženísex s někýmkdo mě nepřitahujeprotože takoví jsou za zdítihle takyale za očím neprostupnoua oddělení dušíje tam pořádstejnak odchází jen s láskoua láska se těžko objevíjako v tom filmu, kde spolu 2 spaliaž se do sebe zamilovalipornografický vztahnejsem chlaptohle neni pro měasinemělo by jít jenom o sex.
Čistě
Když přijdeš, políbím Tě. Jen netuším,jestli budeme vědět,proč. H. ***Vždycky ses mi líbilvíc než mý protesty,nebo minimálněstejně tak.
Pryč s nima!!
Tolik toužících Tolik lhostejných Po spatření úsměvu Po zaplavení povodní Lehoučkého a jiskřivého Drápavou a neodbytnou Hej. Heeeeeeeeeeej. Kolik mužů, tolik (mých) osobností Kolik mužů, tolik (mých) přístupů K nim. K sobě.
Úplně jen tak ve střídání oka- mžiků šimrání stébel v labyrintu
"Šimrání stébel"chytám se stébla zelenýho, zelenýho dokavad neusychá drápu se z propastí a propadám beznadějím, že tu svou už necítím, že necítím, anebo zase sama a Tvoje ruce tu nejsou Nikdo tu neni, nic, jen mrtvý artefakty, studený nohy a pár hřejivejch vzpomínek mokvajících v puchýři bolavýho zánětu opuštění dotyk opuštění dotyk dotyk proniknutí dotyk opuštění . ***"Labyrint"Samotná zavřená v bludišti utíkám za stíny tváře, smích. aspoň letmo se někoho dotknout dotknout se kde jsi. a kde jsem já.
Tvoje a netvoje
Mám Tvoje cédéčkaMám Tvou knihuTy máš můj obdiva Tvoje díla moje srdceTebe mít nemůžuprávě protoprávě proto.
Kvetoucí
Kvetou tu šeříkyKvetou tu sakuryPloužím se pod nimiUčím se od nulyUčím se od nulylásceKéž bych už umělaKéž bych už umělasvé staré smutkyzhášetsama. Tak aspoň hladím seTak aspoň hladím sečerstvými lístečkypod břízkama.
Já jsem ta
Já jsem ta,která přijde ze všech nejblíž k ohnia na varování "Shoříš. "odvětí: "No, a co. ". Já jsem ta,která bouchá na dveře,za kterými se někdo zamknul.
Vodúúúúúú
Snad jenom objetí chybí mi objetí strašně mocstrašně moc aspoň chvíli s někým býta pak se otočit-v regálu poslednísprchový gel od Radoxuvoní jako jehličívoníš jako jehličívoněls a naše oči se třpytily(a potom nejenom oči)voněls a naše vášně hořelymy jsme vášní hořelispalující touhaNejde už o tebenejde už vůbec o tebe. Jde o to, že tvá vášeňbyla největšía jájá zase strádámpo pár krůpějích vodyrozsetých v tuhletu obrovskou poušťa to mi nestačínikdy to nestačíjenom pár kapekna jazyka dost.
Hladová
Chtěla bych spolknout slovaz břichajazykem slízat drobečky.
Poslouchám Tě a čtu
proč sem chodímpro Tvý psanípro to jaký dává věcem rozměryširoký, neohraničený,a přece tak ostrýbojím se Tvých písní,protože probouzí pocitya já toužím po pocitech,ale tohle je taková síla,taková sílabojím se bolesti v sobě,žeji zas pomůžeš vytáhnout na světlo,kde se bude cukat. jo, dá se pozorovat pak dobře pod mikroskopemhlavně na koncertecha po nichdálmusím jít od Tebe dál,jak mi radil. ,když se mi dělá blbě. ale já chci cítit.
Jednomu pánu modré krve děkuji posté jako prve
Seš král, zlatovlasý. a nezáleží na titulu. Seš král a dals mi tolik za tu dobu, co jsme byli spolu. Pro tebe jsem tu kdykoliv.
Spodní voda (o vyprahlosti)
Roztrhaně samotní vyprahlí snažíme se prokopat jeden do druhýho, anebo do jiných, ale spodní voda je hluboko a skála příliš tvrdá, dokud se zase nestane zázrak a pramen nevytryskne, aby všechno zatopil. A sami do sebe bušíme. něco cítit- aspoň něco k někomu cítit. (jen k ní / k němu už radši ne) Ne k těm, co nám pomohli posledně.
Věcičky
zpola odlouplá černá páska na monitoru,
krabička od prezervativů na zemi.
to mi tu po Tobě zbylo.
poslouchám hudbu od Tebe,
Plzeňská 1.- Klasická tulicí se závorama uvnitř
Objal jsi mě. Co to bylo. Pohladil mě po paměti-mě- to nejsmutnější z dětí,ve kterém se zas otvíralačerná prázdnotaStačilo nechat se rozskákat,rozsekat houslema na koncertě,opřít se o Tebe s houpáním žaludkua ruku zahřívat při cestě mlhoumezi stromyotlačit se o rameno, Tvé ruce si hrálys korálkymoje byly při tom tak prázdnézoufale čím dál tím vícpřitom v mojí náručimokrý růžový slon,pak Tvé upřené oči (prý štěněcí)do smíchua já jako slon-suchý a s nohama do Tvých zadpevně se tisknoucíma(zarývající drápy. - kdyby je měl.
Plzeňská 2.- Interitus
A bylo krásně. Zpívat a nechat své srdce bít v rytmu bicích v druhé řadě (jinde nestávám) rozhoupat boky ruce osvobodit své vlasy do větru házené a snažit se při tom shodit imaginární řetěz ze svého "uvnitř" a vyjít tak ze sebe s rukama nad hlavou (přestože všichni kolem je právě mají dole) a přestat se bát spontánně vyskočit "Je, to je ta písnička. " se skálou za zády dobře se tančí Kolem mě černo- uvnitř barvy a vpředu jiskření úsměvů houslisty magie bílé kůže černovlasé zpěvačky proti mně jako vždy uvnitř napětí a uvolnění energii pryč. Dát ji do poslední písně.
