Snad se nebojíš?

Ty nemáš chuť se odrazit?

a letět a padat a rozprsknout se o podlahu,

v duši tě může zamrazit,

stojí ti to za námahu!

Pistole je nabitá,

je černě-leskle přitažlivá,

nad obzorem už nesvítá,

páč nevyvázneš z toho živá.

A když tě život otráví,

smrtka se tomu nahlas směje,

žiletky tě už nebaví,

stačí si lehnout na koleje.

Až mne budeš zase chtít,

zasaď si smrtelnou ránu,

(nejlepší bude se oběsit)

pojď za mnou na druhou stranu . . . . . . . . .