KONEC

Dívá se dolů,

bojí se.

Stačí jen jeden krok a bude konec.

Stačí jen jeden pohyb a tento starý kamenný most bude zítra místo činu. Mockrát po něm přecházela, ale nikdy ji nenapadlo, že zrovna toto místo bude to poslední.

Všude je tma, jen pouliční lampy ji pomáhají rozeznat nebe a peklo.

Bude někomu chybět? Až se zítra dočtou, mladá studentka spáchala sebevraždu, budou ji litovat či snad proklínat? Budou na ni vzpomínat?

Možná ON, možná si vzpomene...možná.

To ona už nezjistí.

Zavírá oči, ale i přes napuchlá víčka se valí další a další slzy.

Stiskne rty.

Pomalu se předklání...padá.

Nepadá....ona letí.

Letí...vítr ji rozevlává vlasy,

ve vzpomínkách vidí HO,

jako by to snad byl on, kdo ji bude oplakávat.

Čím více se blíží konci, tím více se její rty rozšiřují do úsměvu.

Ví, že to dokázala.

Už není cesta zpět.

Teď je to ONA, kdo zvítězil.

....její bezvládné tělo leží uprostřed tmavé ulice. Vidím ji. Jdu blíž, musím vědět kdo to je. Musím, vědět, kdo pro lásku, rozhodl se zemřít. Kleknu si k ní. Odhrnu ji vlasy z obličeje....a......UVIDÍM SEBE!