Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dedicated to

17. 11. 2004
2
0
1169
Autor
Hagen

to jsem se zase jednou koukal na depresi \"zvenku\"...

Uprostřed noci vždy proklínám vzpomínky,
bodají do snění jak v botách kamínky.
Bojím se svítání, ráno už nespatřím
v Tvých očích zářivé sluneční plamínky.

 

Strachy se probouzím, tma lepí jak med,
proklínám Osud a zkurvenej svět,
myšlenky v plameni a na zdi v hodinách
krvavým písmem už bliká odpočet.

 

Půlnoc se přelila do kalného rána
nezbývá času pro smutek a pláč,
vposled se otočím, pošlu Ti polibek,
diváci tleskají, skončilo drama.

 

Až někdy pod dveřmi najdeš květ růže,
vzpomeň si na toho, kdo dál musel jít,
spálil svou minulost, prach větru věnoval,
vyryl Tvé jméno do cárů své kůže...


Riaaa
24. 01. 2005
Dát tip
první sloka: dokonalá....pocitově i skladebně... druhá sloka: zajímavá, naznačující, děs, ztráta - ? třetí sloka: povědomé noční stavy... ale nesedí mi tam ten rým poslední: dokonalá:) vypořádávání se s minulostí... celkem depka. Ale hezky napsaná. věnováno... komu? *

poustmen
17. 11. 2004
Dát tip
nic moc.

sk8ergirl
17. 11. 2004
Dát tip
Moc ne...ale svět není zkurvenej, ale lidi jsou kurvy :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru