Návštěvník

Návštěvník

 

Temný stín roucho ulic krájí.

Jsem tím stínem snad?

 

Když červánky padají obzorem a zaplní nebe rudou září...

Rudá je krev a v pokoji chlad.

 

Nechci si lhát. Jsem snad jen návštěvníkem v tomto čase?

V čase her a maškarád?

 

Nechám se ovinout půlnočním šerem.

I ten je mi bližší než dotek figurín.

 

Hřejivé úsměvy lehounkých dívek tančí mi v očích.

Pálí a koušou, šeptají: "Jen pojď. Zapomeň. Nech se unášet. Proč se trápíš."

 

Trápím?

 

Bože!

 

Jak nevinný zdá se svět.

Tichý a rušný. Krásný.

 

Být.

 

Jen jsem. To je vše co mám. 

Vše jednou ztratím a vše pomine.

 

Láska je prý věčná. Láska je nekonečná.

 

Láska je?

 

Je to vášeň? Sex? Či polibek?

 

Stanu se snad ptákem, když ze skály poletím na tvrdou zem?

Ano. Asi ano.

 

Pár vteřin poletím. Dokonce mohu mávat křídly a nechat se pohladit větrem. Pár vteřin...

 

A potom?

 

Smrt. Tak chladná, černá smrt.

 

Konec mé prazvláštní hry.

 

Ano.

 

Spadl jsem. Desetkrát, možná i stokrát.

Bolí to.

 

A přesto chci létat dál.

 

Znova a znova vylezu nahoru. A skočím.

 

Snad jednou se vznesu víš.

 

 

      

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

---