Plzeňská 3.- Střípky barevností
A nechat v sobě znít ty tóny,které zapadaly za stromypod hladinu černočernouzlaté slunceNechám tu otisky svých snův půdě- v Toběhluboké tak jako jeTvá touha po tomtéžA já se vrátímna cestu zapomněníNalézáním znovuztracenéhoZapomenu pozdravit včerejšekDnešní písní zapomenu všechno,a zároveň se rozvzpomenuna vše v sobě pohřbenéna samý základna sebeNa sobě slunce za sebou dýmzlaté šatyv království ještěrčímvesele šustísuchá kůževe skaláchčerná očka se čile míhajía jazýčky poskakují soběvstřícnekonečnu dálek té touze po splynutízelenými kopciv kotrmelcíchvyzpívatvšechno své jánevěřící povrchním soudům, osudůmpo cestách kamenných,které trnité jsoujen v mé myslis nasazenými brýlemiRůžové květyzdraví svou královnuzávoj z jemňoučkých květůdo vlasů sypou jíněžností ohromíkomu je ukázat. Komu jen. tu heboučkou bělost. a uvnitř čerňnátěr jen na zlaté(anebo zkrátka na tak krásné barvě,že je nevysvětlitelnáa lze ji jen cítit v sobě)že nakonec je v každéma všudevšechno z ní utkáno jako z té nejjemnější látkysundejte brnění.
Srdeční
musim bejt pořád někym, nebo něčim nadšená, ale nějak se to střídá- praská mi hlava. a vypadávají srdce. vylítávaj papírový z ní. Jsou křídlatý.
Tonutí
plácáme sejak ryby na suchulapáme po vzduchuzas něco cítit.
(Ne)věřím
Nevěřím Ti do větvípropíchal jsi pohledem mé oblačné ptákysplasklimříží protekli***Nevěřím noci pláča den se rozpad na kousíčkyNevěřím noci pláčz ramen mi rostou malé svíčky***V srdci mi klíčí dlaně-to proto, že věřím na ně***A v srdce padá splínzakopat sekyru nedůvěryNevěřím očím pavoučím (mimo chvil, kdy se do mých smějí)***.
Hladicí hraní si
nemocnékrásnéplnéprázdnékde jsou mé dlaně. Zapomněla jsem je v kredenci. To je ale neštěstí. Už mě jimi nikdo nepohladíAni za kopci neníkdo by vědělza podzimnímive sluncitoužímtulákskopcedo kopcehnát značí štěstí(když sám to chce)a hlavně zhluboka dýchat(.
Sama
Jen zas tak být sama a cítit to napětí cítit se osamělá s bolestí v hrudi a blízko břicha všichni jsou spolu a já sama a všichni si užívaj a já jsem mimo úplně mimo. je mi blbě, a nikdo nepřijde za mnou nikdo nepřijde, jako já vždycky chodim, když je blbě někomu jinýmu, husa. jsem hloupá husa a nic lepšího si nezasloužim, za to jak na nich visim a pak chci zas úplnou svobodu někdy uletět rozběhnout se s větrem sama a pak je mi smutno a jsem sama zase úplně a lidi spolu si povídaj a objímaj se hergot, copak to takhle bude do smrti. objímaj se a smějou a jsou spolu a já stranou na to koukám už od školy napořád propsat se propsat se někam jinam někam do Austrálie na druhou stranu Vesmíru někam úplně jinam.
Důvěra
Otevřu Tvou knížku jako se vykládají karty. Tobě bych věřila i svoje vlastní oči.
Snění před spaním, anebo naopak (taky čtu Bukowskiho)
Jenom tak se toulatchodit po cestáchslunce před sebou,anebo v zádechpotkávat lidismát seuž ani s kotětemmě to tu nebaví.
V oboře
K čemu nám to je, že umí vyrobit letadla. Stejně jsme nešťastný. Kdyby sem radši vrátili les. Přibývá časujako stránek mých zážitků,ale tím, že přestanu psát,to asi nezastavím.
Žít zas aspoň chvíli
Prosím Tě, vrať se. Vrať se, ať žiju. Kurva, vraťte se někdo. Chci zase žít.
Tančit a dělat stíny
29. 1. 08 Brno- před koncertem v kavárně plný bavících se lidíSplnit si sen. nádherná krajina, vstříc který uháním, plazím se, nervuju, nadšením nedýchám- doběhnu k hoře.
Neříkej, že mě miluješ- bolí to
. a celý noci nespat mít málo energie na jakoukouliv činnost ale dost na zmrzlý do země zadupaný planý sny Dost na to nespat celou noc a mluvit s lidma s neznámejma lidma čumět do písmen svěřovat se navzájem a utěšovat Spát s někym jen tak pro trochu blízkosti a aby ON MĚL RADOST a nic při tom necítit jenom ten smutek pak a podivnou bolest Říkat si: "Proč to. Proč to. Vždyť mě nikdo neznásilňuje je to jen jako někoho pohladit a už tim by to mělo bejt hezký Tak proč to do prdele.
3. koncert Šácholanu (projekt tkalce) v Brně 29.1.2007
29. 1. 07 v úterý se v Brně koná koncert Šácholanu. Plánuju, že bych kvůli němu do Brna zajela.
Neúplnost taky bolí
Bojím se. , že má láska odletěla s ptáky, odešla s divokými vlky (ne na podzim, nýbrž vloni na jaře), a že se mi s dalšími nevrátí celájen odlesky slunce a trocha bolesti doztracena.
Nezáživný deníček (a dopis) plný touhy PRYYYYYYYYYČ
26. 12. 2007 asi Zelený. sny Ty pohádky, na který teď koukám.
Spálený sny
Tak se potkáme. "Ahoj", zeptáš se: "Jak Ty se vlastně jmenuješ. " A já budu přemýšlet, který ze svých jmen Ti sdělit. Anebo zůstanu sluníčkem a princeznou.
Věnovánky jednoduchý, ale aspoň upřímný
2. 12. 2007j_i_r_i_k2 věci k "In my defence" (Freddie Mercury)http://www. youtube.
Moje barvy
Kdo mi dá jistotu čehokoliv,ten mě ztratí. Bolí mě moje nestálosta bolí mě moje stálostv závislosti na jednom,a když už ho nemůžu mít,stálá v různých prožitcíchvšemv daný okamžikzměny osob bolíobsazeníje hvězdnéa já. - Měsíc. Pestost mě ničí.
Trnitý zdi kolem hradů a vchod neni.., anebo klíč...
**** mám strach, že už nepřijdeš, že už se nevrátíš, kde jsi. * proč mi píšeš a já nevim, jestli seš to ty dej mi znamení, nevim jistě,* chtěla bych Tě vidět, cítit, hmatat. ruce ve tmě, ty jo, tak strašně moc* a růže by voněly rudý* a trní nevadí a krev nevadí* vadí jen, když tu nejsi* jenom to* musim to napsat, protože mam přetlak,* protože ho mam, když tohle posloucham* nevim, proč jsi přišel, proč chodíš za mnou,* jestli seš to Ty,* anebo ne. ,* anebo někdo jinej, kdo jenom taky hledá,* ale někoho jinýho, i když to samý* proč nemáme stejnej klíč k hradu, ke zdi,* je tam a ta zeď krásná, středověká s kovanou bránou s kudrlinkama,* je tma,* fouká vítr* a vevnitř je určitě teplo* teplo v krbu a rudý plyšový světlo* a Ty, a my dva, jak jen se tam dostat.
Pálíš (voda se s vodou nesnese??)
Co Ti mám na to říct, než že
pálíš.
Že jsem málem omdlela,
když jsi to řek.
A. jablko (had v trávě)
A můžu Ti napsat dopis
protože se bojím
nebudeš ho číst
"Neopouštěj mě"
Mý kotě bolí bříško, když je samo
Pojď si hrát.
Mý kotě zas tlapkou hrabe do vzduchu
Tlapká po Tvé ruce.
jen tak zkusmo, co kdyby. , co Ty na to
Psaní na kost
Umim vůbec něco jinýho než nahánět strach svou odtažitostí, anebo se přimknout těsně až k udušení. Zmítám se mezi držením si odstupu od lidí a touhou po blízkosti. Vyjádřím nadšení- reakci vnímám jako chladnou- pálí to a bolí a stojím sama v poli. Prší a ruce mám v kapsáchblátoa zimajako embryo nějaký.
A sex s nima (teda sranda)
A sex když se podaří prozalívat každý ráno z kelímku plastovýho nebe stojí4, 50.
Inspirace podzimním básníkem
Tělo mi reziví od cigaretUschlé listy si pořád zakládám.
Ruka
Půjčil sis ruku k drbání na zádech,
přestože byla studená
říkal jsi, že Tvá je víc
nebyla to pravda
Moje štěstí je strakatá kočka
Moje štěstí je strakatá kočka s velkýma tlapkama. Si tak zdrhám před zimou a najednou ho vidím, jak sedí kousek přede mnou v trávě. Zadívalo se na mě svýma velikýma očima a už už by se bylo ke mně polekaně obrátilo zády a uteklo, kdybych si rychle nevzpomněla, jak se jedná s kočkama. Pěkně pomalu jsem si klekla na místě, natáhla ruku a začala na něj tiše a konejšivě mluvit.
Zavřená
Kdyby Tě chtěl potkat, tak by Ti to řek užse na Tebe radši nedívám pro jistotu zavřená do sebe křičím Pusť mě.
Myšlenky na procházce občas děsně zdrhaj
Nevim, kam dát svý myšlenky.
Hej, poslouchejte mě někdo. Asi nebudu úplně blbá, když mi hrozí přetlak něčeho. citů.
Vzdát se něčemu a nechat to prosvištět skrz sebe- třeba kopyta...
On říká "Aloha" jako poslední slovo. Vim to, protože ho pořád čtu. Jen už nevim, co jsi říkal Ty. , a přece mi to přišlo tak podobný, když nám napsal báseň a smáli jsme se a brečeli.
Deníčkový smutně zamýšlecí kecy mimo všechno
16. 10. 2007 21:45Všude kolem mě jsou lidi se svejma pocitama a vztahama. Ztrácím se mezi nima trochu.
Bolí mě v krku
Nechte mě všichni bejt. Bolíte mě v krku, jenom bolíte. Kéž bych mohla říct, že hořím. Doutnám sotva, moknu a je mi zima.
Včerejší krása?
Teď bych mohla něco napsatv přestávkách mezi Ginsbergemsklapnu knihu. Nemám pro krásné věci slova-nejsou, pro tyhle ne. Pořád formuluju v duchu myšlenkya hned zapomínám původní. Štve mě to.
Mám bez Tebe prázdnou řadu v numerologický mřížce
Zas se bojim, že už nepřijdou tak hluboký zážitky (nebo za 5 let zase). Cejtim se vyprahlá jako poušť. Zas už mě nenapadá ani co psát, když (ve mně) nejsi. Vrať mi mý sny.
Rty zahradní
Olízni si rtyOlízni si rtyOlízni si rtyOlízni si rtyProkousni mi.
Útržek vztahu
"Proč seš tady. ""Abych Ti ukázal, že to jde i jinak. ""A proč jsem tady já. ""Abys mi ukázala, že to zase půjde.
Zavřená v metru
Sedim v metru v blbym květovanym svetru a píšu si jak magor,protože bych se chtěla k někomu dostata nejde todo hajzlunejde toProti mně pěknej kluk- dlouhý, černý,vlnitý vlasyv černym- kalhoty, tričko s velkym, zelenym drakem-fakt pěknym- chrlí žlutej oheň. Stydim se za svuj bílej svetr s bledejma kytkama. Nemůžu se na něj dívat,necejtim se v sobě dobře. Šla bych s nim, šla bych skoros kymkoliv takovym-chybí mi zážitky- strašně mi chybí opravdovost.
Rýmovačky- slzí s.....
C. Zase jsi v básníchuprostřed nocinevěřím na Tebezbyl mi jen pocit***Pro slzy veřejnéC. Bolí mě číst,co vnímá dušepři chůzi, v metru, v autobusesmutek se svírá na hrudiodešla navždy naše kočka.
Vožralej rybník a jiný sračky
v noci 31. 8. 2007Tak píšukdyž to chtěl domingona přáníoheň kouříje mi zlekde je,kurva,kdejeAle to je fukjsou tu všichnioheň praskámýlí sejestli to nelíbítak to určitě,jinak má smůluvíš, že se do toho pustíšVíš, že je mně 18jako vždyckyže píšu jako vonno hroznýjako ten třetíto je ten prvníjako domingohudbaa nezájemtady se zjevíreb na procházkuk vožralýmu rybníkudomi zpívátma zasranáa do cukrárnyje ztahaná rebjá nečtujá nic nečtuještě někdypotřebuje do nabíječkyMáš tu pivona poblitía samotaa samotasamotau ohněvlasůkurva. spátblonďatejhippiesákkurvachcípnido hajzlu.
Rozlítaný kámen
"Můžeš se objímat. " "Jo. Když je kluk sám. " A já Co já teď tady Tolik polibků Tolik chlapů Všichni jsou pryč A žádný napořád Se mnou A vadí to.
Na motivy pocitů Ne Me Quitte Pas
Chci Tě ještě někdy vidět. Proč tu nejsi. Tolik lidí. Někdy je mi dobře.
Chodim po hrázi
chodim po hrázi rybníka
zpíjim se smetanovým likérem
a je mi smutno
protože vím
To nemůžeš
Nemůžeš být větrolam.
Ale když já jsem jím rád.
Bráním proti ohni
a hnízdům,
Asociálům
Miluju vás, asociálovéje moc fajn ležet mezi váma chytat hvězdičky slyšet smích vidět jiskry v očích nemusí mluvit všichni je fajn, když někdo naslouchá ale mlčet tak, aby to bylo hezký jde jen někdy občas by člověk rád věděl, co si kdo myslí (taky proto, aby se necítil být tak sám nevítán) (a)sociálně někdy vyjádřit pocit cit smích.
Nenápadně a nevinně
Pořád vidímTvůj úsměv zůstává ve mně ta chvíle momentka cvak záblesk zubů a očí mý hned zatažený Asi to tak nemělo být Asi mi to nepatřilo Nevím Blázním Už úplně.
Report z VULGAR party 15.7.2007
Po domluvě se sid dorážím z letního bytu přímo na Hlavní nádraží pražské- prý sedí na trávníku vpravo od východu. Jo, nějaký lidi tam vidím- chlapi, tmavý trička--- a sid (tu poznávám z fotek). Vrhám se k ní a zjišťuju, že ona si mě z těch mejch nepamaruje- teda, že mě nepoznává. Představování se.
Kdo ví, co jí bude šeptat
Kdo ví, co jí bude šeptat jako déšť a jako vítr jemně hladit její vlasy do spánku ji něžně líbat Kdo ví, co jí bude šeptat.
Co hledám?
Co hledám. Co hledám. Snad něco víc než letmé setkáníSnad něco víc než něžný dotekTohle mi nestačíTo mi už nestačíKam jít. Kam dál.
Hoření
Sedim tu u Karolina na květináči- serou mě lidi, co tu jeděj v nóbl restauraci- sere mě ta jejich uhlazenost a konvenčnost- ani cita 100pro nedávaj moc najevo- schovávaj se před okolím i před sebou samými. Mý napětí na hrudi a v krku- au, to bolí. Sere mě to všechno tady kolem- já mám dlouhou sukni a mikinu- vytahanou- a ty nalíčený, obarvený ženský- a píšu tak pomalu FUJ. Sere mě to.
Síť
Zmítám se v síti utkané z vlastních představ-děkuju Ti, že mi pomáháš zpřetrhat její oka.
Noční nálady
Nevím, jestli ještě jsema možná neOdešla jsemuž dávno***Sex a slávami kupíruje ušia někdy jsemaž nebezpečně žhavá***Nemysli si,že Tě chci svístJenom trochublízkostiJenom trochupro osamělýho Berana,kterej tluče hlavou do zdi***.
Prolínání
Slyším hučet počítač když se chvíli soustředím seš v něm nevím Tvý polibky v posteli pamatuju naše psaní si do ptačího zpěvu ze tmy
Propojení
tmíme se tu tak opuštění a přece spolu sedíce za skly svých monitorů.
Já
Já, která přináším radost, já, která si hraju na sebe, nevím, kdo jsem. Kdo mě pozná, dostane odměnu. Kdo objeví mě mezi tisícem zrcadel ve strašidelném zámku plném temnoty, vytí příšer a cvakajících zubů. Ne, neteče mi krev, jsem totiž z porcelánu- bílá jako sníh Jen v tobě nerozpouštím se a nevím, neznám.
Zmiz už!!!!!!
Prosím tě, zmiz už ze mě. Zmiz už. Dusím se. Nemůžu spát a všechny tyhle kecy až budu s jiným a on ve mně nemysli na mě už nikdy na mě nemysli Dej pryč svý oči nechci je vidět Hej, ať se přestanou do mě propalovat.
Relativita před půlnocí
Sedí tam sám na lavičce,
já jedu tramvají,
šťastná,
že jsem ho dokázala
Chtěla bych...
Chtěla bych pryč, sakra, pryč z tohohle světa
někam, kde je jenom volnost, divokost,
svoboda, láska. -
kde se lidi milujou jenom tak,
Zapisovací sen o ne/známé lásce a iluzi
Stojím tu u stěny s knihama a vlevo ode mě dlouhovlasej chlap u stolečku se dvěma křeslama sedící v jednom z nich. Stydím se sednou si do toho druhýho. a cítím se při tom tak rozechvěle.
Neztratit nikdy schopnost toho citu.
Po západu slunce
Už nikdynevykřiknuTvé zářivé jménoZapadlo pro mějak slunce za horyjenže už napořád
Už nikdyje nevyslovímvšak třeba zasměsíc mi napovíjak možno je naplno žíta nacházet v světusvůj řád
Proč budíš saň, když nemáš na to krmit ji??
Proč se všechna ta bolest ve mně musela probudit.
Jako obrovský drak spala ve své sluji,
až jsi přišel Ty, objímal jsi ji, hladil,
ona předla jako kočka, zmenšovala se,
Potrhanej hořící papír a tma
Jsem tady. A třeba se najdu. Píšu teď čím dál tím víc zase. Jako jsem dřív psala všude možně po sešitech, křičím teď na lidi, metám po nich spousty písmen- sebe samu v těch slovech.
Tak tohle má být ta láska???
Kde je ta láska,
do hajzlu.
Žádnej krásnej pocit nemám.
Nebo to má být
Noční smutek v tak prázdné posteli
Vrať se mi.
Chci Tě hladit,
hřát se Tvým úsměvem,
a ne tu ležet,
Toužícím osamělým
Snad jednou sejdou se, ti, kteří předou, přestože jejich ne- dos- tup- ní mají radši psy. .
Rozvíjení
Všechna ta krása
Všechna ta bolest
mě otevírá
Děkuju Ti
Musíš zářit tak silně?
Jak mám dělat, že nejsi Jak Tě nevidět, když svítíš do dalekaJak se do Tebe nedívat, přestože vím, že bych nemělaoslepuješ mizí mi z očí svět vnímám jen objetí, teplo z Tebe (a to jsi zapadl před víc než 9. minutami) a ze Tvých, už tak dávno vyprahlých, vět.
Nezadržíš ptáka
Nezadržíš ptáka,
kterej je tak krásně svobodnej.
Snad budeš ho moct chvíli hladit
po hlaďoučkým peří,
když se člověk nemá kam schoulit a s citama je všechno obráceně
jestli mě měl aspoň rád. když už teď jea nenístará poštaa smska v mobiluna dobrou nocne, nemám vůli ji smazata ani ty vzpomínky z mysliignorování mi nikdy nešlohergot, proč na mněpokaždývšichnipoznali,že jsem zamilovaná. a pak šly přátelský vztahyvy víte kamjo, přesně. a když náhodou ne,zdrhla jsem já,anebo tozkrátka nějakpřestalo fungovatjo, kurva,i básně mi jdou čim dál tim hůřa nechci říct nicumělecká invence je v čudusakra, když je ten pocit tak silnejlepšim se v nadávkáchjo, měl bys radostz mý otevřenostiještě tak strašně dávnoscházíš mimůj hrudník to vía mý slzy takytak vypadnia nečti si tovždyť já už takyneexistuju
Kráska a Zvíře- zamyšlení
Když jsem tuhle zaslechla jsem ve své mysli melodii písně "Beauty of the Beast" od Nightwish, došlo mi, že když se člověk cítí jako Zvíře, často se v jeho životě vyskytne Kráska- někdo, s kým se člověk cítí být krásným, přijímaným, milovaným a hodnotným.
Kráska často působí na Zvíře takovým způsobem, že Zvíře s ní postupně začne mít spojené všechny své sny a všechno nádherné, co se mu od té doby, co potkalo Krásku, v životě děje.
Většina Krásek však není "svatých"- naštěstí- a po nějaké době už Zvířatům nevěnují tolik svého času, energie a pozornosti. Navíc- pokud Krásku Zvíře vůbec kdy přitahovalo, s rostoucí upřímností Zvířete se touha Krásky po něm ztrácí (to proto, že Zvíře samo sebe vnímá jako nepřitažlivé a jak se postupně Krásce vnitřně otevírá, vyplouvá tento vztah vůči jemu samému stále více na povrch).
Cyrano z Bergeracu a já- povídání
Cyrano z Bergeracu dnes. Spousta krásnejch, dlouhovlasejch chlapů před divadlem. Kdyby člověk nebyl tak nesmělej, užil by si z nich víc než jen vzdálenej pohled- vtipkuju. Mušketýr už nepůsobí jako dřív- jeden z nás se musel změnit.
Dusím se
Dusím se, dusím,
zoufale hledám,
čeho se zachytit,
když mé vlastní
Jak zapomenout, když piju ten svůj voňavej bordel?
Víš.
Jak mám zapomenout
ty zážitky,
polibky,
Střípky duhových snů v temnotě
Kde jsi,
můj příští jediný,
má lásko.
Budeme se spolu
Ukolébavka
Brouky brou. ,brouky brou. ,koně letí oblohou,podkovama cinkajía modře se zazdají.
Tygři se nevzdávají!
