PARALELNÍ SVĚT-21

Zraky čtyř mužů se střídavě upíraly na několik obrazovek monitorů. Na nich bylo z výšky vidět rentgenově Václavské náměstí Prahy, hlavní město Protektorátu Čechy a Morava.
„Je už po desátý hodině. Ta nacistická přehlídka začne zhruba za tři hodiny. Do dvanácti se tam ten, nebo ti s tou výbušninou určitě musí vobjevit,“ mínil major Karel Pokorný.
„Sakra. To čekáni mě ubijí,“ pronesl kapitán Jan Skácel.
„To nás všechny, pane kapitáne,“ řekl podplukovník Michal Novotný.
„Toho, kdo tam dá tu nálož, budeme muset zabít, že,“ zkonstatoval kapitán.
„Zřejmě ano. Je to asi nějakej extrémista nebo to taky může být nějakým způsobem vyšinutej člověk. Takovýhle lidi jsou schopní to zopakovat. A třeba i víckrát,“ mínil podplukovník.
„Pane podplukovníku, ještě tak hodinu a budu muset tu sondu stáhnout z budoucnosti,“ ozval se náhle nadporučík Mirek Vincent, který přes počítač onu sondu ovládal.
„Snad se tam ten na koho čekáme, brzo objeví. A až se tedy vyčerpá energie tý sondy, tak to spadne na Václavák?“ zeptal se podplukovník.
„Podle toho, co jsem se dočetl v manuálu, tak zbytek energie zaktivuje její mikropočítač. A ten jí navede na přistání, po němž se jakákoliv části jejího povrchu přisaje na téměř vše. A když bude dost svítit slunce, tak si udrží kolem sebe vochrannou clonu proti spatření. A zároveň se začne postupně nabíjet.“
„Tak to zní dobře. Ty koumáci v těch supertajnejch laboratořích jsou vopravdu k něčemu dobrý,“ pronesl Skácel.
„Hlavně by nesměla spadnout někam na chodník. I když by byla neviditelná, tak by oni lidi zakopávali,“ řekl s mírným úsměvem nadporučík.
„Nějakej fašounskej oficír by si takhle mohl rozbít hubu,“ vyhrkl rozesmátě kapitán.
„Zakopnout o neviditelnou věc. To se jen tak nevidí,“ mínil smějící se Pokorný.
„Myslím pánové, že by nás rychle ten humor přešel, kdyby k tomu mělo dojít,“ řekl podplukovník Novotný, kterému se také objevil ve tváři úsměv.
   Uplynulo několik minut a nadporučík Vincent pronesl slova, která všechny vyděsila:
„Ovládání sondy bylo přerušeno!“
„Co se stalo!?“ vyhrkl vyděšeně podplukovník.
„Já nevím. Něco se děje. Vizuální kontakt zůstal, ale nejsem schopnej tu sondu ovládat! Sonda přestala prostě reagovat!“ řekl nadporučík a na čele se mu objevil pot. Přitom neustále ťukal prsty do tlačítek klávesnice, načež si prohrábl dlaní zpocené vlasy.
„Krucinál! To znamená, že až jí začne docházet energie, tak se někde přisaje?“ zeptal se podplukovník, který si také nervózně přejel rukou vlasy.
„Ano, pane podplukovníku,“ řekl nadporučík.
„Tedy i třeba na chodníku,“ mínil Pokorný.
„To je situace! Kdybychom aspoň viděli toho, kdo tam nastraží tu výbušninu!“ procedil mezi zuby podplukovník.
„Sonda asi už ztrácí energii. Je to dřív, než jsem si myslel,“ ozval se Vincent, když viděl na monitoru mizející obraz. A vzápětí se objevilo zrnění.
„A je to v prde..,“ řekl suše Skácel.
„Není to zase tak tragický. Ztratili jsme jí přeci zítra. Když zítra touhle dobou budeme někde na Václaváku, tak díky naší technice uvidíme, kam se ta sonda přisála. A když tak jí zavčas zachráníme,“ pronesl do ticha nadporučík.
„Máte pravdu, pane nadporučíku! Zítra se teprve všechno stane. Já jdu do našeho světa vohlásit, co se má zítra stát. A vy zatím začněte plánovat zítřejší akce. Myslím, že se sem vrátím s generálem Stevensonem, alias panem Negativním. Zítra nám všechno prostě musí klapnout. I kdyby nastaly jakékoliv okolnosti!“ řekl rozhodně podplukovník.
KONEC DVACÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI