Autoportrét

Mám-li v sobě smutek

jsem bystrý,

mysl je ohebná jak proutek,

ovšem pouze směrem do nitra,

co je pro okolí určující,

každý jeden skutek

ven směřující,

ukazuje tupého člověka.

A on jsem já!

A to jsem já z vedlejšího domu,

tam kousek za viaduktem,

blízko bývalého lomu.

Tam žije člověk zaslepený,

bez ambicí

a bez ženy

kolem sebe čtyři stěny

blízko ten starý lom

je zatopený

teď přijde zlom.

A on jsem já!

Chlapec,

co rád by skočil dolů,

rád by skočil a přežil,

rád by ukázal,

že zabít by se dokázal,

alespoň trochu lítosti

vzbudit nad vlastním osudem

stejně bych zemřel zvědavostí,

co že tu bude,

až tady nebudem.

A on jsem já!

Muž, co s každým ránem poslouchá,

jak vrže postel,

možná jsou to jeho klouby,

možná rozezněl se kostel,

ale spíš se někde v dáli snoubí,

vzdechy, přírazy a vzlykot

on teď už ví,

jak vzácné je úplné ticho.

A on jsem já!