Písmák hmmm
Dítě jsem
Už od narození do smrti a stále
Honím slova kolem stolu
marně
Mé ženušce s láskou II.
První svátek, druhý, třetí kdepak jen ta žena jeJeště sálatu si uždibnu a zkontroluju výdaje
Toník už má koníka Kačenka oblíkla si plyšáky a žena moje. ta chce prachy na šaty
Jak jen říci lásce mojí Roseanne je proti ní obalená nit Jak potěšit jí a náklonnost si vydobýt (a zapomenout nákladnost) Raději pomlčímsrákosím ji nechám hrát si a ovládač objímat
a pak že já jako Al budu vypadat.
Mé ženušce s láskou I.
Komoda postavená prach utřený a strom vyrostl sozdobami
Víno na stolea svíčky noc už prostřela ubrushvězdy se směsícem objímají
Usínám v zimním čase ospalý Atmosféra tichavkrádá se žena do mých snů a dveří
Miláčku, kdepak jsi dnes spala. .
Ano, miláčku...
Kdepak darem, miláčku vlasy já jsem nedal jen sklonil jsem se kToníkovi prý, že mi něco pošeptá
Já pošetilý. Věřil jsem…
Pak Kačenka kde se vzala . tu se vzalaNšoči či kterási ČiA skalp mi vzala na horší časy plyšáčkovi
Ne kzrcadlu, kdětem vždy stát čelem.
Ztracen v prosinci
Dal jsem Ti klíček ze srdcena dlani položený zámekpálí cejchměsíc se zahalil do tmyčernočernáje barvasluší však jen nociSluncenerozumí jejím stínům
Zapálíme svíčku u dárkův modři se utopímeschováme korálkynavlékni je na vzpomínkyjako já
Krátery se zalévajíčervená se neschováAnděl láme si křídlaČlověk srdce a já dnes
Jenpláču.
Kroky
Sklenku vína slušelo by se pozvednoutšampaňské už došlo na vernisážích a jahody nenechte se vysmát dejte je za okna umrznout
Kroky do kytarových akordů zakousnuté dupou po mých vzpomínkách obrázky na zdech nebarví se podzimem
pod chodidly ozývá se skřípot rozsypaná zrcadla už nenesoutvou tvář
a přecetady někde stále stejná
Slova nevyřčená
Jsi mi tak blízkovzdálený sotvapár vzpomínekSpěnovým úsměvemna tvářipatří Ti světJsi mi tak blízkove tměco dělínaše životya minulost
a měl bych Ti vrátitvšerukuco podal jsi mislovem
Mám Tě tak blízkože cítímTvůj dechkterý ztrácíšpo cestěz13. komnatyDolů
Mám tě tak blízkoúsměv i činpatří i ToběTy jsi způsobjakým já stávám seLepším
Muž Anně
Já nejsem králnemusíš žádat svolení
Mít hlavu výšnejsi učitelka
Přesto
Parket by měl patřit valčíku
Smím prosit
Rád bych tě vyzval ktancikroky jsou nepodstatné
netřeba je znátnech rozehrát tep svého srdcetlukot žil vhudbě
Zapomeňme na rytmy tanečníchškoly jsou jen pro začátečníkymy jako pokročilí
nepotřebujemenicjen jeden druhého cítit pro tanec
Vzkaz Anděli s růžky
Poprvé po dlouhé doběti zase chci poděkovat
Neodcházím
od lidí
Vknihách nacházím úsměvy
Muž
Zmrzlý chladem kamení drtím A Typravou ruku vezmi siA Tys levou propleť prsty svojeTebe Tebe bolímv objetí něhy jinéNepřiznám strachsmetu jej pod rohožPřed Tvýma očima Tvůj
třesu se
Mé ženě s láskou X
Máme doma práskáče navícToník se naučil mluvitMiláčku, děti beru na fotbalza hodinu je vyzvedni u hospodyhraje se přátelák k 1. májiPilu jsem včera koupilvšechny stromy kvetoucí pořezalspálilŽenu ale vynalézavou jsem si vzaldotáhla mě k sousedům
Neměl jsem se stěhovat do zahrádkářské oblasti.
