Temné slzy Utrpení

Sténala v nářeku;

ruce zdvižené k Nebesům.

Doufala z okamžité vysvobození ze zajetí

chaosu a stereotypu.

Ó, bože můj, už dost.

Kolena odřená z klečení na střepech,

snila a mluvila o všech lidských

Osudech,

co jí tmavý Andělové do uší bolavých křičeli.

Plazila se v křeči těla

až zlomila si páteř.

Myslí na otce a matku,

kteří již dožili - teď leží v mrazácích.

Myslí na bratry a sestry,

které opustila.

Které opustila svým náhlým útěkem

svou spásnou emigrací od zodpovědnosti.

Déšť stékal po tvářích

a studil až mrazil.

Fialové rty drkotaly o sebe.

Jak zuby o sebe.

Pššššt...kurva fix.

Už drž tu svoji nevymáchanou hubu.

Mluv si sám pro sebe, leč v duchu!

Uniknoutvší sluchu ona

padá bradou k zemi.

Krev rozlévá se deštěm po zemi a

neklidná hladinka

náhlého jezera se mění v lázeň

sražené krve.

Pryč s tím humusem...

...krásko utečená.

Zmítala se v prostřed doby

a přesto byla teprve na

kraji!!!

Míhající obchodníci s kufry

krásku neznají a

nechtějí ji znát.

Snad...kdyby si něco od nich

za "úplatu" koupila.

Blesky, tma a bolest v hlavě,

v zádech,

pod žebry.

Všechny dobré Duše

co pomoci by směli

vybledly a zhebly v nevědomí.

Esli je tohle Nirvána,

tak nejni vo co stát.