Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonec
09. 11. 2004
1
0
1146
Autor
Popan
na tvé srdce přikládám svou dlaň
a konstatuju nenávratný konec,
tvá duše rozlétne se v nekonečnou pláň
a naší lásce odzvoní teď zvonec.
na pohřeb náš oblékám se v černou
a přijímám kondolence,
v mysli uchovám si kopii tvou věrnou,
vše končí po Helence.
marné je teď lásku oplakávat,
na hrob nosit květy,
teď trest svůj si musím odpykávat,
psát uplakané věty.
...mě se to moc nelíbí...ty rýmy prostě nějak neplynou...asi jediný co se mi líbí je poslední věta...ale...jsou ale...
No tak, nebuďte tak kritičtí...leckdo by se takové oplakávací básničky zhostil daleko hůř.
Smutek je smutek...
je to pocitovka....:-) problem je , ze kazdy z nas sel pres ty pocity x krat, kazdy z nas x o tech pocitech napsal, x krat o tech pocitech cetl.....takze kdyz to vidi....znova ....tak uz vidi be be be....:-)
Jinak jsem se zasmala na prvnim versem...prikladam dlan na tve srdce....vis, to zni hezky....ale vetsina holka ma na srdci prso...a kdyz si to vizualne predstavis....tak me to tak rozesmalo...:-)
No nic, je to fajn....mas pravdu v tom, ze sama jsem psala jeste mnohem horsi....a mam takovy pocit....ze nas tu jeste necim prekvapis...:-)