Mé ženě s láskou XIII
Moje žena to je vílaživot s ní je prostě sílamě má jenom na prácis ní nechci zažít legraciVzít ji k vodě byla dobrá hovadinav rouše Evině zřitila se na mě. lavinaCož je úplně blbá. Dám si x - té pivečkopřehlídnu 50. nadbytečné kilečkouž je totiž zase středaa má "láska" říct si nedáVynesu koš, umyju nádobí.
I.
Ve snu jsem potkal anděla
co do dlaní mi vložil slib
vezme mě do svých zahrad
kde stromy neodkvétají
II.
Už dlouhosnad samou věčnostmě nikdo nemělnenazval andělemsvým strážcem
Snad pahýly mé
podlosti padlosti
namísto křídel
*****
Dneska ses na mě usmála
takovým tím hřejivým způsobem
měl jsem ho rád už jako kluk
Chtěla jsi mi něco říct, mami.
****
Už jsi velký kluk a dospělí muži nepláčí ani když bolí sebe sama
Smějí se do špinavé sklenice s páchnoucí tekutinou v hrdle
Jsem jiný než ostatní i když nepláču nesměju se v objetí s lahví laciné whisky
Nejdu dál ani zpět přešlapuju na místě z nohy na nohu a bílou křídou na stěny, podlahu i strop píšu fragment snad určený spadlým hvězdám a možná epitaf štěstí
***
Moc netuším, jak jsem přišel na svět netřeba si ale lhát čáp mě jistě nepřines´ Své první krůčky si taky nepamatuju dokážu si však představit jaké vyvolaly pozdvižení Utajeny mi zůstávají mnohé momenty kdy se na mých rtech rodila první slůvka určitě ale vyvolala světýlka v očích a snad i slzy Jsou věci které nezapomenu Pamatuju si svou sádrovou opici oblečenou do plyše s bílým límcem kolem hlavy drátky stvořenými k pohybu Tu přivezla´s mi z Lednice A pak si vybavuju Tebe sedíš na mé posteli uprostřed noci a chlácholíš mě když budím se s pláčem třesu se strachem ze smrti A v uších mi zní Tvá slova o přírodních zákonech o tom, že nebudeš Bouřím se Dnes stejně jako tenkrát maminko dlaně sevřené v pěsti v očích prosba a vzdor Bojuj, maminko já rvát se budu o Tebe Nechci jen probouzet vzpomínky toužím je dnes s Tebou žít
Příběh ženatého muže
Budík mě probere ze snění. Slyším šustění peřiny vedle svého těla. Pak se něčí rty něžně dotknou mé tváře. Neotevírám oči.
Nahý
Zase stojím nahý
před Tvými zraky hluboko smíš nahlédnout
do mých tajů jiným skrytým Že oblékám své city do šatů slov. Stačí naslouchat mým ironiím Já nechci mračit se a zlobit jsem však ovládán zákeřnou psýché neumím temnit do vláken noci V mnoha štěstích okamžiků
nalézám Tvůj smích kolikrát ještě asi mi bude znít. Přitáhni si mě ještě
Hry stínů
Kráčím si v kotoučích světlapouličních měsícůpronásledován stínemVychází mi vstříc sluncev podobě Tvého úsměvuavšak zrcadlíš sev mých očích
Spolu, a přece rozděleninecháme naše stínyať se pohladícítíme se. Z chladu dlažebních kostekneposbíráme sebehřejivý pocit bezpečí sdílení
Asi měl bych splynout svou šedís Tvými okraji cestyavšak kousek po kouskukrade mi slunce trošku tmy
Oslepen jehličkami bolestina sítnicitlačím si oči dovnitř hlavyPo novém otevření budu pořádna ulici stát
Aprilová vyznání
