Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze šuplíku 9

26. 11. 2004

2923

Autor

Drusada

Když člověk vyklízí svůj život, prohrabe se až na dno šuplíků. A tak jsem objevila básničky pro mé školní lásky Jakuba a Honzu. Veršíky hodně naivní a kostrbaté. Ale pro ty milé vzpomínky, které vyvolaly, jsem se rozhodla vytáhnout je na světlo. I vám jednou bylo 12,14 nebo 16 let ...

Odpusť mi!

( 14 let )

Kde bere se tu ta socha,

jenž chce budit zdání, že žije snad a také cítí.

Povím vám tu celou pravdu bez váhání

- já nemohu jí to za zlé míti.

Je těžké určit kde je chyba,

snad ve mně možná v ní,

je těžké určit, čí je vina,

čí duše první potemní.

dřív něž tvé srdce navždy zkamení,

budeš chtíž žhavé chladným nahradit,

otoč se zády k vlastnímu mámení,

pokus se prosím odpustit.

kouzelná_květinka

27. 11. 2004

Dát tip

hehe, alte, to neumíš doteď, tak se tím moc neoháněj, ju? :-))

kouzelná_květinka

27. 11. 2004

Dát tip

na mě? Se Ti líbí, co? Tapetáři... :-)) a nejsem drzá, nýbrž píšu pravdu.... :-)) a máš to zajdo... .-)) s luciferem sem jedna ruka, čili si na mě nepřijdeš... :-))