Tygři se nevzdávají. Musí všechno dokázat- prostě musí, i když už tu nezbyl nikdo, i když zmizel ten, kdo by objímal, kdo srst mile pohladil, kdo něžně kolíbal. Tygři se vždycky zvednou. Přestože srst vypadává, zuby se kazí, nohy sotva pletou a hlava je bolavá.
Doteky skutečnosti?
Kde jsi.
Kde jsi, do hajzlu.
Cítím Tě,
i když už to není pravda.
Pořád to samý
Pořád to samý
Jsem sama, sama, sama-
a Ty pryč
Proč jsi mě držel.
Spoutat vítr, anebo naopak (Vítr, vraník a pytel)
Kdo chce spoutat vítr, způsobí, že ten odlétne a on zůstane sám, dusíce se ve stojatém vzduchu. Než objeví, že to skutečné vanutí, které působí, že krásně se dýchá, má jen sám v sobě. A uprchnuvší domnělý vítr. Nebyl to jen vraník, co ve svém běhu na chvíli se zastavil a "náhodou"(.
Nech strom volně růst
Nech strom volně růst. Když zbavíš ho kůry, by jen Tebou se živil, přijde tak o obranu vůči okolí, o zdroj radosti i o mravence šimrající, bude na Tobě až příliš záviset a chytat Tě svými větvemi a větévkami trnitými, držet Tě, aby zdroj jediné jeho slasti neodloučil se od něj, byť na jediný okamžik. Však osekáš- li mu následně ty výhony zaplétající se Ti do vlasů a trhající šat, zbude jen smutné, mrtvé torzo. Vítr už nebude ševelit v listí, ptačí zpěv se z koruny neponese a staré, uschlé ovoce, zbylé na větvích, zůstane co připomínka jeho dávné plodnosti.
Snad první lež Tobě
Trochu jsem lhala,ale jen maličko. To se snad smí. Lepší než říkat:"Sakra. Sakra.
Vrať se!!!
Všechno je pryč
Uteklo to někam daleko
Všichni se smějou, smějou se
jako hyeny.
Rozpustila jsem to i přes bolest- a následky zase...
Sakra, proč jsi byl se mnou.
Rozpustila jsem ten sliz-
obal, kterej mě chránil,
kterej mě držel ode všech.
Držel jsi mě za ruce
Držel jsi mě za ruce,
díval se mi do očí-
ty Tvý se usmívaly.
Nepotřebovala jsem
Nezvratná vášeň (předpověď do minula)
Už jsou tu zas.
Ty oči. Oči předivoké.
Máš na to 7 vteřin.
Chvíle s Tvým přitažlivým Já
Oříškový zrak,
vlkodlačí spár,
kousání,
hlazení,
Zdání klame
a napořád už budu říkat:
"Nevěř mi.
Já nejsem, jak se zdám. ,
a to ani za svítání,
Zeď
Proč už nemůžem být spolu
tak jako dřív.
Vyrostla mezi námi zeď
. z ledu
Náš les se rozplývá v zamlžených očích
Říkám Ti Touho
a přestože Tě cítím,
nebo spíš zakopávám
o Tvé hluboké šlépěje
Dychtivá
Ta zem je suchá
Saje dychtivě
do svého nitra
každou kapku vody
Vábení úplňku
Zářící úplněk láká mě za Tebou-
najednou zdivočet
a uhánět černou tmou
Běžet Ti po boku,
Závrať
Něvěřím jim-
očím Tvým svraskalým,
protože láskou nedrží.
Protože chtějí utíkat
Krajina
Jsme každý jinde v něčem.
Oba chcem blízkost-
jen bolí mě cítit Tě tam,
kde on byl se mnou naposled
Křič!
Křič.
Křič.
A vykřič ze sebe všechno to,
co se Ti děje.
Odpusť
Odpusť mi to, že mi chybíš.
Já vím, že chceš teď být sám. Odpusť mi, že se mi líbíš.
Odpusť, že ráda Tě mám.
Zatraceně! Chtěla jsem být s Tebou...
Zatraceně.
Chtěla jsem být s Tebou.
Nevím, proč už to nejde.
Proč čím víc se známe,
Nelítostná
Vždyť já jsem tak strašně hloupá,
tak proč bys mě jen měl mít rád.
V sebelítosti se koupám,
nejdu spát, nejdu spát, nejdu spát.
Kočičí hledání
Jsem jako kočka.
Sedím v Tvém domě s otevřenými dveřmi a hledám Tvou ruku.
Nečekám, že ta ruka bude mít drápy a bude chlupatá jako ta moje. Toužím ji olizovat a nepotřebuju, abys mi to vracel.
Hladová po lásce koušu
Prosím Tě, drž mě
a vraž mi třeba i pár facek,
jestli budu trojčit.
Vydržím to nějak,
Hluboce prázdná
Je mi tak smutno.
Bylo to s Tebou krásný
a možná že já,
že zase já
Chci se zase tak bezstarostně smát
Pojď.
Pojď si se mnou hrát.
Budeme zase malí.
Smát se a běhat
Volnosti
Je nám spolu dobře,
tak to uděláme-
budeme se spolu milovat.
Vždyť nač tolik přemýšlet.
Pojď, ...
Pojď,
půjdem spolu zas jednouněkam.
Poběžíme.
A svět své barvy zjasní.
Sněhová touha
Sníh prostupuje skrze mou duši
Rozpustit se v něm v čistou
voňavou vodu
Nabídnout se
Nevidoucí duhový večer
Bylo to nádherný, víš.
*Ten duhový večer,
chvíle nevidění
Jen radost, nejistota,
Vod(ní) odrazy
Nejsem svá. Připadám sijen jako odrazy
na hladině. První, druhý, druhý, první. Zatraceně.
Už nechci škatulata!
Proč propadám se, Bože,
proč propadám se někam nahoru.
Nevím už, co je to Láska-
kdo je ten, kterého miluju.
V geometrických vztazích
Proč to tak bolí.
Jak slyšet, číst: "Koťátko. "
od toho, koho si už ani nevybavuju.
Šílím tu z našich vzájemných pocitů.
Černou, nebo bílou?
Mám si snad vybrat.
Čemu dát přednost.
Trvalé "lásce", zázemí, klidu-
nesmět už naslouchat
Bolest ztráty
Běloučká kočička
odešla zrána
Kde včera ležela
zeje teď rána.
Čtení povídek v Jindřišské věži
Čtení povídek v Jindřišské věži a sopečná pohoří na Kanárských ostrovechhttp://www. totem. cz/enda. php.
Koncert Občasného kvintetu Krabat
Dobrý den přeju všem. Posílám pozvánku na koncert Občasného kvintetu Krabat (Jaroslava Tulky), který se koná tuto středu v 19. h v baru Krásný Ztráty http://www. krasnyztraty.
Fantazijně automatická duhově modravému slonu s pruhovaným... a růžovýma
kde jsme. kdyz je nam smutno, meli bysme byt spolu. neschovavej se prede mnou. prece nechces, aby nas to bolelo kazdyho zvlast a dvakrat tolik a neptej se me, jak to myslim, protoze pisu, co me napada a vsechno nemusi mit zjevne vysvetleni.
Společné alikvotní zpívání alias Den otevřených srdcí
Krasne leto, vsem priznivcum alikvotu, Dovolte abychom vas pozvali na další Spolecne zpivani alias Den otevřených srdci. To probehne v nedeli 18. 6. od 19:00h v A centru, Vitkova 10, Karlin.
Vstříc zapadajícímu slunci
Jedu autobusem, stojím, užívám si jízdy a najednou koukám, že zapadá slunce. Otáčím se tváří k němu a kochám se tím rudo- zlatým kolem, pomalu klesajícím k západu. Zažívám při tom nádherně povznášející pocity a je mi při pohledu na ostatní lidi v autobuse líto, že oni si toho nejspíš vůbec nevšímají, co se kolem nich odehrává za zázrak. Skoro všichni se mračí, snad jen já, ač sama, mám tvář prozářenou úsměvem.
Rozhořčená o tom, jak se lidé chovaji k ostatním částem přírody
Byla jsem teď na procházce venku. , projít mezi horama paneláků, aby se člověk mohl podívat na západ slunce. , Když jsem tam konečně dorazila- přešla silnici a stála na poli, oblíčeném ze 3 stran silnicí a ze 4. největším centrem s prodejem nábytku v ČR, dívala jsem se na mraky- červené, růžové, žluté, fialové na obloze, napadlo mě, jak lidi znásilňujou ostatní části přírody.
Alikvotní koncert
Zítra v 17:00 se koná v karlínském A- centru (Vítkova- 10, Praha- 8, Karlín) alikvotní koncert skupiny Tashi Deley.
Sraz diváků je v 16:30 na Florenci u Delvity u tramvajové zastávky směr Karlínské náměstí.
Informace o skupině:
Občanské sdružení Tashi Deley je hudební a produkční skupina, která se zabývá alikvotním zpěvem a objevováním nových improvizovaných vokálních forem. Pořádá koncerty, workshopy, gatheringy a produkuje vystoupení a semináře dalším umělcům z Čech a Evropy.
Jednorožčí Vánoční a Novoroční přání
Milí Písmáci.
Přeju vám o Vánocích a po celý příští rok mnoho
Něhy.
Partnerské Lásky.
Krystalické projasnění
Nevstanu do listí
než sůl mě pročistí
Rozpálí doběla-
vzkříšení anděla
Volné rozebírání knih- Rušení antikvariátu v Lužické
"KNIHY ZDARMA. Nakladatelství Concordia si dovoluje oznámit, že v rámci rušení své prodejny v Lužické 31, Praha 2 likviduje všechny antikvární i nové knihy, které v prodejně i skladu zůstaly. Budou k volném rozebrání komukoliv, kdo včas přijde, zcela zdarma ve středu 23. 11.
Uvnitř
Uvnitř nejsi Ty
to jen má ledová kra
praská
když tráva se zazelená
Menstruace, vztek, alikvotní zpěv
Probuzení
mě bolí břicho
sen- "Nic mi nepřikazuj.
strach, že se zabiju
Tulkova podzimní sokolovna (koncert)
TULKOVA PODZIMNÍ SOKOLOVNA
-Orecy de musketyr Prehal
-Originální Jiří Wehle
-Občasný kvintet Krabat
Rozmluva očima 4
"Rozmluva očima 4" Dnes večer po dlouhé době mířím se svým partnerem V. do čajovny. Usazujeme se na místečku, mlčí a já se cítím odmítaná, tak ho šimrám pírkem, aby dostal lepší náladu, usmívá se trošku a zas neraguje, pak tam taky jen tak sedím. Motá se mi hlava, lehám jsem si na polštáře a zavírám oči.
Čerstvé zprávy z kuchyňského pole
Právě jsem
ohřála mléko
Je to tu jak
po výbuchu
Kočičí stýskýní
Čím déle jsem na světě,
tím víc se mi stýská
po očích kočičích,
polštářcích tlapek
Promáčená aneb procházka v dešti
Promáčená
deštěm
vedle břízy
kořením
SOS ovečka aneb ovce v tísni
Běžela ovečka
Ach, kdo ji zachrání.
Přešli jí přes cestu
Tři černí lachtani.
Sluníčkovi na venkově
Podívej se na mě,
Ty moje Sluníčko,
ať se zas rozjasní
vduši mé
Popis... mého... psíka
Zamyšlená očička,
příliš hebká kůžička,
ohrnutý nosánek.