Z barevné nádoby nalévášmyšlenky do čisté sklenicedoufáš, že její průhlednostpomůže odrazit jejich leskv blyštění do očí jiných Z mnoha krásných i prostých slovvážeš pestrou kytici květinnakonec ji dozdobíš žlutou stuhouabys podtrhla v paprscíchjejich sluneční dokonalost Usmívám se Tvé touzebýt mocnou čarodějkoukterá ve vichru citů divokýchudrží v klidu koruny stromůa kmeny neohnutéJedinkrát chtěl bychuchopit Tvá křídlaa všechny výrazy Tvých chladůspálit je na prachjen pro okamžikkdy dovoleno by Ti bylovznést sena těch mýchI padlí andělé mohou se dotýkatvýšek
Konečná
Brány se zavírajíklíče i s klikami odevzdám vrátnemuUkloním se před vlastním egembatoh přehodím přes rameno i se svými věcmia odtáhnu k jinému městu dalšímuJak falešné tóny zlomené kytarybudu znít sám sobě i všem okoloSchovejte se, staňte se pštrosyhlavy schovejte do pískupřed bolestíkterou rozdávám na potkání sám
bez zpáteční jízdenkyna konečnou
Jazova
Nepiju s tebou jsem optimistamá sklenice je stále poloplnáchutný mok kutalí se mi po jazykupohárky slasti vnímámsladkosti bytív mnoha škálách pestrostislité do nadějenacházím kouzla
Svojí duše rozpité do malých skvrnna kostkovaném ubrusev kuchyni
Jsou chvílekdy štěstí neusychána sluncivšedních dnů
Neslyšně šeptáma má duše dýchá
Cesta do zimy
Máš co ztratit krb už dávno zhasl a dvě nahá těla se zahalila v nevysloveném kýči jménem láska Na procházce zlomila sis nohu pes se někam zaběhl asi by se mělo vyrazit do stran vítr zanese stopy za Tvými kroky ševelení listí zabijí myšlenky Maliny opadaly z keříků prázdné kyblíčky se povalují v cestě kam až dohlédnu vrány a havrani krákají na polích probouzejí klišé podzimu Léto skončilo, slunce znachovělo a vůně měsíce vychladla jako pravá švédská ocel Cinkám rolničkami v zimní čas
Mé ženě s láskou (Intermezzo)
Seber si svůj lístek, drahácopak mě máš za necitlivého vraha. Jasně, že dám dětem najístz receptů se toho dá vyčísttřeba chleba s máslem, topinkybudou jak od Tvé maminkyŽe je středa, z domu zdrhámděti do ZOO beru na zvířátkaa prachama na nich mrhámu koziček jsou má zadní vrátkaještěže existujou dětské koutkyNás chlapy hledejte v pavilonu s opicemaa to nejlíp v polednena oběd pozvaní jsme Tvýma rodičemaa fotbal je už od jednébuď prosím má hodná ženaduše má o pohár ať není ochuzenaTondu neodtrhnu od sov sněžnýchvěří, že je Harry Potters použitím metod asi ne zcela běžnýchpomůže snad jeho kmotrprostě ho čapnem a odtáhnemNa kafe si zajdu stěžía neodejdu bez dětíKačenka už vstříc mi běžíúkryt hledá v objetízase děsí ji Tvůj bratrV noci naplánovala jsi sexy hrátkyto zas bude divadlou světel odstříhal jsem všechny drátkybůhví, jak jinak by to dopadloŽe šelma jsi, v posteli mi předvádíšsnad zrozená jsi byla ve lvumyslíš, že mě vášní překvapíšposlední vlasy si ve tmě rvuNáhle, zdá se, nastala změnašmátrám po sirkách velmi rychlevedle mě v posteli leží jiná ženaa usmívá se na mě zjihle
Tys nebyla u kadeřníka.
Miláčku, kolik stála nás Tvá plastika. )
Mé ženě s láskou XII
To už je tu zase létojak jsem ho kdysi milovalteď už nechci býti domaTondu vezmu na fotbalŽena moje obléká se do sukýnekneměl by jí to někdo zakázat. Kámoši si se mnou dají pivo z lítostik narozkám zaplatili mi oční operacico jsem jim proboha udělalasi stárnuToník říká "Tati, hezká paní"a já ani neotočím se za níNu, co se dá dělatděti vezmu na koupalištěa okukovat budu svou milovanouorosenou láhev piva
Vrchní, platím plot.
