Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Dnešní svět začal vznikat asi v roce 2006. Tehdejší prostředí bylo plné vrahů, zlodějů a teroristů. Vedly se neustále války. Vraždily stále menší a menší děti. Spravedliví a hodní lidé se chtěli bránit. Nebylo možné projít v noci parkem bez toho, aby člověka neokradli, neznásilnili, nebo nezavraždili. Ven by po šesté hodině vyšel jen šílenec. Navíc se k této zhoubné menšině přidávali mladí lidé, kteří v ní ašli brzy svůj styl života. Vláda sice vynakládala prostředky pro školení policistů, detektivů, bodyguardů, lékařů, ale nijak výrazně to nepomáhalo. Spíš se rozvíjela korupce a skrytá spojenectví mezi podsvětím a policisty. Byly tehdy zaznamenány i sňatky mezi těmito skupinami. Asi nejznámější je sňatek mezi policistou Jefrym Gibsonem a zlodějkou Li Chio. Na jejich svatbu tehdy vtrhla skupina asi šedesáti těžkooděnců, která se nakonec vesele opíjela na oslavě. A později naplnila jádro neonacistické skupiny ve městě. T o se prostě nedalo vydržet. Lidé se chtěli bránit. Začali si tedy pořizovat pistole, nože, psy..nebo začali cvičit bojové umění. Kurzy byly levné a brali se do nich lidé pouze prověření. Pouliční gangy byly povětšinou tvořené nezkušenými a surovými jedinci. Tak se stalo, že se za nějaku dobu občané dokázali ubránit. Parky a nádraží se opět pomalu stávaly bezpečnými místy. Ve městě La Venta byl nejslavnějším trenérem mistr Zen. Bohatí podnikatelé si ho platili na soukromé lekce jejich dětem. postupně se dokonce objevovali pomstychtiví jedinci (většinou rodiče zavražděných dětí) , kteří chodili po městě a na pochybných existencích uplatňovali své znalosti. Takže se situace začala obracet. Možná ani ne tak k lepšímu, neboť nyní byly zprávy plné zabitých vrahů, znásilněných prostitutek a okradených zlodějů. Asi za padesát let už uměla většina poulace nějaké bojové umění. Ze mstitelů se dříve či později staly stejné zrůdy jako z jejich předchůdců. Asi to nějak nepostřehli, časem opustili své byty a vyměnili je za ,,společné útočiště", velkou komunitu v každém městě, kde, jak říkávali, se museli společně bránit zlému světu. Společně se jim zde rodily také děti, které byly automaticky vychovávány k stejnému osudu. každou moc, vždy několik rodičů šlo do města na lov. Odehrávali se tak noc co noc krvavé boje mezi počestnými a ,,počestnými" obyvateli.
Písmák