Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZe šuplíku 13
30. 11. 2004
0
0
1330
Autor
Drusada
bez názvu
( 15 let )
I když mě nevnímáš, jsem stále u tebe
a kapky tvých pohledů žíznivě piji,
pak často zapomínám na svět kolem sebe
a přesto cítím, že teprve ted žiji.
Ty nevíš, co já denně prožívám,
tys nepoznal ta sladká muka
a nevíš ani, že nikdy nejsi sám,
že vždy je tu má ruka
- připravena pomoci ti a za tebe se bít,
odstanit z tvé cesty každý kámen
kamkoli kdy budeš muset jít,
nic neuhasí mé lásky plamen.
Má láska, ta tě stále brání,
stačí úsměv tvůj a má síly dosti,
bude stát při tobě až do skonání
ze smutku povede tě do radosti.
Crumb: bohužel už nejsem krásně naivní a snad už ani nechci být upřímná
Možná škoda, ale myslím, že do toho ti já nemůžu mluvit, každopádně mě se to líbí.
Možná je chyba, že takhle člověk uvažuje jen když je mu tak patnáct. Myslím že takové básničky mi přijdou krásné jak v patnácti tak ve čtyřiceti. Myslíš že bys dokázala napsat něco tak upřímného a krásně naivního i teď? Určitě by to stálo za pokus.