Strach
Bojím se, že přijdou lepší zítřkya Ty poznáš, jaký skutečně jsemvzdálenýŘíkáš, že budeš po boku mém státvnímám alejen dokud se štěstí bude dotýkat mých dlaníBojím se, že srdce moje držíš jen malíčkya má jistota se bude chvět v Tvých očíchBojím se základůze kterých můžeme vytáhnout balvana starosti mi dělá déšťkterý smývá mojí přítomnost
v Tobě
Psí život
Na tmavé ulici u popelnic leží schoulený starý pesjeho tělo pokryté špínou již dávno zatucháa očitolik toho vypráví jediným pohledem
Kdysi štěně důvěřivý lísal se k pánovipohlazení jeho hole znal velmi důvěrněslzy slíbával z tváří milovaného člověkavlhký čumák tiskl k uchu v tichém vyznáníštěstí nalézal u lidských nohou ukolébaných velikostíbiče nadávek a kopance polykal v úsměvech
Vyrostlpán ležel u jeho nohou jako tlející zdechlinaa on se přitiskl k lhostejnému teplu
Dávno uplynuly zítřkypes stále leží u popelnicčekajea věří
Obraz Royllanda
Maluji obrazy přímo na zdinení důvod překreslovatjednoduchými tahy nastavím zrcadlav nich zobrazí se vše poprvéPaletu barev na stůl odložímuž roztekly se mohou se slít v jednujednoduchý rám kolem zdí postavím a někde v něm jsem já
Vzpomínka na Elišku
Tichounce našlapuješ kolem mých pohledův úsměvech dáváš mi klid zasněžených dnůz podsvětí vyvádíš mě bez ohlédnutíV klavírních tónech ozývá se Mooonlightingprsty s láskou hladíš klapky černobíléna mých řasách zůstává jen jas ledovýi pod víčkyVínem zmámený nalézám pravdu v dotecíchobjetí pevné svou něhou nedusí měsůl vlhčí naše tváře v zázraku rozedněníStále mi zníš .
Armádě z poutníků
Dva tiší poutníci křižují krajinuz údolí vystoupí na kopce každý sámpokleknou a políbí vrcholykteré jim darovaly svůj tep
Hromy se ozvaly silou nebeskouzemě se zachvěla a rozvlnila do stranto odvážný útočník vyrazil na výpravuvstříc novému poznání
Nakonec armáda sjednocená v jeden šikhraje bitvu předem prohranoua každý jednotlivec nachází svou oběťdotkne se a nezahubí
Štěstí je z úsměvů, život z nádechů.
Neumím lhát
Pod velkým vozem zatínám pěstiočima se snažím přitáhnout si ojpohledem chtěl bych odhalitzda se v něm ukrýváš
Svými smutky až po okraj naplním malýpolknu slzy stékající do koutků rtůhorkost dlaní ukryji pod zádatam nemůžeš cítit
Jediným pohybem vytnu poprvé své navždya pak už nebudu nikdy lhát
Mé ženě s láskou XI
Slavili jsme výročínež došla z práce uvařil jsemděti vnutil k její mamincezůstanou tam přes nocV obchodě koupil jsem vínodoma svíčky zapálilV koupelně jsem pěkně řádilosprchoval celé tělodokonce se oholil. Cvakl zámek, už je domadnes se budu chovat milea pak těsně po večeřinadejde i její chvíleK tanci vyzvu ji a spolknu kletbyšlapat po nohách nechám si dnes vyjimečněa nakonec vtipům jejím budu se smát srdečněvína koupil jsem 3 lahvinkySpolečně sfouknem na všech svícíchty malinké plamínkydo ložnice plnit půjdemsvé manželské podmínky
Zhasnout prosím, střízlivím. .
Mé ženě s láskou IX
Konečně klid a mírvenku je svítivopo létechJsem to ale blb. okno jsem otevřelzase ji mám v kuchyniZlatíčko, já myslel. prach jsi a v prach se obrátíš. Porušuješ zákony přírody a světaach joPotvoro nezničitelná.
Mé ženě s láskou VII
Ej, umrela mi žena, už som vdovec. Vlasy si zase na tmavo obarvímmladých holek je kolem spousta
Děti svěřím rodičůmjsem příliš zdrcený abych je vychovávaljen ať pijí krev zase někomu jinémuZaklapnu šekovou knížkužádný pohřebrozprášit na poli postačíMěl jsem ji pojistit na milióntakhle si jen zajdu na panákaužiju si jednu divokou nocJak jsem řekl. Nejsem přece ženatý.
Mé ženě s láskou VI
Už jsou zase Vánocecelá rodina u stolu sedízač jsem tak trestán. Nebudu se dívat na pohádkuuvařím Vám kávu, maminko. že má divnou chuť se Vám zdáuž jsem ji i osladil arzenemMiláčku, jsem unaven nádobímnepřipomínej mi, že je zase čtvrtekspát chci sámToník se k Tobě tulí velmi úzcetaky ho to časem přejdeasi mu koupím nové brejličkyTatínku, dáme panáka. poplácáme se po zádechještě žijemZa pár let budu Vaší kopií.
Mé ženě s láskou VIII
Konečně klid a mírvenku je svítivopo létechJsem to ale blb. okno jsem otevřelzase ji mám v kuchyniZlatíčko, já myslel. prach jsi a v prach se obrátíš. Porušuješ zákony přírody a světaach joPotvoro nezničitelná.
Mé ženě s láskou IV
Mám jí říkat miláčku a kráskopak že chtějí upřímného mužeUž i syn náš pochopilňadra nejsou ňadrajen povislá kůžemarná jeho snaha sáti z prsuÚsměv, dívá se má ženaV ledničce stále nacházím jen světložádné párky, salám, samý sýrcopak jsem nějaká kočka. to je pořád jogurt, mléko, pribináčekSnad spíž mě zachráníJééé, pívoooo. Svou ženu prostě miluji.
Mé ženě s láskou V
Teď chce, abych vymalovalKačenka mi schovává štětcepotvora po maminceNa návštěvu přijedou strašidlatchýně, švagrová. ještě, že její otec je chlapFuj, to jsem se lekl. zuby na nočním stolku umí pořádně vyděsitmusím ráno zjistit komu patříženské umí maskovatTonda křičí až se mu zvětšují mandleAsi ho nepřesvědčím, že to je teta ne Cruela.
Mé ženě s láskou III
Kapsy prázdnotou zejíona si zase koupila novou kabelkuVlasy si v zoufalství rvumamince řeknu, že plešatímZ kuchyně se valí hustý dýmsnad se nepokouší vařit, proboha. Hasící přístroj z komory táhnupěnou ničím nový koberecSněhulák s mýma očima se směježenský hlas za zády mi klejenadává
Aha, dnes jsem měl dítě hlídat já.
Mé ženě s láskou II
Marně hledám peněženkuještě včera byla v kapse kalhotkam ty zmizely. Zase mi je ukradla práti s peněziUsednu k televizi shlédnout liguZ obrazů na zdechhrůza mě jímájá na nich držím ženudítě se usmíváPane, to ne obrazy, to zrcadla.
Tahleta moje hra příšerně dopadla.
Mé ženě s láskou
Noc už skoro uplatila denvracím se z práceUsedám do křeslanohy pokládám na stůlUsmívám seprůzračný mok chladí mé dlaněV záklonu hlavy cítímTvé rty přiložené na spánekZ pokoje slyším křičet dítěProč nečetlas mu Polednici. Do úst uzamknu protestynež zavřu oči
Moment. Já přece nejsem ženatý.
Na Tvém těle
Pohledem vykrádámTvé schránkyza očimaNebudu Ti na zádapsát bílým písmemjméno svojeSvými rty na Tvém tělevyznačím čárusvých možnostíVýkřiků nedbám
Ženy
Jsou ženydvěv úsměvech stejnév pohledech odlišnékaždá zvlášťjsou rucev dlaních nosí něhuprsty proplétajímnohéjsou krásybolesti skrývají pod povrchemmuži zůstanou utajenytiše
13. komnata
Jsou dveře mou třináctou komnatu od světa dělí za nimi sám hlídám si bolesti odhaluji tvář temnotě Klíč od zámku k ní držíš v dlani v prstech si jím otáčíš občas odemkneš a vstoupíš Pohladíš mě po vlasech a usměješ se dotkneš se svými rty mého čela Pak pustíš mé ruce a dveře zavřeš Zvenku
Všechno je to ve vestě
Zase nechávám pod svými kroky uvadat listívyhaslou sirku ukládám do krabičkyzoufale patetickými výkřiky píšu do skalZase kladu nohu přes nohu v rytmu valčíkupod zavřenými víčky slyším Tvůj smíchv ozvěne rozeznávám bubny našich srdcí
Na tváři stále cítím vůni kolínské roztíranou dlaněmina mysl se krade otázkaJakým právem jsi stále mou součástí.
