Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze šuplíku 13

30. 11. 2004
0
0
1333
Autor
Drusada

Když člověk vyklízí svůj život, prohrabe se až na dno šuplíků. A tak jsem objevila básničky pro mé školní lásky Jakuba a Honzu. Veršíky hodně naivní a kostrbaté. Ale pro ty milé vzpomínky, které vyvolaly, jsem se rozhodla vytáhnout je na světlo. I vám jednou bylo 12,14 nebo 16 let ...

bez názvu

( 15 let )

 

I když mě nevnímáš, jsem stále u tebe

a kapky tvých pohledů žíznivě piji,

pak často zapomínám na svět kolem sebe

a přesto cítím, že teprve ted žiji.

 

Ty nevíš, co já denně prožívám,

tys nepoznal ta sladká muka

a nevíš ani, že nikdy nejsi sám,

že vždy je tu má ruka

 

- připravena pomoci ti a za tebe se bít,

odstanit z tvé cesty každý kámen

kamkoli kdy budeš muset jít,

nic neuhasí mé lásky plamen.

 

Má láska, ta tě stále brání,

stačí úsměv tvůj a má síly dosti,

bude stát při tobě až do skonání

ze smutku povede tě do radosti.


Větruše
02. 12. 2004
Dát tip
člověk rád zavzpomíná na čistotu prvních lásek. kam se vytratila?

Drusada
02. 12. 2004
Dát tip
Crumb: bohužel už nejsem krásně naivní a snad už ani nechci být upřímná

Crumb
02. 12. 2004
Dát tip
Možná škoda, ale myslím, že do toho ti já nemůžu mluvit, každopádně mě se to líbí.

JazROY37
30. 11. 2004
Dát tip
Hlubší kritiky není třeba, taky mi bylo 12, 14 a 16 let :-)

Crumb
30. 11. 2004
Dát tip
Možná je chyba, že takhle člověk uvažuje jen když je mu tak patnáct. Myslím že takové básničky mi přijdou krásné jak v patnácti tak ve čtyřiceti. Myslíš že bys dokázala napsat něco tak upřímného a krásně naivního i teď? Určitě by to stálo za pokus.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru