NOVÝ ŽIVOT - 20.část

Celý zbytek dne strávila v pokoji. Nesešla ani na oběd, protože se cítila příliš provinile, že chce odjet. Ale asi ve dvě hodiny se zdálo, že je dům prázdný, a tak sešla do kuchyně a vytočila číslo Student agenci, aby si zjistila podrobnosti odjezdu autobusu. Tam jí oznámili, že autobus odjíždí z Londýna v 11.30 dopoledne. Klárka jim poděkovala a uvědomila si, že zítra v tuhle dobu už bude na cestě domů.

Rozhodla se, že se ještě půjde rozloučit s Lucy a taky dofotí pár posledních fotek, aby měla nějaký důkaz, že tu vůbec byla a všechno tohle opravdu zažila. Procházela ulicemi, které byly plné krásných domů a hrajících si dětí. Udělala několik fotek a pak konečně došla k domu, kde bydlela Lucy.

Strávila tam asi dvě hodiny a s kamarádkou si slíbily, že si určitě napíšou. Klárka si Lucy na památku vyfotila, aby měla taky nějakou fotku, která jí připomene pár hezkých zážitků. Taky dala Lucy za úkol, aby pozdravovala Marcelu a Niki, se kterými se už nestihne rozloučit. Pak se objaly a obou ukápla malá slzička.

Když dorazila Klára domů bylo jí jasné, že se nevyhne promluvě s rodinou, a tak se na to předem připravila. A opravdu. Hned jak otevřela dveře vrhla se na ní Sofie a posadila jí ke stolu, kde už seděl i zbytek rodiny kromě Davida…

Téměř po půl hodině byl konec diskuzí a Klára odcházela do svého pokoje s tím, že zítra v deset jí Mark odveze do Londýna.

V pokoji si lehla na postel a začala si uvědomovat, že teď už jí nic nepřekazí plány. Všechno je domluvené a všichni souhlasí. Brzy bude konečně doma. Začala si balit věci a pak se naposledy v Londýně vykoupala. Prohlédla si kufry ležící vedle postele a nadšeně se usmála.

Na večeři taky nešla, protože všem už předem řekla, že jí není nejlépe a navíc má práci s balením. Ve skutečnosti je už, ale nechtěla vidět. A tušila, že většina rodiny si po jejím odjezdu také oddechne.

V deset hodin zhasla světlo a lehla si do postele, i když tušila, že se jí bude jen těžko usínat, protože naplno prožívala cestovní horečku. Začala si představovat jak je zase doma. Jak jí rodiče vítají, jak leží doma ve své postýlce a jak může volně procházet domem, aniž by se obávala, že potká Davida…

Byla natolik zasněná, že si ani nevšimla pomalu otevírajících se dveří a vysoké postavy blížící se k její posteli. Všimla si teprve, když se nad ní postava sklonila a posadila vedle ní se na postel.

„You can’t go away…“

Podle hlasu poznala Davida, a když se jí navíc dotknul poznala jeho ruku, které si jí už tolikrát dotýkaly. Nevěděla jak reagovat. Co říct nebo dokonce udělat. David však na odpověď nečekal a snad s ní ani nepočítal. „You can’t go away…“ pronesl znovu a pohladil jí po tváři. Konečně se zmohla a dostala ze sebe otázku, která jí napadla hned, když to řekl poprvé: „Why?“ proč teď najednou chce, aby neodjížděla? Proč když ještě před chvílí jí opustil a pak se klidně objevil ve dveřích s cizí holkou? Proč?

On se jí podíval do očí, ale neodpověděl. Jedinou jeho odpovědí byl polibek, kterým ji obdaroval. Klárka se od něj ale odtáhla. Dalo jí to obrovskou práci, ale při vzpomínce na to trápení, které zažila se jí podařilo uniknout jeho vlhkým rtům. „Please, you go out…“ David se viditelně zarazil. Tohle nečekal. Očekával , že mu Klárka padne kolem krku a řekne, že ho miluje a nikdy neodjede, ale tohle bylo něco jiného. Něco naprosto neočekávaného!

Rozsvítila lampičku, aby ukončila tmu, která tolik nahrávala dalším polibkům. David zamžoural očima, ale přesto je z ní nespustil.

Klárka chvíli mlčela, ale potom sama sebe překvapila tím vším, co mu řekla. Konečně mu pověděla o všem, co cítí. O tom jak moc jí ublížil. A nakonec všechno ukončila tím, že prostě musí odjet. Jinak se tu určitě zblázní. „I love you, David…“ dodala během upřímného pohledu do očí.

David se ironicky usmál. Ten konec neměla dodávat. Jak mu může říct, že chce odjet, protože jí tolik ublížil a pak dodat, že ho miluje. To mu přece nemůže dělat… „Klára,…“ chtěl jí oponovat, ale ona mu předtím položila prst na pusu. „Please, mum…“ Poprosila ho, aby nic neříkal. Tohle je přece nejspíš poslední chvíle, kdy se vidí a jsou si tak blízko.

Sundal jí prst ze svých úst a ruku jí políbil: „I love you too..“ pak se políbili. Tomuhle polibku se Klárka ani nepokoušela bránit. Věděla, že je poslední. Polibek, který si chce pamatovat až do smrti. Polibek, který zakončí její pobyt v Anglii. Polibek, který má čarovnou moc. Je totiž posledním, který získala od své první opravdové lásky.