Než bude svítat
Tma se rozlévá do krajepomalu překrývá všechna světlá místahoustne vstříc společným tajemstvím
Své nahé tělo vystavím paprskům Tvých očía sám stínuju si obrys za obrysemi šatům Tvým otevírám skříněNocí přikrytí až po braduskrýváme se před světem venkunavzájem pohlcujeme své dnyV nahotě odění hladíme své slzyv zoufalé něze tiskneme si dlaněodevzdání jeden druhému slíbáme ze rtůPak v objetí splyneme při tanci tesklivémdoteky léčíme bolesti na dušičela se potkají v porozumění srdcíV klubíčko bez konců smotáme naše tělaspojeni životem zavíráme očiv jednom tepu usínámeSvítá
Slepý kouzelník
Skrze tmu nemohu zahlédnout tvářale Tvůj hlas ke mně měkce doléhájako slepý kreslím obrysy bříšky prstůvšechny Tvé strachy schovám do svých slz
Pak silou, kterou bije srdce v tělepostavím dům našich snůlouku žlutou vykouzlímzlatem slunce mých úsměvůPerly na tvářích setřu svým klaunským nosemoheň v krbu zapálím Ti, aby ses tmy nebálavšak zahřívat Tě povoleno mají pouze paže mojeo hruď mou se opřít smíšRty přiložím na tvá víčka, motýla si pohladíšvlasy něžně pošimrám Tvá bílá ramenapak svoji duši nechám splynout s Tvojía nakonec do svých dlaní uzamknu Tvé odevzdáníUsínaš .
Míjení
Dvě skla dělí dvě tvářeDvoje oči hladí se pohledyRuce, conedotknou se, přiléhajísplývajíVzdálenost minimálnípojednounekonečnáKupé se plnínapětím opuštěnýchČísla nad sedadly někde jsou stejnáči vedle sebeVšude spousta záchranných brzdNikde ruka, která by zatáhla
a vlaky se rozjíždí
Míjení
Stmívání
Oknem do duše nahlédnu skrze mraky Prsty odkryji místa zahalená listím Pomalu slíbnu červánky ze Tvých rtů Pak zelenou s modrou smíchám v kouzlustmívání Za křiku vůní nechám své tělo dopadatdo tepla tmy
Nová setkání
„Sakra, do čeho jsem se to zase nechal uvrtat. “ Přikrčil jsem se a vyhrnul si límec své džínové bundy. Snad jsem doufal, že mě alespoň malinko ochrání před chladným červencovým deštěm. Zapálil jsem si snad už 10.
Prosba
Zhasněte sluncezašeptám před svítánímvíčka ještě ztěžklá mámnočním milovánímProbuďte mi znovu nocať anděl v mém objetí opět usínábez něj srdce příliš tiché máma krásy dne skrz oči nevnímá
Parket na obloze
Je noc"Smím prosit. " optám seZavěsíš se do mého ráměa stoupáme po schůdcích tmyKvýškám dalekýmTam po nočním kvítíVnímáme hudbuTichý valčík rozvlní Tvé těloDostávám strach z neznáméhoNa hvězdách nacházím otisky našich stopKousek měsíce utrh jsem pro Tebe místo růžeA dotekem dlaní skryl jsem rozechvěníRozsvítil slunce
Poslední tanec zní
Tak poslední tanec zníTvá ruka hřeje v mé dlaniA hudba nás něžně objímáUsmívám seCítím vůní Tvých vlasůŠimrají na tváři a hladíZavírám oči a vychutnávám blízkostVnímámUmlkám jako bušení srdceTisknu se blíž než mravy dovolíNechci se vzdát krásy okamžikuCítímDívám se jak mizíš ve tměRozestupuje se před Tvými krokyKřičím jazykem očíZoufámStýskat se mi budeChybět bude ten poslední dotykLáska se vytrácí z mého tělaUsměju se"Nikdy" nemám ne slovníku
Jedna přestávka na VŠ
Otevřel jsem dveře. Má oblíbená čajovna na mě dýchla svým kouzlem a atmosférou jako už tolikrát předtím. Trošku jsem se rozkoukal po znuděných tvářích místních štamgastů. Kdykoliv jsem sem zavítal, narazil jsem na tytéž oči upřené do láhve s pivem či půlečky něčeho ostřejšího.