Tohle je můj
Dopis Proměnlivé Panáčkovi Deště a Panence Slunce
Miláčku, víš, už chápu, proč rebecca píše, že ve výpovědi (spontánní) je úplně fuk, že se opakujou výrazy… Ani nevím, jestli to vydržíš- víš, moje pocity- je to jako aprílový počasí, jako bouře střídaný rozkvetlou krajinou a suchem. Asi se nenudíš. Někdy Tě nechci vidět- vůbec a připadám si tak svobodná a s pocitem, že náš vztah je koule u mé nohy. A pak mi zas chybíš… Vidíš sám, teď mi píšeš, že nevíš, s čím přijdu- a já jen hádám, do jaké míry je to dobře.
Obraz
"Probouzím se do ranního úsvitu"
Klišé.
"Auta na vlaku tralala"
To by snad šlo.
Průběh vzniku básně
Snažně se pokouším
vypudit ze sebe
alespoň jednu
novou báseň.
Básnickočajovnově o prožívání času, krásy, bolesti, o mně a o Tobě
Mám pocit, že jsi jenom jedna ze zastávek na mé cestě- jak jsem kdesi četla a moc se mi ta věta líbila.
Nevím, proč se mám cítit provinile.
Provinile za to, že . nechci žádné znamení - určitě se jednou rozejdeme.
Vrčíc
Vrčíc jak rudá
vzteklá fena,
které to vášní
nikdy nedá.
Omáčka
Děkuji, miláčku,
za Tvoji omáčku.
Omáčku lepivou,
omáčku bílou.
Nerecyklovatelná?
Rozbitá na kousky kladivem tvrdosti Rozdrcená vlastními zvyky v prach Zkoumám každé zrníčko zvlášť pod drobnohledem pedantství nic není uznáno za vhodné, za možné k použití ba ani nemohu objevit vhodný způsob likvidace toho odpadu: kompost z něj by otrávil rostliny, po spálení by zčernal vzduch, a k čemu skládkovat takový hnus- stejně se nerozloží. Snad jedině roztavit a tak zase zcelit do původní podoby Jenže, jak.
Přijmout
Snad stačí jen přijmout VŠE
a svět se změní.
Rázem mi bude do tance.
Od rána vířit
Setkání na cestě
Hodně jsi znamenal od první chvíle,
kdy jsem Tě potkala na svojí cestě.
Šli jsme kus spolu,
hodně si dali, něco možná vzali.
Po chvílích... (Přátelé)
Po chvílích nezájmu a nenávisti,
po slovech, která vzduch pročistí,
po vyjasnění nedorozumění,
které vodu na krev mění
Koncert Sri Chinmoye "Pro Vaše srdce"
<a href=http://www. srichinmoy. cztarget="new"> www. srichinmoy.
Žravá touha
Touha
jak kobra nenasytná
požírá myšku-
mou ubohou lásku
Člověk orientovaný ven a vodopád
Aby se napojil
snaží se nachytat
do dlaní
vodu
Řeč vnitřního soudce
Proč se zabíjíš.
Nedáváš lásku
jiným
ani sobě.
Střípky jarní nálady
Slunce mezi mraky
Modré nebe
Ptačí zpěv
Vyběhnout ven.
Zpoždění
Je mi s Tebou dobře,
však tentokrát
srdce, div se.
jsem pozadu já.
V kině....
Sedím v kině-oči, klobouk, přísný pohled-hned pobavený, přímý i tajemný, bláznivý i pravdivý, praktický i rozevlátý, toulavý i upřímný, nekompromisní,-ale už tak ne-máš holku-říkals Lucce-opřený o mou židli
Já:-brokolice-ty vůl. Těší mě, že vás poznávám. drahý šmejde a upřímný podfuckáři. milý šťourale-nic tě nezajímá.
Rozpálení a zmatek
Řekl jsi,
že jsem Tě rozpálila.
I mně se to líbilo-
tak proč si teď připadám
Bláznivá
Asi už blázním-
svou nejlepší kamarádku
a nejmilejšího kluka
možná už nikdy
Šílenství?
udělat něco šílenýho
proč ne.
když miluji
šílenství volnost lásku
Obava
Ó vy baviči, ó vy baviči.
Spříznění duší ladiči.
Ladíte, hladíte,
když tiše básníte.
Zevšednění
Je nám to ještě k něčemu dobrý-
vídat se.
Pel novosti se stírá tak rychle.
Padl na mě smutek-
Hlad
Mý tělo hoří
touhou po Tvých dotecích.
Nemiluju Tě,
ale mám na Tebe hlad.
Bezejmenná touha
Jsme spolu.
Ty, které milujeme,
možná už nikdy
neuvidíme.
První den sněží
První den sněží,
zamrzly kaluže.
Je přece pitomost
trápit se pro muže.
Chlape
Chlape, chlape, chlape,
chtíč už z Tebe kape.
Jestli prasknou zábrany,
nenajdu si náhrady.
Buď jak ten vlak!
Po kolejích jede vlak-
začni jednat taky tak.
Na trati, jež stříbrem svítí,
ať je kolem sníh, či kvítí.
Láska a neláska
Já nemůžu, sakra.
Poslala jsem Ti
povzbuzující SMS
(protože Ty's mi taky hodně pomoh)
Ty
Ty jsi můj pocit-
červánku noci,
plameni dne.
Měníš se v duhu
Promluva k Tobě
Nebojíš se lásky,
jen ztráty svobody.
Ale já nejsem ona-
já se nehodlám zabíjet.
Rozmluva očima
Poté co umlkla ústa,
začaly spolu hovořit naše oči.
Neznám přesný kód jejich řeči,
ale souznění bylo dokonalé.
Konec
Když přítel řekne: "Končím s Tebou, marné vše je. ",
nevíš náhle,co se děje.
Něco v Tobě roztřese se,
najednou jsi jak v prudké horečce.