Vrásky jedné plavovlásky
S úsměvem na tvářimi pokládáš ruce na ramenaa vpíjíš se svým pohledem do mých očíMlčíšDlaněmi přejedeš zlehounka po mé braděa vševědoucně se usměješJsem Tvým zajatcempro časy příští
Sklopíš zrak, když si uvědomíš zranitelnost,s jakou se vydáváme jeden druhémuSnažíš se hovořit
Ukazuješ mi své jizvy,kterýma mě plánuješvyděsit a zahnatJen mou starost o Tebevšak prohlubuješ
Objímám Tě, ale odstrkuješmoje paže, kterýma Tě toužím uvěznitOdstupuješ a poukazuješ na vrásky na své tvářiUsmívám se Tvému strachu
Náda
Snad naivní se zdám a snad i jsem když do ruky vezmu kytaru a pod balkónem Ti hraji poslechni si serenádu jen Tvým uším je určena snad zaspal jsem sám sebe v dávných dobách a tak snad bláznem zdám se být přesto ale kytku dnes Ti nesu a ruku políbím vím, nebudeš se rdít ani oči klopit usměješ se Touha je dnes výhrou, láska jenom bonus. . nebo snad ne.
Nespoutána
Leť si kam chceš,ale vrať se miObjímej každého, kdo se Ti zlíbí,mně dej svou něhuVšem ať patří úsměvy Tvých úst,
mé nechť jsou polibky jejichVšechny si objímej,jen se mnou se milujKaždého pohlaď,do mé dlaně snad vklouzne TváSe všemi promlouvej,se mnou se děl o mlčeníVšechny si obdivuj,mě však měj ráda
Ploč, ploč, ploč...plo slepičí kvoč!
Tatínku, ploč mamincepodáváš ruku, když vystupuje zauta. Tatínku, ploč se na maminku takhle koukáš. Ploč je máma smutná, když tě bolí bžíško. Tati, ploč stebou jde maminka na fotbal.
Tiše
Jen tiše, zašeptalas do tmy a přiložila svou dlaň na má ústanekaž ten okamžik, kdy kradeš kousek po kousku mou vůlivem mě za ruku a půjdem se projít podél břehů řek obejmi mě a svými pažemi zahřej mé zkřehlé tělo usměj se na mě a zapomeň na starosti všedních dnů podívej slunce už zapadá a zasyčí, až se dotkne hladinyřekla jsi vstříc mým rtům a umlčela mě polibky s chutí malin Jen tiše, přečetl jsem si na lístku, když jsem se ráno probudilvprázdné posteli A už ne zcela tiše jsem skrze slzy vyřkl slova, která jsi vždy dřív umlčela
Pamatuješ?
Víno se rozlévá na polštářSpávala jsi na něm pamatuješ. Vídával jsem úsměv na tváři než jsem zavřel oči Snad jsi mi tím jen dávala najevo že jsem pořád jen ten kluk co vypráví Ti pohádky Teď už ale přichází hluboká noc A já se obávám, že nevzbudí mě den.
Slova o Tobě Tobě
Seděl jsem pohroužen do tmy a chtěl jsem psátchtěl jsem psát slova, která by vyjadřovala, čím vším mi jsiSlova plná lásky, kterou zatím tajímSlova o něze, kterou se tě snažím zahrnoutSlova touhy, kterou mě přitahuješ
Slova o kráse, která mi bere dechSlova o zklamání, kterým ze mě činíš mužeSlova o štěstí, že jsem Tě poznalVzal jsem tedy do ruky tužku a velkým písmem jsem napsalTvé jméno
Mé Múze
Zahalena jen do nitek noci přicházíš ke mně Krásná jak anděl, jenž sestoupil z nebe Ve vlasech se ti třpytí hvězdy A tvůj úsměv mi bere dech Prosím své srdce, aby se utišilo Bojím se, že tě vyplaší a zmizíš Velice pomalu vztáhneš ruce k mým tvářím A vezmeš mou hlavu do dlaní Co se to děje. Všechno se se mnou točí Když cítím každý záchvěv tvé krásy Neodvážím se pohlédnout ti do očí Bojím se, že se utoupím v jejich hlubinách Pak už se ale mé rty přibližují ke tvým A ty si z mých očí smíš přečíst vše Co cítím a čím jsem Spojeni polibkem tančíme uprostřed časů Tanec věčných milenců